Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
36 C 301/2025-35
Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Brožovou v právní věci
žalobkyně:Jméno žalobkyně
sídlem Adresa žalobkyně
proti
žalované:Jméno žalované,
bytem Adresa žalované
o zaplacení částky 31 698,53 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 23 642 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč splatných ke každému dvacátému dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně dále po žalované domáhala zaplacení částky 8 056,53 Kč spolu s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 30 349,8 Kč od 26. 9. 2024 do zaplacení a úrokem z prodlení z částky 30 349,8 Kč ve výši 12,75 % ročně od 26. 9. 2024 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 734 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 23 642 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč splatných ke každému dvacátému dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.II. Žaloba, kterou se žalobkyně dále po žalované domáhala zaplacení částky 8 056,53 Kč spolu s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 30 349,8 Kč od 26. 9. 2024 do zaplacení a úrokem z prodlení z částky 30 349,8 Kč ve výši 12,75 % ročně od 26. 9. 2024 do zaplacení, se zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 734 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 31 698,53 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádaný nárok ze smlouvy o úvěru, kterou s žalovanou uzavřela dne 19.2.2024. Na základě této smlouvy žalované poskytla úvěr ve výši 35 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem za jejich půjčení s úrokovou sazbou ve výši 24,99 % ročně v měsíčních splátkách po částce 1 303 Kč splatných ke každému 20.dni v měsíci. Žalovaná splátky neuhradila řádně a včas, dostala se do prodlení s úhradou 3 splátek, popř. jednou splátkou déle než 3 měsíce a žalobkyně proto dopisem ze dne 2.7.2024 prohlásila úvěr za splatný. Žalovanou vyzvala k úhradě celého dluhu, který na jistině nadále činil 30 349,80 Kč, na úroku 694,10 Kč a úroku z prodlení 654,63 Kč. Žalovaná na dluh uhradila celkem 11 358 Kč.
2. K výzvě soudu žalobkyně dále ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením úvěrové smlouvy doplnila, že žalovaná sdělila, že má příjem 20 000 Kč, který ověřila z jejího účtu. Výdaje žalované stanovila za využití dat sdělených žalovanou v kombinaci s interními informacemi banky včetně využití statistických údajů a aktuálních životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na 7 902 Kč, když žalovaná uvedla, že na nájem hradí 500 Kč a její ostatní výdaje jsou 0 Kč. Lustrací žalované v CCB zjistila, že žalovaná hradí již 2 kontokorentní úvěry, 4 spotřebitelské úvěry splátkové, 2 revolvingové úvěry a 1 kreditní kartu. S limitem 12 489 Kč. Její splátkové zatížení i s poskytovaným úvěrem tak činilo 10 159 Kč.
3. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila a k jednání soudu, které bylo nařízeno na den 28.11.2025, se ani bez omluvy nedostavila. Z jednání se omluvila žalobkyně, soud tedy věc projednal v nepřítomnosti obou účastníků a vycházel přitom z obsahu spisu a důkazů, které předložila žalobkyně.
4. Soud pak na základě provedených důkazů zjistil následující skutkový stav:
5. Žalobkyně a žalovaná spolu dne 19.2.2024 uzavřely elektronicky v smlouvu o úvěru, na základě které byla žalované téhož dne poskytnuta na úvěrový účet č. č. účtu částka 35 000 Kč, kterou žalovaná téhož dne čerpala (smlouva o úvěru, souhrn procesu sjednání úvěru a souhrn procesu el. Podpisu, přehled čerpání úvěru). Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě ve výši 24,99% ročně splácet v měsíčních splátkách po 1 303 Kč ke každému 20.dni v měsíci počínaje dnem 20.3.2024 a konče dne 20.7.2027 (smlouva o úvěru, sestava splátek). Žalovaná splátky nehradila řádně a včas (upomínka ze dne 24.4.2024, upomínka ze dne 19.5.2024, výzva z 2.7.2024), uhradila na dluh celkem částku 11 358 Kč (sestava splátek, souhrn dluhu – účetní evidence). Žalobkyně proto úvěr ke dni 3.8.2024 zesplatnila a žalovanou o tom vyrozuměla (oznámení o zesplatnění). Žalovanou vyzvala k úhradě dluhu před podáním žaloby dopisem ze dne 12.3.2025 (předžalobní výzva).
