Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 360/2025-39
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Davidem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně, sídlem Adresa žalobkyně, zastoupená advokátem Jméno advokáta, sídlem Adresa advokáta,
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného,
bytem Adresa žalovaného,
o zaplacení 75 000 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou (resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne datum domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. hodnota, na jejímž základě se zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši částka. Žalovaná osoba úvěrový rámec vyčerpala, čímž jí vznikla povinnost úvěr splatit v měsíčních splátkách ve výši částka měsíčně splatných vždy do 15. dne v měsíci. Osoba žalovaná neuhradila splátku splatnou dne datum. Žalobkyně upomínala žalovaného upomínkou ze dne datum, resp. datum, nicméně žalovaný již ničeho nezaplatil. Žalobkyně tak využila smluvní možnost zesplatnění celého úvěru, a dopisem ze dne datum prohlásila celý dluh za splatný. Dále požadovala úrok z prodlení z částky částka od prvního dni po splatnosti datum do zaplacení, neboť dosud žalovaný neuhradil z jistiny ničeho. Dle smlouvy měl žalovaný splácel každý měsíc částka úrok z úvěru, splatil je 12 splátkami, a samotnou jistinu měl splatit až spolu s poslední splátkou jednorázově, k čemuž odkázala na tabulku umoření. Dále se žalobkyně k výzvě soudu ohledně ověření úvěruschopnosti v části svého doplnění vyjádřila v tom smyslu, že řádně provedla ověření schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, především odkázala na příloh č.hodnota smlouvy a předložila listin y s tím, že dále prověřila výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z centrální evidence exekucí, SOLUS, a to s negativním výsledkem, a dále posuzovala úvěruschopnost za pomoci parametrů doporučení České národní banky (ČNB), a ze statistiky rodinných účtů právnická osoba (ČSÚ). Příjmy a výdaje ověřila výpisy z účtu žalované a výplatními páskami za 3 měsíce. Na příjmové stránce měl za prokázané tvrzení o příjmu od zaměstnavatele právnická osoba, v průměrné výši částka měsíčně, a na výdajové stránce s výdaji na bydlení ve výši částka, vč. dalších závazků žalovaného částka vůči žalobkyni, které byly zavřenou smlouvou refinancovány (jednorázové úvěry přitom nezahrnoval do výpočtu, ale „počítal s ním ve skóre spotřebitele“), zjistil sázky částka, a jednorázové závazky, které mají být splatné v dalším měsíci částka. Výsledek posouzení byl pak na základě „skóre“ a finančního zůstatku a algoritmu vyhodnocen tak, že jako maximální výše úvěru byla nabídnuta částka částka s měsíční splátkou částka. Dále doplnila, že úrok z úvěru 120 % ročně ze možné považovat za obvyklý v rámci nebankovního sektoru, kde nejsou výjimkou ani RPSN přesahující 200 %. Uvedla, že si je vědoma existenci judikatury považující roční úrok 100 % za nemravný, dovolávala se individuální rozhodování soudu, a uvedla, že pokud byla úroková sazba známa žalovanému předem, ten měl možnost si jej porovnat, a dobrovolně a svobodně smlouvu uzavřel, pak nelze úrok 120 % ročně považovat za neobvyklý nebo nepřiměřený.
2. Žalovaná strana se ve věci nevyjádřila.
3. Soud nařídil jednání k projednání věci na den datum, ze kterého se žalobkyně omluvila, aniž by žádala odročení jednání, a žalovaná strana se bez omluvy nedostavila ani nepožádala o odročení jednání, ačkoli jí bylo předvolání řádně doručeno. Soud proto věc projednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků a z provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.
4. Z listin výpisů z insolvenčního rejstříku, tzv. CRIBIS a SOLUS, bylo zjištěno, že žalovaná osoba neměla záznam v žádném z těchto registrů. Měla jeden pravidelný závazek k věřiteli právnická osoba, ve výši částka měsíčně, který však byl refinancován předmětnou úvěrovou smlouvou.
