Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 154/2025-87
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Dášou Kozákovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o 79 930 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 796 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 2 796 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v rozsahu požadavku na zaplacení 64 009 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 66 805 Kč od datum do datum, ze zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 64 009 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 0,75% ročně z částky 2 796 Kč od datum do zaplacení, v rozsahu částky ve výši 13 125,87 Kč, v rozsahu úroku ve výši 66,27 % ročně z částky 54 479,50 Kč od datum do datum ve výši 2 312,64 Kč a úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 54 479,50 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 206 496 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 796 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 2 796 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v rozsahu požadavku na zaplacení 64 009 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 66 805 Kč od , datum, do , datum, , ze zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 64 009 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 0,75% ročně z částky 2 796 Kč od , datum, do zaplacení, v rozsahu částky ve výši 13 125,87 Kč, v rozsahu úroku ve výši 66,27 % ročně z částky 54 479,50 Kč od , datum, do , datum, ve výši 2 312,64 Kč a úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 54 479,50 Kč od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky 206 496 Kč, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se obrátila dne datum ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním doručeným soudu dne datum, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 79 930 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě, níž mu byl poskytnut úvěr ve výši 60 000 Kč, který se zavázal splatit spolu se smluvním úrokem ve výši nominální úrokové sazby 66,27 % ročně ve 48měsíčních splátkách po 4 086 Kč, splatných vždy 14. dne měsíce počínaje měsícem Anonymizováno. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím emailové komunikace. Žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, přičemž vycházela z informací poskytnutých žalovaným a lustrace žalovaného v databázích SOLUS a NRKI, žalobkyně také prověřila žalovaného a jeho zaměstnavatele v insolvenčním rejstříku a zjistila, že doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný. Z těchto údajů žalobkyně vytvořila tzv. scoring klienta (interní matematický model) a poskytnutí úvěru bylo doporučeno ke schválení. Žalovaný úvěr čerpal, avšak nedodržel řádně podmínky pro jeho splácení. Po opakovaném prodlení se splátkami došlo dne datum k zesplatnění celého úvěru. K tomuto dni také k nesplacené jistině přirostly úroky z úvěru, nová jistina představovala částku ve výši 63 407,79 Kč. Žalovaný do zesplatnění úvěru uhradil celkem 57 204 Kč. Žalovaná částka představuje 66 805 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od datum do zaplacení, pohledávku z titulu smluvní pokuty z prodlení žalovaného ve výši 13 125,87 Kč a úrok ve výši 66,27 % ročně z částky 54 479,50 Kč od datum do datum ve výši 2 312,64 Kč, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 54 479,50 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 206 496 Kč. Žalovaný na svůj dluh navzdory předžalobní výzvě po zesplatnění úvěru ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř. “), v nepřítomnosti žalované, neboť ta se k jednání soudu bez řádné a včasné omluvy nedostavila, ač byla k jednání procesně korektním způsobem předvolána.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne datum úvěrovou smlouvu č. hodnota, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet společně se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 66,27 % ročně ve 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 086 Kč. Žalovaný se zavázal celkem uhradit 172 080 Kč. RPSN podle smlouvy činila 90,6 % /viz návrh na uzavření smlouvy na č. l. 8-10 spisu, dodatek č. hodnota k návrhu smlouvy na č.l. 11-12, příloha č. hodnota k návrhu na č.l. 13, předsmluvní formulář na č. l. 14-17 spisu, kopie OP na č. l. 18-19, oznámení o schválení úvěru na č. l. 34 spisu, dodejka na č. l. 40 spisu, prohlášení klientů na č. l. 27-28 spisu, doklad o vyplacení na č.l. 33, splátkový kalendář ke smlouvě na č. l. 35 spisu/. Žalovaný úvěr čerpal /viz doklad o vyplacení úvěru na č. l. 33 spisu/. Žalovaný úvěr postupně splácel a v období od datum do datum celkem uhradil 57 204 Kč /viz karta klienta na č. l. 40 spisu/. Následně se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek, žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě dluhu a upozorňovala na možnost zesplatnění úvěru, dostane-li se žalovaný do prodlení delším než 65 dnů /viz výzva k zaplacení na č. l. 42-44 spisu/. Žalobkyně žalovanému oznámila, že došlo k zesplatnění celého úvěru k datum /viz oznámení na č. l. 45 spisu/. Žalobkyně žalovanému dne datum zaslala předžalobní výzvu /viz předžalobní výzva na č. l. 46 spisu, podací arch na č. l. 47 spisu/.
5. Z ve věci provedených důkazů se podává, že žalobkyně vycházela z příjmů žalovaného ve výši 34 000 Kč a výdajů ve výši 5 066 Kč /viz hodnocení klienta na č. l. 29 spisu/. Příjmové poměry žalovaného byly ověřovány z poskytnutých výplatních pásek od společnosti právnická osoba., která na účet žalovaného zaslala dne datum mzdu ve výši 34 346 Kč, dne datum mzdu ve výši 35 480 Kč a dne datum mzdu ve výši 36 563 Kč /viz příchozí úhrada mzdy na č. l. 20-22 spisu/. Lustrací v registru NRKI žalobkyně zjistila, že žalovaný si žádal o úvěr u celkem hodnota bank či finančních institucí. Součet celkového úvěrového rámce nesplátkových operací a celkového limitu kreditních karet činil 1 345 751 Kč. U žalovaného nebyl evidován dluh po splatnosti /viz výpis NRKI na č. l. 32 spisu/. Lustrací v registru SOLUS žalobkyně zjistila, že žalovaný v této databázi nemá žádný záznam /viz výpis SOLUS na č. l. 31 spisu/. Žalobkyně tak ověřovala příjmové poměry žalovaného, avšak k výdajovým poměrům doložila pouze výpis z NRKI a informace uvedené žalovaným, které si vzájemně odporují. Nelze se ztotožnit s tím, aby měl žalovaný výdaje na bydlení pouze ve výši 5 066 Kč, neboť absolutně neodpovídají tehdejším (rok Anonymizováno) běžným výdajům v tomto směru a stejně tak realitě nemohly odpovídat další výdaje žalovaného deklarované ve výši 0 Kč, a to i s ohledem na skutečnost, že žalovaný měl závazky u dalších 4 finančních institucí, jejichž výše ve výdajových poměrech žalovaného nebyla nijak zohledněna. Pokud pak žalobkyně zohlednila životní minimum ve výši 4 860 Kč, nutno konstatovat, že toto představuje skutečně jen minimální společensky uznanou hranici peněžních příjmů k zajištění základní výživy a ostatních základních potřeb, které však neodráží reálné individuální potřeby a nároky toho kterého jedince.
