Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 80/2025-16
Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní JUDr. Barborou Sovičkovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 11 912 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, jíž se žalobce domáhá zaplacení částky 9 511,59 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ke dni 22.7.2025 ve výši 4 630,84 Kč a s kapitalizovaným úrokem ke dni 22.7.2025 ve výši 14 523,56 Kč a dále spolu s úrokem ve výši 20,92 % ročně z částky 9 511,59 Kč od 23.7.2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 9 511,59 Kč od 23.7.2025 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, jíž se žalobce domáhá zaplacení částky 9 511,59 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ke dni 22.7.2025 ve výši 4 630,84 Kč a s kapitalizovaným úrokem ke dni 22.7.2025 ve výši 14 523,56 Kč a dále spolu s úrokem ve výši 20,92 % ročně z částky 9 511,59 Kč od 23.7.2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 9 511,59 Kč od 23.7.2025 do zaplacení, se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) soudu doručenou dne 28.3.2025 se žalobkyně domáhá, aby žalovanému byla uložena povinnost k zaplacení částky 11 912 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila žalobkyně tím, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba, IČO: IČO, uzavřela s žalovaným dne 1.6.2017 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr, včetně tzv. úhrady za služby, zahrnující úrok ve výši 1 365 Kč (úroková sazby ve výši 20,92 % ročně), dále odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 500 Kč a též službu životního pojištění ve výši 387 Kč v dohodnutých 43 týdenních splátkách po 564 Kč. Žalovaný pak uhradil toliko celkem částku 12 340 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Usnesením zdejšího soudu ze dne 28.8.2025, č.j. 11 C 80/2025 -10, bylo řízení co do částky 4 000 Kč zastaveno, a to na základě částečného zpětvzetí žaloby žalobkyní, doručené soudu dne 30.7.2025, s odůvodněním, že žalovaný po podání žaloby uhradil žalobkyni platbu v celkové výši 4 000 Kč. Žalobkyně tedy nadále požaduje přiznání částky 9 511,59 Kč, která představuje dlužnou jistinu, částky 4 630,84 Kč představující kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení do 22.7.2025, částky 14 523,56 Kč představující kapitalizovaný úrok do 22.7.2025, dále úroku ve výši 20,92 % ročně z částky 9 511,59 Kč od 23.7.2025 do zaplacení a zákonného úroku ve výši 8,50 % ročně z částky 9 511,59 Kč od 23.7.2025 do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil žádným způsobem a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Soud proto v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. (o.s.ř. ) jednal v jeho nepřítomnosti.
3. Soud při posouzení nároku vycházel z listin žalobkyní předložených - zejména Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 31.5.2017 a Zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr.
4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (o.z)., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst.1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
5. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a společností právnická osoba, byla dne 31.5.2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr, a to včetně poplatku ve výši 3 000 Kč za poskytnutí úvěru, ve výši 4 500 Kč za hotovostní inkaso splátek, částky 1 365 Kč představující úrok a doplňkového pojištění ve výši 387 Kč, celkem tedy částku 24 525 Kč v dohodnutých 43 týdenních splátkách po 564 Kč. Na poskytnutý úvěr žalovaný uhradil částku celkem 12 340 Kč, po podání žaloby pak další 4 000 Kč, celkem tedy částku 16 340 Kč.
13. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 29.11.2019.
14. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, právní předchůdkyně žalobkyně provedla hodnocení žalovaného dle údajů o jeho příjmech a výdajích v rámci vyplnění formulářové listin y tzv. Karty zákazníka – žádosti o spotřebitelský úvěr, dle které byl žalovaný v rozhodnou dobu zaměstnán na hlavní pracovní úvazek u právnická osoba jako manipulant s příjmem ve výši 14 773 Kč, jako další příjem žalovaný uvedl částku 4 750 Kč z brigád bez bližší specifikace, celkem tedy 19 523 Kč. Žalovaný žil v nájmu. V rámci výdajů byla uvedena částka 7 000 Kč na bydlení, 4 500 Kč ostatní výdaje, 1 200 Kč splátky úvěrů, 500 Kč další výdaje, tj. celkem částka 13 200 Kč. Žalovaný stvrdil, že údaje jsou správné. Z karty zákazníka vyplývá, že údaje byly ověřovány dle platných dokumentů. Žádné jiné relevantní listin y označeny a předloženy žalobkyní ani po poučení soudem nebyly.
15. Soud dospěl k závěru, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právní předchůdkyně žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila.
16. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti, když podle ustanovení soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
17. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
18. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
19. Obezřetnost a důslednost právní předchůdkyně žalobkyně při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k údajům uvedeným ze strany žalovaného, neboť bez příjmů z brigády, kdy tyto nebyly nijak blíže specifikované ani doložené, by byly měsíční příjmy a výdaje žalovaného téměř vyrovnané. Nutno dodat, že žalovaný navíc již splácel jiné úvěry, z čehož vyplývá, že žalovaný měl pravděpodobně problémy hradit své závazky již v době žádosti o úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně si tedy vystačila tvrzeními žalovaného, aniž by tato blíže ověřila, ač tak udělat mohla a měla, např. výpisy z bankovního účtu, nájemní smlouvou apod.
20. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána byla, a to kladně vyhodnocena. Právní předchůdkyně žalobkyně tak neposoudila schopnost splácet úvěr ze strany žalovaného řádně, když již z vyplněných údajů v Zákaznické kartě lze bez dalšího o uvedeném pochybovat. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni rozdíl mezi poskytnutými finančními prostředky a jím dosud uhrazenou částkou. Z tvrzení žalobkyně je však zřejmé, že žalovaný uhradil více než poskytnutých 15 000 Kč, a to celkem 16 340 Kč (12 340 Kč uhradil před samotným postoupením pohledávky na žalobkyni, částku 4 000 Kč uhradil po podání žaloby, žalobkyni proto již nedluží ničeho. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl
21. Co se týče úroku z prodlení, ten nebyl žalobkyni přiznán vzhledem k výše uvedenému.
22. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. , když žalovaný byl ve sporu úspěšný, avšak mu prokazatelně žádné náklady nevznikly, a proto soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec, prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.