Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
17 C 189/2025-19
Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Fejtovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o 8 880,55 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 880,55 Kč s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 7% bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení je výše úroku z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí z částky 8 880,55 Kč od 9. 7. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 17 761,10 Kč, dále co do úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 880,55 Kč od 22. 7. 2024 do 31. 12. 2024, co do úroku z prodlení ve výši 11 % ročně z částky 8 880,55 Kč od 1. 1. 2025 do 30. 6. 2025 a co do úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 8 880,55 Kč od 1. 7. 2025 do 7. 7. 2025.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 880,55 Kč s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 7% bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení je výše úroku z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí z částky 8 880,55 Kč od 9. 7. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do částky 17 761,10 Kč, dále co do úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 880,55 Kč od 22. 7. 2024 do 31. 12. 2024, co do úroku z prodlení ve výši 11 % ročně z částky 8 880,55 Kč od 1. 1. 2025 do 30. 6. 2025 a co do úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 8 880,55 Kč od 1. 7. 2025 do 7. 7. 2025.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou podanou dne 24. 7. 2025, opravenou podáním ze dne 5. 8. 2025 a doplněnou podáním ze dne 25. 9. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 880,55 Kč s příslušenstvím. Žalobní nárok odůvodnila tvrzením, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, uzavřela 18. 5. 2006 se žalovaným smlouvu o půjčce č. hodnota, na základě které dne 18. 5. 2006 poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě o půjčce zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit zapůjčenou částku a poplatek dle smlouvy do 17. 2. 2007. Žalovaný na svůj závazek ze smlouvy zaplatil celkem částku 1 790 Kč, z toho částka 670,55 Kč byla použita na částečnou úhradu souhrnného poplatku a částka 1 119,45 Kč na částečnou úhradu jistiny. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 10. 2024 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni s účinností ke dni 9. 10. 2024, což bylo žalovanému oznámeno. Od postoupení pohledávky do sepisu žaloby žalovaný na dlužnou částku ničeho nezaplatil. Ke dni sepisu žaloby činila dlužná jistina 8 880,55 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení částku 17 761,10 Kč, dále žalobkyně nárokuje zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny od 22. 7. 2024 do zaplacení. Žalovaná částka představuje dlužnou jistinu. Žalobkyně žalovaného vyzývala k zaplacení dlužné částky, žalovaný na výzvu nereagoval.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci provedl dokazování a z jednotlivých důkazů zjistil, že právnická osoba a žalovaný jako zákazník uzavřeli dne 18. 5. 2006 smlouvu, kterou nazvali smlouva o půjčce č. hodnota, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dne 18. 5. 2006 žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaný potvrdil ve smlouvě, že tuto částku v hotovosti převzal a současně se zavázal půjčenou částku 10 000 Kč s poplatkem ve výši 5 990 Kč vrátit v 39. týdenních splátkách po 410 Kč s tím, že 1. splátka je splatná 7. dne od data uzavření smlouvy. (z uvedené smlouvy o půjčce ze dne 18. 5. 2006 č. hodnota). Nedílnou součástí smlouvy ze dne 18. 5. 2006 učinili její účastníci smluvní podmínky, které se nacházejí na zadní straně formuláře smlouvy o půjčce. Dle uvedené smlouvy činí roční procentní sazba nákladů 276,9 %. (ze smlouvy o půjčce ze dne 18. 5. 2006 č. hodnota). Ke dni 4. 10. 2024 činila dlužná jistina 8 880,55 Kč, žalovaný na předmětnou smlouvu o půjčce zaplatil celkem 1 790 Kč (z tvrzení žalobkyně). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 10. 2024 postoupil právnická osoba pohledávku za žalovaným na žalobkyni (ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4.10.2024, ze seznamu postoupených pohledávek). Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 23. 6. 2025 a současně byl vyzván k zaplacení dlužné částky 27 586,25 Kč do 8. 7. 2025. (z uvedeného dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne 23. 6. 2025, z poštovního podacího lístku podaného právnická osoba.). Do postoupení pohledávek žalovaný na předmětnou smlouvu zaplatil částku 1 790 Kč, z této částky byla částka 1 119,45 Kč započtena na částečnou úhradu jistiny, po postoupení pohledávky žalovaný žalobkyni na dlužnou částku ničeho nezaplatil (z tvrzení žalobkyně). Z veřejné části obchodního rejstříku Městského soudu v Praze je zjištěno, že firma právnická osoba měla v období od 15. 1. 2001 do 13. 6. 2011 zapsán předmět činnosti poskytování úvěrů a půjček z vlastních zdrojů a od 13. 6. 2011 poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.