6. Žalobkyně tak částečně ověřovala údaje poskytnuté žalovaným, avšak rezignovala na zjišťování a ověřování jeho výdajových poměrů z hlediska bydlení a dalších životních potřeb, přičemž vycházela z evidentně nereálných čísel uvedených žalovaným, které dále neověřovala. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Takový způsob ověřovaní výdajových poměrů žalovaného není v žádném případě dostatečný k posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve výši 60 000 Kč. Z uvedených informací nelze než konstatovat, že v době uzavření smlouvy existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet bez toho, aby se dostal do nepříznivé finanční situace, případně nepřistoupil k řešení nastalé situace uzavíráním dalších úvěrových smluv, které by nebyl schopen řádně a včas splácet. Žalobkyně byla při ústním jednáním náležitě poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. ohledně doplnění důkazů a tvrzení k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného s důrazem na výdajovou stránku jeho poměrů, avšak plně odkázala na dosavadní obsah spisu a ničeho dalšího ve věci nedoplnila. Žalobkyně tak na svou povinnost ověřování výdajových poměrů žalovaného rezignovala. Soud tak nemohl dospět k jinému závěru než, že úvěruschopnost žalovaného nebyla žalobkyní dostatečně zkoumána a posuzována.
7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ “), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, jelikož však před uzavřením smlouvy s odbornou péčí dostatečně nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného), nesplnila svou povinnost stanovenou zákonem. Žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, jeho příjmové poměry ověřovala z výplatních pásek za tři měsíce předcházející uzavření a schválení spotřebitelského úvěru. Údaje o výdajích žalovaného však nelze považovat za spolehlivé ve smyslu § 86 odst. 1 ZoSÚ , přesto z nich žalobkyně zjevně vycházela. Výdajové poměry žalovaného žalobkyně ověřovala nedostatečně, neboť podle svých tvrzení vycházela kromě obecných informací uvedených žalovaným, také z obsahu rejstříku NRKI a SOLUS. Z takto kusých informací lze pouze konstatovat, že žalobkyně své povinnosti podle § 86 ZoSÚ nedostála, neboť není zřejmé z čeho žalobkyně v realitě usoudila na to, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ . Vzhledem k tomu, že žalobkyně poskytla žalovanému částku v celkové výši 60 000 Kč a žalovaný uhradil 57 204 Kč, soud žalobkyni přiznal částku 2 796 Kč odpovídající rozdílu mezi poskytnutou a uhrazenou částkou společně s úrokem z prodlení z této částky. Žalovaný byl povinen vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění. Výzva k plnění (obsažená v rámci oznámení o postoupení pohledávky) byla žalobkyní prokazatelně odeslána dne datum, přičemž lze předpokládat (§ 573 o. z.), že dne datum se dostala do dispozice žalovaného. S ohledem na stanovenou patnácti denní lhůtu od odeslání výzvy, se tak žalovaný dostal do prodlení dne datum. Soud proto přiznal žalobkyni podle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z dlužné jistiny od uvedeného dne do zaplacení v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. o. s. ř. (výrok I).
13. V tomto ohledu soud připomíná rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 11. 1. 2024, sp. zn. C-755/2022, z jehož závěrů plyne, že okolnost, že dluh ze spotřebitelského úvěru, a to celý či jeho část, byl ze strany spotřebitele splacen, nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil řádně povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru. Jinak řečeno, ani plnění žalovaného na předmětný závazek nemůže zvrátit závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti ze strany žalobkyně. Závěry Nejvyššího soudu obsažené v rozhodnutí ze dne 27. 9. 2023, č. j. 33 Cdo 1819/2023 -133 proto soud považuje shora citovaným rozhodnutím Soudního dvora EU za překonané.
14. V rozsahu požadavku na zaplacení zbývající jistiny, ke které přirostly sjednané smluvní úroky, ve výši 64 009 Kč, uplatněné smluvní pokuty ve výši 13 125,87 Kč, a nároku na smluvní úrok ve výši 66,27 % ročně z částky 54 479,50 Kč od datum do datum ve výši 2 312,64 Kč a úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 54 479,50 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 206 496 Kč, soud žalobu zamítl, neboť uzavření úvěrové smlouvy, o níž by bylo jinak možné uvedený nárok opřít, v řízení prokázáno nebylo. Shodně soud postupoval také stran požadavku na zaplacení úroku z prodlení z částky 64 009 Kč od datum do zaplacení společně s úrokem z prodlení za období předcházející datu, kdy se žalovaný dostal do prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení a úroku z prodlení uplatněného ve výši nad rámec jejich zákonné výše (výrok II).
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl ve věci úspěšnější žádné náklady dle obsahu spisu nevznikly (výrok III).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb. , exekučního řádu.