Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 266/2025-24
Okresní soud Plzeň – město rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Fikarem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o 21 019 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 500 Kč jdoucím od 3. 5. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbytku se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 500 Kč jdoucím od 3. 5. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Ve zbytku se žaloba zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 10. 6. 2025 domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 21 019 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností Anonymizováno právnická osoba., IČ IČO, sídlem adresa, a žalovanou byla dne 3. 1. 2024 uzavřena smlouva o úvěru ve výši 14 500Kč. Pohledávka od původního věřitele byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 4. 2025 na společnost právnická osoba., IČO IČO. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 11. 4. 2025 se shora uvedenou společností právnická osoba. Na základě smlouvy o úvěru čerpal žalovaný peněžní prostředky ve výši 14 500 Kč. Úvěr byl poskytován bezhotovostně převodem na bankovní účet žalovaného dne 1. 3. 2025. Žalovaný tento řádně nesplácel a byl opakovaně k úhradě dlužné částky upomínán, naposledy předžalobní upomínkou ze dne 25. 4. 2025.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ) a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Strany projevily vůli uzavřít smlouvu o úvěru dne 1. 3. 2024. Kdy na základě této právní předchůdce žalobkyně zaslal žalovanému na jeho sdělený účet u společnosti Moneta Money bank, a.s. (skutečně účet žalovaného, potvrzeno zprávou banky, včetně příchozí platby ve shora uvedené výši). Žalovaný se měl zavázat splatit shora uvedený úvěr včetně částky 6 089,96Kč představující poplatek za poskytnutí úvěru do 30 dnů od jeho poskytnutí. Úroková sazba byla smlouvou stanovena na 36% ročně, RPSN pak na 9 058,04%. Dlužná částka měla být zaplacena jednou splátkou. Následně byla pohledávka za žalovaným v žalované výši postoupena původním věřitelem postupně na žalobkyni, tak jak je tvrzeno výše. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 25. 4. 2025, včetně podacího archu z téhož dne, soud zjistil, že žalovanému byla změna v osobě věřitele řádně oznámena, z předžalobní výzvy z téhož dne a z podacího archu vyplývá, že žalovaný byl prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzvána k dobrovolné úhradě dlužné částky.
5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
7. Dle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná toliko z části, neboť předmětnou smlouvu o úvěru shledal jako absolutně neplatnou pro zcela zjevný rozpor s dobrými mravy. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků, které byly sjednány sice v sazbě 36 % ročně nicméně již z uvedené RPSN ve výši 9 058,04% se zcela jistě jedná dle ustanovení § 588 o. z. o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 , kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto extrémně vysokou sazbu úroků akceptovat. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť žalobkyně by zcela jistě úvěr bez ujednání o úrocích neposkytla, kdy se navíc jednalo o adhezní smlouvu (formulářovou), která neumožňuje, aby byla jakýmkoli způsobem měněna na základě dohody stran oproti již předvyplněnému formuláři. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek tohoto ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017 ).
10. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení poskytnuté jistiny s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 14 500 Kč, o které se bezdůvodně obohatil. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaný dosud tuto částku nevrátil. Ze shora uvedených důvodů soud tak uložil žalovanému tuto vrátit. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobkyně k vrácení finančních prostředků předžalobní upomínkou ze dne 25. 4. 2025, když z předloženého podacího archu bylo zjištěno, že tato listin listina byla podána k poštovní přepravě téhož dne. Dle § 573 o. z. se oznámení dostalo do sféry žalovaného dne 28. 4. 2025 a měl tři dny na úhradu a jelikož ani poté ničeho neplnil, dostal se od 3. 5. 2025 do prodlení. Výše úroku z prodlení pak vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
11. Co do zbytku tedy částky 6 519Kč a rozdílu výše zákonného úroku a počátku jeho běhu, nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout.
12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu tak, že nepřiznal žádnému z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch účastníků byl s ohledem na zamítané příslušenství a jeho výši, které bylo nutno kapitalizovat k datu rozhodnutí soudu, v podstatě shodný.
13. Lhůtu k plnění určil soud žalovanému v souladu s § 160 odst. 1 , věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , jako běžnou třídenní, neboť k odlišnému postupu neshledal důvody.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň – město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.