4. Po vyhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k následujícímu rozhodnému závěru o skutkovém stavu věci: právnická osoba dne 18. 5. 2006 uzavřela se žalovaným smlouvu o půjčce, na základě které téhož dne poskytla žalovanému v hotovosti částku 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 5 990 Kč v 39. týdenních splátkách po 410 Kč, přičemž splatnost poslední splátky připadla na 17. 2. 2007. (z uvedené smlouvy ze dne 18. 5. 2006, z tvrzení žalobkyně). Žalovaný své závazky z uvedené smlouvy nesplnil řádně a včas, přičemž nezaplatil na jistinu částku 8 880,55 Kč (z tvrzení žalobkyně). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka z předmětné smlouvy postoupena na žalobkyni; toto postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 23. 6. 2025 a současně byl v tomto dopise vyzván k zaplacení žalobkyni dlužné částky do 8. 7. 2025 (z dopisu ze dne 23. 6. 2025, z poštovního podacího lístku). Z tvrzení žalobkyně, které nebylo v řízení žádným důkazem vyvráceno, se podává, že po postoupení pohledávek žalovaný na dlužné částky ničeho nezaplatil. právnická osoba podniká v předmětu činnosti poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (z veřejné části obchodního rejstříku). Vzhledem k tomu, že žalovaný se k věci nevyjádřil, soud vychází z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný na smlouvu uhradil částku 1 790 Kč, z této částky byla částka 1 119,45 Kč započtena na částečnou úhradu jistiny. Ostatní provedené důkazy a zjištění, zejména samostatné smluvní podmínky, soud nehodnotil, neboť vzhledem k dále uvedeným právním závěrům je již nepovažoval pro posouzení věci za významné.
5. Soud po právní stránce hodnotil prokázaný skutkový stav zejména podle ustanovení právních předpisů účinných v době uzavření obou smluv, tj. zákona č. 40/1964 Sb. , občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), a z. č. 321/2001 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ “), a to v souladu s přechodnými ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), zejména dle § 3028 odst. 3 o. z., podle něhož, není-li stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.
6. V uvedené věci soud věc po právní stránce podřadil pod ustanovení právních předpisů platných a účinných do 31. 12. 2013, tj. z.č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník , a to v souladu s přechodnými ustanoveními z.č. 89/2012 Sb. , takzvaný nový občanský zákoník , zejména § 3028 odstavec 3 , podle něhož, není-li stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními předpisy.
7. Uvedený skutkový stav soud hodnotil právně, přičemž vyšel zejména z následujících zákonných ustanovení:
8. § 657 zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.
9. § 658 odst. 1 obč. zák., při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.
10. § 3 odst. 1 obč. zák., výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.
11. § 39 obč. zák., neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.
12. § 451 odst. 1 obč. zák., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.
13. § 451 odst. 2 obč. zák., bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.
14. Po právním hodnocení prokázaného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že dne 18. 5. 2006 uzavřeli právnická osoba jako věřitelka a žalovaný jako dlužník smlouvu o půjčce dle cit. ust. § 657 obč. zák. a zák. č. 321/2001 Sb. , o spotřebitelském úvěru, na základě které právnická osoba poskytl ve prospěch žalovaného peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se poskytnutou částku 10 000 Kč a dále částku označenou jako poplatek ve výši 5 990 Kč zavázal splatit v 39. týdenních splátkách, přičemž poslední splátka byla splatná 17. 2. 2007. Ve smlouvě společnost právnická osoba, jakožto podnikatelka v oblasti finančních služeb, se zavázala poskytnout žalovanému v postavení spotřebitele peněžní prostředky, přičemž úrok, jakožto cena poskytnutých peněz, sjednán výslovně nebyl. Úrok dle § 121 odst. 3 obč. zák., představuje příslušenství pohledávky a ve své podstatě se jedná o civilní plody peněz, tedy cenu poskytnutých peněz. Naproti tomu poplatek je sjednaným plněním, které nemá povahu příslušenství, jde o samostatnou pohledávku, mající základ ve smluvním ujednání stran. Za situace, kdy mezi smluvními stranami nebyl sjednán úrok za poskytnutí půjčky, jakožto cena peněz, nelze pochybovat