Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
42 C 63/2025-23
Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený datum narození žalovaného bytem adresa žalovaného
pro 20 467 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 000 Kč, úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 19 000 Kč od 18. 2. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 1 467 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 1 467 Kč od 16. 9. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 19 000 Kč od 16. 9. 2024 do 18. 2. 2025.
III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 028,18 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 000 Kč, úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 19 000 Kč od 18. 2. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do částky 1 467 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 1 467 Kč od 16. 9. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 19 000 Kč od 16. 9. 2024 do 18. 2. 2025.III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 028,18 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 20 467 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum mezi společností právnická osoba, IČ: IČO, jako původním věřitelem a postupitelem a žalobkyní, jako postupníkem a novým věřitelem. Předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne datum Smlouvu o úvěru č. číslo (dále jen „Smlouva“), v rámci které se zavázala poskytnout žalovanému úvěr v částce 20 000 Kč, a to na účet určený žalovaným č. č. účtu. Žalovaný se zavázal čerpané peněžní prostředky vrátit spolu s příslušenstvím, a to s úrokem 279,83%% ročně, RPSN činila 1 141,2%. Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku, zasláním verifikačního sms kódu. Před uzavřením Smlouvy byla prověřena úvěruschopnost žalovaného. Dodatky č. 1 až 5 došlo k navýšení úvěrové jistiny na částku 33 400 Kč a dále k prodloužení termínu splatnosti ze 30 dnů na 158 dnů, za každý uzavřený dodatek se žalovaný zavázal k úhradě poplatku za změnu smlouvy v různých částkách. Úvěr byl poskytnut dvěma bezhotovostními platbami na výše uvedený účet žalovaného, a to v částce 20 000 Kč dne datum a v částce 13 400 Kč dne datum. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, předchůdkyně žalobkyně tedy zesplatnila úvěr v souladu se Smlouvou, když do 15.9.2024 měl být úvěr celý splacen. Na předžalobní upomínku žalovaný nijak nezareagoval a zůstává tedy žalobkyni dlužen níže uvedené částky:
19 000 Kč – úvěrová jistina
707 Kč – kapitalizovaný smluvní úrok
760 Kč – smluvní pokuta
Žalobkyně dále požaduje úrok z prodlení ve výši dle předpisů práva občanského z částky 20 467 od 16.9.2024 do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil, k prvnímu jednání se nedostavil, nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně skrze svého právního zástupce svou neúčast u nařízeného soudního jednání omluvila, nepožádala o odročení jednání, souhlasila s jednáním a rozhodnutím věci bez její účasti. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen „o.s.ř. “.
3. Soud provedl ve věci dokazování, přičemž z listinných důkazů předložených žalobkyní došel k následujícím závěrům o skutkovém stavu věci.
Ze smlouvy o úvěru ze dne datum č. číslo uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným prostředky komunikace na dálku (dále jen „Smlouva“) bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr, a to na účet určený žalovaným č. č. účtu. Žalovaný se zavázal čerpané peněžní prostředky vrátit spolu s příslušenstvím, a to s úrokem 279,83%% ročně, RPSN činila 1 141,2%. Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku, zasláním verifikačního sms kódu. Dodatky č. 1 až 5 došlo k navýšení úvěrové jistiny na částku 33 400 Kč a dále k prodloužení termínu splatnosti ze 30 dnů na 158 dnů, za každý uzavřený dodatek se žalovaný zavázal k úhradě poplatku za změnu smlouvy v různých částkách. Úvěr byl poskytnut dvěma bezhotovostními platbami na výše uvedený účet žalovaného, a to v částce 20 000 Kč dne datum a v částce 13 400 Kč dne datum – viz potvrzení o bezhotovostním převodu ze dne datum a datum, peníze byly zaslány na účet žalovaného, ze kterého byla dne 1.3.2023 odeslána verifikační platba v částce 1 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději do 15.9.2024. Žalovaný však nesplácel úvěr řádně a včas, předchůdkyně žalobkyně tedy zesplatnila úvěr, od 16.9.2024 je žalovaný v prodlení s úhradou celého dluhu. Pohledávka za žalovaným byla z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum včetně jejího dodatku č. 1, žalobkyně doložila k důkazu též seznam postupovaných pohledávek. Postoupení pohledávek bylo žalovanému prokazatelně oznámeno postupitelem. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 15.2.2025 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzýván k úhradě dlužné částky, avšak bezvýsledně.