6. Při posuzování úvěruschopnosti vycházela žalobkyně při poskytování úvěru jednak z toho, jaké informace jí o sobě poskytla žalovaná a dále z výsledků lustrací a statistických údajů a aktuálních životních nákladů a normativních nákladů na bydlení; žalovaná sdělila, že její příjmy jsou 20 000 Kč měsíčně; příjmy si žalobkyně ověřila z účtu žalované. O pracovněprávním vztahu žalované ničeho dalšího nezjišťovala. Pravidelné měsíční výdaje žalovaná sama stanovila na částku 500 Kč zahrnující nájemné; žalobkyně pracovala s částkou 7 902 Kč, kterou stanovila za využití dat sdělených žalovanou v kombinaci s interními informacemi banky včetně využití statistických údajů a aktuálních životních nákladů a normativních nákladů na bydlení (úvěrová zpráva, výpis z účtu žalované). Dále zjistila, že žalovaná má kromě 2 kontokorentních úvěrů s limity 1 000 Kč a 50 000 Kč dalších 6 splátkových úvěrů a kreditní kartu, se splátkovým zatížením 10 159 Kč (úvěrová zpráva). I z předloženého výpisu z účtu žalované je patrné, že tato splácela již poskytnutím tohoto úvěru i jiné úvěry.
7. Žalovaná byla v řízení zcela nečinná a netvrdila ani neprokazovala, že by na dluh u žalobkyně uhradil více.
8. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od 1.1.2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.
13. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
14. V dané věci se proto soud zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaná a žalobkyně uzavřely platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalované jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ní vstoupila do smluvního vztahu. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. Takový postup však žalobkyně dle názoru soudu nezvolila; sice ověřila příjmovou stránku žalované z účtu, který pro ni vedla, nicméně ohledně té výdajové se spokojila toliko s tvrzením žalované, že ji nájem stojí toliko 500 Kč měsíčně a žádné další výdaje nemá, kdy tedy její výdajovou stránku stanovila sama, dle tvrzení „za využití dat sdělených žalovanou“ v kombinaci s interními informacemi banky včetně využití statistických údajů a aktuálních životních nákladů a normativních nákladů na bydlení, ač měla dále zjištěno, že žalovaná je již výrazně zatížena splátkami z předchozích úvěrů. Takový postup dle názoru soudu není postačující, když statisticky určené výdaje nevypovídají nic o konkrétní situaci žadatele o úvěr a nelze tak spolu porovnat skutečné příjmy a skutečné výdaje žadatele o úvěr a učinit z toho relevantní závěr o tom, že bude i další úvěr schopen splácet. Soud tedy v dané věci nemohl učinit závěr o tom, že žalobkyně skutečně s odbornou péčí posuzovala úvěruschopnost žalované a vycházela u toho ze skutečných a doložených údajů, nikoliv jen z informací, které jí o sobě žalovaná v žádosti sdělila, popř. za využití statistických dat, které nemohou o konkrétní situaci žalované nic vypovídat. Soud proto dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 odst. 1 a § 588 o.z..
15. Žalobkyni však v daném případě vznikl nárok na vydání plnění představujícího vyplacený úvěr v podobě bezdůvodného obohacení, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaná obdržela na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru částku 35 000 Kč, ale uhradila na tento dluh dosud toliko částku 11 358 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 23 642 Kč a ve zbytku žalobu s ohledem na výše uvedené jako nedůvodnou zamítl.
16. Jelikož ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je ustanovením speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských úvěrů“ spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, jež odvisí nikoliv od výzvy věřitele k plnění, ale od soudem určené nové doby splatnosti, nevznikl v tuto chvíli žalobkyni ani nárok na úhradu úroků z prodlení (viz. Slanina, Jemelka, Vetešník, Wachtlová, Flídr, Zákon o spotřebitelském úvěru, komentář, , C.H.beck, 2017, dále rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 3675/2021). Soud v dané věci určil splatnost dlužné jistiny ve splátkách po částce 500 Kč, jež se mu jevily jako splátky přiměřené s ohledem na tvrzené poměry žalované v době žádosti o úvěr, když ty skutečné v dané době soudu ani žalobkyni známy nejsou. Splátky pak byly stanoveny pod ztrátou jejich výhody.
17. O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobkyně byla ve věci úspěšnějším účastníkem a náleží jí proto poměrná část nákladů řízení, které účelně vynaložila v rozsahu 50 % (75% úspěch – 25% neúspěch). Její nálady představuje zaplacený soudní poplatek 1268 Kč a 2 paušální náhrady hotových výdajů nezastoupeného účastníka dle § 2 odst. 1 vyhl.č. 254/2015 Sb. po 100 Kč/úkon. Žalobkyni tak náleží jejich náhrada ve výši 734 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného.
Nesplní-li povinný dobrovolně a včas, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávnění domáhat jeho výkonu prostřednictvím exekuce.