o tom, že souhrnné poplatky neměly jinou funkci, než-li funkci sjednané odměny za poskytnutí peněžních prostředků, plnily tedy funkci úroku z předmětné půjčky. Soud proto nárok označený jako souhrnný poplatek posoudil jako úrok z předmětné půjčky. Byť výše úroku při peněžitých půjčkách není právními předpisy limitně stanovena, platí cit. ust. § 3 odst. 1 obč. zák., podle něhož výkon práv a povinností vyplývající z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Judikatura soudů vyšších stupňů a Ústavního soudu ČR se pak opakovaně zabývala otázkou výše úroků z půjček z hlediska dobrých mravů a dospěla k opakujícímu se závěru, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující dobrým mravům, jak má na mysli právě ust. § 3 odst. 1 obč. zák. Dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je pak neplatná dle § 39 obč. zák., buď pro rozpor se zákonem (naplňuje-li smlouva znaky trestného činu lichvy), anebo pro rozpor s dobrými mravy. U půjčky byl úrok za 39. týdnů sjednán ve výši, která představuje navýšení poskytnuté částky o 5 990 Kč, tedy roční úrok činí 79,86 %. Jak již vyložil Ústavní soud ČR např. ve svých nálezech ze dne 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11 , jedná se zjevně o úroky, které jsou v rozporu s dobrými mravy. Vzhledem k tomu, že ujednání o úroku z půjčky nelze oddělit od ostatních ujednání smluv o půjčce, jak má na mysli ust. § 41 obč. zák., neboť se jedná o jednu z podstatných náležitostí smlouvy o půjčce, kterou by její účastníci bez dohody o úroku samostatně neuzavřely, zejména pak právní předchůdkyně žalobkyně, která jako podnikatelka poskytuje peněžní prostředky za účelem dosažení zisku a především z úroků generuje svůj zisk; rovněž žalovaný nepochybně mohl rozumně očekávat, že půjčka bude úročena. Soud proto dospěl k závěru, že vzhledem k sjednané nemravné výši úroku, je předmětná smlouva o půjčce ze dne 18. 5. 2006 neplatným právním úkonem dle § 39 obč. zák., neboť byla sjednána v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyni, která vstoupila do práv a povinností původního věřitele dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 10. 2024 uzavřené dle § 1879 a násl. o. z., tak nelze přiznat plnění z neplatné smlouvy, neboť uplatněným nárokům nelze poskytnout soudní ochranu. Při těchto právních závěrech soud vycházel zejména z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 10. 2017 č. j. 15 Co 285/2017 -52, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 27. 6. 2017 č. j. 14 C 141/2017 -11. Z neplatné smlouvy nelze plnění přiznat. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaný přijal od právní předchůdkyně žalobkyně dne 18. 5. 2006 částku 10 000 Kč, na tuto částku bylo dle tvrzení žalobkyně zaplaceno 1 790 Kč, na jistinu byla započtena částka 1 119,45 Kč. Částka, kterou žalovaný přijal z neplatné smlouvy a nevrátil, je plněním bez právního důvodu ve smyslu cit. ust. § 451 odst. 2 obč. zák. a toto plnění ve výši 8 880,55 Kč je povinen vydat žalobkyni dle § 451 odst. 1 obč. zák., a to spolu s příslušenstvím, tj. spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 880,55 Kč od 9. 7. 2025 do zaplacení dlužné částky, přičemž základ úroku z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o.z. a jeho výše pak z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení je přiznán od 9. 7. 2025, neboť je prokázáno, že v dopise ze dne 23. 6. 2025, byl vyzván k zaplacení do 8. 7. 2025, tedy od 9. 7. 2025 je žalovaný v prodlení se zaplacením. Třídenní lhůta k plnění je stanovena dle § 160 o. s. ř. o. s. ř. , neboť se jedná o peněžité plnění.
15. Vzhledem k právnímu závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o půjčce, soud ve výroku v odstavci II. tohoto rozsudku ostatní uplatněné nároky jako nedůvodné zamítl, neboť uplatněným nárokům z neplatné smlouvy nelze poskytnout soudní ochranu.
16. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná ohledně částky 8 880,55 Kč s příslušenstvím, neúspěšná byla ohledně částky 17 761,10 Kč s příslušenstvím. Byla tedy úspěšná méně než z 50 % uplatněného nároku, a tedy jí právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší, přičemž žalovanému podle obsahu spisu dosud žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, dvojmo, u podepsaného soudu, ke Krajskému soudu v Ostravě.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).