Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 155/2025-44

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Martinem Pavlíkem ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený obecným zmocněncem Jméno zmocněnce bytem Adresa zmocněnce

o zaplacení částky 28 204 Kč

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 401 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 20 803 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 401 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 20 803 Kč, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 28 204 Kč, když žalovanou částku měl žalovaný dlužit na základě smlouvy o úvěru, uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní dne 2. 7. 2024. K uzavření smlouvy přitom došlo prostřednictvím internetových stránek žalobkyně internetová adresa v chráněném internetovém prostředí, které je přístupné jen na základě zvoleného hesla. Žalovaný jako zájemce o uzavření smlouvy vyplnil požadované údaje, po jejich vyplnění proběhl automatizovaný schvalovací proces, kdy na telefonní číslo tel. číslo byl zaslán podpisový SMS kód. V okamžiku, kdy žalovaný zadal tento kód na webové stránce internetová adresa, byla uzavřena smlouva a následně byla odeslána na e-mailovou adresu žalovaného, která byla uvedena v žádosti a je zároveň součástí smlouvy, a to e-mail. Následně pro ověření identity žalovaného by tento musel zaplatit částku 1 Kč na bankovní účet žalobkyně. V tomto případě žalovaný zaslal kopii výpisu z účtu, případně printscreen z internetového bankovnictví. Pokud je bankovní účet veden na jméno, které se shoduje se jménem žadatele o úvěr, je následně na daný účet schválená výše úvěru převedena. Na základě této smlouvy tak byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 28 000 Kč, žalovaný se ve smlouvě zavázal k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 924 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců dle splátkového kalendáře. V daném konkrétním případě tak byla částka 28 000 Kč zaslána žalovanému na jeho účet č. č. účtu dne 2. 7. 2024. Strany si dále sjednaly poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, kdy bylo urychleno poskytnutí úvěru na účet klienta a žalovaný v tomto případě obdržel schválenou výši úvěru do 60 minut od ověření jeho identity, poplatek za tzv. bezpečnou splátku ve výši 99 Kč za odložení splátky úvěru o měsíc a poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč, kdy se žalobkyně zavázala zasílat žalovanému informace o každé důležité události. V rámci druhé až osmé splátky se vynáší úrok pevnou částkou ve výši 1 372 Kč. Žalovaný dvakrát prodloužil splatnost aktuálně splatné splátky tzv. korunovým odkladem, za který mu byl účtován poplatek ve výši 2 772 Kč. Žalovaný uhradil za trvání smlouvy částku 20 599 Kč. Jednotlivé platby byly započteny v souladu se splátkovým kalendářem. Žalovaný přitom své povinnosti řádně neplnil a dostal se s jednotlivými splátkami do prodlení, na které byl upozorněn. Žalovanému byla účtována smluvní pokuta ve výši 4 x 500 Kč a účelně vynaložené náklady ve výši 4 x 300 Kč. Dne 7. 4. 2025 byla žalovanému odeslána výzva k úhradě s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru. Dne 9. 5. 2025 došlo k zesplatnění úvěru a ukončení smlouvy. Za odeslanou výzvu si žalobkyně účtuje 130 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že při uzavírání smlouvy o úvěru hodnotila schopnost žalovaného úvěr splácet, když zkoumala, zda žadatel o úvěr má u dalších společností jiné úvěry a zda tyto platí, to prostřednictvím registrů NRKI, CRIBIS a ISIR a současně vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, na které aplikovala svou metodiku. Žalovaný dlužnou částku neuhradil i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.

2. Žalovaný podal ve věci odpor proti platebnímu rozkazu, kdy se snažil o smírné vyřešení věci, ale ze strany žalobkyně toto nebylo možné, a proto k věci samé uvedl, že považuje úvěrovou smlouvu za neplatnou, neboť žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, který v době poskytnutí úvěru měl i jiné úvěry, ke kterým nebylo přihlíženo.

3. Z jednání konaného dne 29. 9. 2025 se zástupce žalovaného omluvil ze zdravotních důvodů. Žalobkyně, která se k jednání dostavila, setrvala na svém procesním stanovisku beze změn a doplňků.

4. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní označenými jako úvěrová zpráva, úvěrová smlouva ze dne 2. 7. 2024, formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, sazebník od 4. 1. 2019, přehled pohybu na účtech, doklad o provedené platbě, metodika posouzení úvěruschopnosti klienta, výzva ke splácení celé půjčky ze dne 9. 5. 2025, karta klienta, výpis čerpání, splátek a úhrad, výzva před zahájením vymáhání celého úvěru ze dne 7. 4. 2025 včetně dokladů o doručení a předžalobní výzva ze dne 12. 5. 2025 včetně dokladu o doručení. Z předložených listinných důkazů soud dospěl ke skutkovému závěru, že v rámci dohody uzavřené prostřednictvím prostředků komunikace na dálku mezi žalobkyní a žalovaným datované dnem 2. 7. 2024, se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši 28 000 Kč a následně také na podkladě této dohody skutečně tyto finanční prostředky poskytla převodem na jeho bankovní účet č. č. účtu dne 2. 7. 2024 a žalovaný se naopak zavázal takto poskytnutou částku žalobkyni vrátit v pravidelných 24 měsíčních splátkách a zaplatit jí vedle poskytnutých prostředků také poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 924 Kč, poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, poplatek za SMS servis 49 Kč. Při sjednávání úvěrové smlouvy přitom žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet prostřednictvím registrů NRKI, ISIR a CRIBIS, dále jej podrobila důslednému kreditnímu skóre, kdy posoudila jeho příjmovou a výdajovou stránku. Žalobkyně uvedla u příjmů žalovaného částku 42 000 Kč měsíčně, příjem ostatních členů domácnosti taktéž 42 000 Kč měsíčně a u výdajů uvedla splátky jiným společnostem ve výši 25 000 Kč měsíčně. Z přehledu pohybu na účtech žalovaného za období zhruba 3 měsíců vyplývá, že žalovaný měl každý měsíc vyšší výdaje než příjmy. Deklarovaných příjmů žalovaný nikdy nedosáhl. Žalovaný měl již před poskytnutím úvěru od žalobkyně jiné úvěry, který byl povinen splácet. Z výpisu z účtu jednoznačně vyplývá, že žalovaný nemá dostatek volných finančních prostředků. Žalovaný za dobu trvání smlouvy uhradil celkem částku 20 599 Kč. V souvislosti s upomínáním si žalobkyně naúčtovala smluvní pokutu ve výši 4 x 500 Kč a náklady ve výši 4 x 300 Kč a 130 Kč. Úvěr byl zesplatněn dopisem ze dne 9. 5. 2025. Žalobkyně dopisem ze dne 12. 5. 2025, odeslaným dne 13. 5. 2025, vyzvala žalovaného k okamžitému vrácení dlužné částky.

5. Podle a 2 , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu , o spotřebitelském úvěru, neboť žalovanému jako spotřebiteli byly žalobkyní poskytnuty peněžní prostředky ve výši 28 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. , o spotřebitelském úvěru. Podle tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jak přitom vyslovil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto , o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185).“ Dle názoru okresního soudu je tato judikatura použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Nestačí pouhý pasivní sběr informací, ale žalobkyně si měla rozhodné informace aktivně vyžádat a také nahlédnout do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného, je-li to nezbytné. Žalobkyně byla povinna postupovat kvalifikovaně, čestně a odpovědně, proto neméně významné je i využití tzv. historických dat ve vztahu ke konkrétnímu spotřebiteli. Informace o výši příjmu spotřebitele je nutno konfrontovat s potvrzením o příjmu vystaveným jeho zaměstnavatelem, resp. příjmy skutečně připsanými na účet spotřebitele (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007 sp. zn. ).

8. V daném konkrétním případě však žalobkyně výslovně tvrdila na výzvu soudu, že schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr byla zkoumána pouze na základě informací, které žalobkyně čerpala z registrů a údajů poskytnutých žalovaným, dále měla vycházet z jeho příjmových a výdajových poměrů, aniž by vůbec tvrdila, zda tyto měla jakkoli prověřeny, soudu, i přes jeho výzvu, žádné takové doklady nepředložila, vyjma již předloženého výpisu z účtu žalovaného před uzavřením smlouvy. Příjmy žalovaného uvedla ve výši 42 000 Kč měsíčně bez bližší specifikace s tím, že z předloženého výpisu žalovaný nikde deklarovaného příjmu nedosáhl a jako příjem ostatních členů domácnosti uvedla částku 42 000 Kč, aniž by blíže cokoli specifikovala či k tomuto předložila jakýkoli důkaz. U výdajů se zabývala toliko měsíčními výdaji na splátky jiným společnostem ve výši 25 000 Kč, opět bez bližší specifikace, ničím neprověřené s tím, že ostatní výdaje na straně žalovaného žalobkyně nezjišťovala. Z předloženého výpisu z účtu žalovaného vyplývá, že žalovaný měl každý měsíc vyšší výdaje než příjmy. Pokud by žalobkyně zkoumala pečlivě y, které předložila soudu, dospěla by ke stejnému závěru jako soud, a to, že žalovaný není schopný splátce jakýkoli úvěr. Žalobkyně žádným způsobem tyto y nezohlednila, ba právě naopak zcela ignorovala jen, aby mohla žalovanému poskytnout úvěr za účelem zisku. Za této situace má soud za to, že žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem daným zákonem a nepostupovala s odbornou péčí, když si neověřila reálnou schopnost splácet úvěr ze strany žalovaného a ani nepřihlédla k důkazům, které měla k dispozici. Soud u předmětné smlouvy dospěl k závěru, že žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy. Podle o. z., je soud k této neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Výše popsaným jednáním žalobkyně porušila svou povinnost posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o úvěru ze dne 2. 7. 2024 neplatná. Závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak jednoznačně vyplývá také z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18.

9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy). V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dle smlouvy ze dne 2. 7. 2024 žalovanému peněžní prostředky ve výši 28 000 Kč. Žalovaný dosud vrátil částku 20 599 Kč, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 7 401 Kč. Žalobkyně žádné příslušenství nepožadovala. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).

10. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. věta před středníkem , neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na nízkou výši a naopak už delší dobu trvání dluhu, žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny.

11. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení částky 7 401 Kč, jež představuje 26,25 % z celkového předmětu řízení, zatímco částka, pro kterou byla žaloba zamítnuta činí 20 803 Kč, což představuje 73,75 % z původního předmětu řízení. Na základě zásady úspěchu ve věci soud zjistil, že větší úspěch ve věci měl žalovaný, kterému tak náleží právo na úhradu části nákladů řízení ve výši 47,50 %. Žalovaný však ani přes výzvu soudu žádné náklady nevyúčtoval, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.