4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů:
Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “).
Podle § 2395 a o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle § 2 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 421 odst. 1 o. z. se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.
Podle § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
Podle ustanovení § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
5. Žalobkyně prokázala, že mezi účastníky došlo k uzavření Smlouvy, která směřovala ke vzniku závazkově právního vztahu dle ustanovení smlouvy o úvěru, tj. § 2395 a násl. o.z. Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku, a to v rámci internetových stránek žalobkyně. Smlouva je však neplatná, neboť se zjevně příčí s dobrým mravům dle § 580 , k čemuž je soud dle § 588 občanského zákoníku povinen přihlédnout i bez návrhu. Rozpor s dobrými mravy shledává soud v ujednání o úroku z poskytnuté částky, přičemž celkem tento úrok a další poplatky tvoří cenu za poskytnutou úvěrovou jistinu a jsou vyjádřeny ve shora uvedené úrokové sazbě a RPSN. Cena za poskytnutou úvěrovou jistinu je však zjevně nepřiměřená. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 89/2020 lze judikatorní závěry týkající se nepřiměřenosti úrokových sazeb shrnout takto:
- nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček,
- v situaci, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústav y výrazně vyšší míru rizikovosti,
- v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů,
- není možné tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem,
- při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné,
- jen konkrétní zjištění, zda a kolikanásobně převyšuje dohodnutá výše úroků horní hranici obvyklé úrokové míry u úvěrů poskytovaných bankami, dovoluje učinit závěr, zda výše úroků přesahuje obvyklou úrokovou míru podstatným způsobem.
Promítnuto do nyní souzené věci soud uzavírá, že v daném případě byla tato hranice překročena, jelikož průměrná sazba u spotřebitelských úvěrů poskytnutých bankami v únoru roku 2024 byla 8,05 % ročně (viz www.cnb.cz). Soud dopěl k závěru, že požadovaný úrok nelze posuzovat samostatně a odděleně od dalších smluvních ujednání, a proto je nutno hodnotit smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatné právní ujednání, a to včetně sjednaných úroků, poplatků a smluvní pokuty.
6. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z., které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Podle § 2991 odst. 1 o.z. - „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí: „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o.z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že žalobkyně vyplatila žalovanému částku ve výši 33 400 Kč, žalovaný před podáním dle tvrzení žalobkyně uhradil dluh na jistině pouze částečně a dosud zbývá k úhradě částka 19 000 Kč, tuto dosud neuhrazenou úvěrovou jistinu posoudil soud jakožto bezdůvodné obohacení žalovaného vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť výše uvedená smlouva dle závěru soudu nebyla platně uzavřena. V této části tedy soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalovaný byl vyzván k plnění prokazatelně v rámci předžalobní výzvy ze dne 15.2.2025, písemnost byla žalovanému odeslána téhož dne, následujícího dne se písemnost mohla dostat do dispozice žalovaného, od 17.2.2025 tak byl žalovaný povinen plnit a ode dne následujícího, tj. od 18.2.2025 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 , a to s ohledem na počátek prodlení žalovaného.
7. Ve zbytku soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena – viz výrok II rozsudku.
8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 028,18 Kč, přičemž tato částka představuje 77 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 88,5 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 11,5 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 819 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 467 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyně uplatňuje obdobné nároky, tj. nároky na obdobném skutkovém základu, opakovaně. Jedná se o nároky vyplývající z typizovaných peněžních produktů nabízených předem neurčenému počtu subjektů. Soud vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 25 Cdo 1792/2015 ze dne 11.5.2016, podle kterého soud musí při zvažování poměru úspěchu ve věci zohlednit celý předmět řízení, tedy i příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku.
9. Ke splnění povinnosti žalovanému soud stanovil žalovanému lhůtu v délce tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , žalovaný nenavrhl rozložení dluhu do splátek, který by tak odpovídal jeho ekonomické situaci, ohledně které soudu nesdělil ničeho.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté o. s. ř. o. s. ř. , či exekucí dle příslušných ustanovení zákona č. 120/2001 Sb. , exekučního řádu.