5. Z listin: výplatní pásky za měsíc 2/2023 – 4/2023, tzv. výpis o posouzení úvěruchopnosti a analýza finanční situace spotřebitele bylo zjištěno, že příjmem žalovaného je mzda od zaměstnavatele právnická osoba, ve výši cca částka v průměru. Z registru REPI pak vyplanulo v rámci ověřování žalobkyni, že žalovaný „extrémně rizikový klient“, nicméně jinak ji z ověřování vyplynulo vlastními postupy, že je možné maximálně poskytnout úvěr ve výši částka s celkovou měsíční splátkou ve výši částka. Výdaje žalobkyně nijak neověřovala.
6. Z listin: smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. hodnota ze dne datum, vč. přílohy 1, předsmluvních informací, formulář standardních informací, potvrzení o verifikační platbě povolení k inkasu (částka), bylo zjištěno, že účastníci sepsali na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru prostřednictvím v elektronické komunikace s verifikační platbou, jako úvěru neúčelovém hotovostním (dále jen smlouva). Ze smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované osobě úvěr s úvěrovým rámcem ve výši částka s tím, že bude vyplaceno částka na úvěrový účet žalobkyně na předchozí dosud nesplacený závazek žalované u žalobkyně ze dne datum (bod 4.3.b. a c.) a částka ve výši částka bude vyplacena na účet žalovaného č. č. účtu (bod 4.3.a.). Žalovaný se proti tomu zavázal splácet 12 měsíčními splátkami ve výši částka úrok z úvěru ve výši 10 % měsíčně (tzn. 120 % ročně), a to ke každému 15. dni v měsíci s tím, že „s poslední splátkou úroku je splatná i poskytnutá jistina“ (částka) (bod 5.1). Úvěr je tak sjednán na dobu 12 měsíců se splatností do dne datum (bod 4.4). úrok tak odpovídá částce částka, a celková splatná částka je částka (bod 4.9). Z tabulky umoření nicméně nevyplývá tato konstrukce splácení, když je zde vždy uveden sloupec splátky, který je po celých 12 měsíců ve výši částka, a 12. splátka splatná ke dni datum je sice rozepsána na splátku úroku částka a splátku jistiny částka, ale výše splátky úvěru není uvedena ve správné výši částka, ale ve výši částka. Dále bylo sjednáno, že v případě prodlení spotřebitele s úhradou má žalobkyně právo na úhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele (bod 5.3. písm. a) smlouvy). V případě prodlení vyzve žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky, a to na jeho e-mailovou adresu, přičemž první a druhá upomínka budou zpoplatněny každá částkou částka (bod 5.4. smlouvy). Pokud nedojde ani po dvou upomínkách k úhradě dlužné částky, je žalobkyně oprávněna zesplatnit jistinu úvěru, a v takovém případě se mimo jiné úroky stávají součástí jistiny (bod 5.5. smlouvy). Komunikace měla probíhat na e-mailovou adresu (bod 9.1. smlouvy). Smlouva měla být dle jejího textu uzavřena tak, že žalovaný v klientském účtu odsouhlasí znění smlouvy, a to prostř. zaslaného SMS kódu (bod 10.5. smlouvy). Pro ověření identity je žalovaný dále povinen uhradit žalobkyni verifikační platbu ve výši částka ze svého osobního bankovního účtu (bod 10.7. smlouvy). Účinnou se smlouva stává až v okamžiku připsání verifikační platby (bod 10.8. smlouvy). Nedílnou součástí smlouvy byla příloha č. hodnota (bod 12.11. smlouvy). Dále z přílohy č.hodnota smlouvy („posouzení úvěruschopnosti spotřebitele“) vyplývá, že žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované, jak shora uvedeno.
7. Z listin y potvrzení o vyplacení úvěru (bezhotovostní platba) na účet č. účtu ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně vyplatila dle bod 4.3. smlouvy částku ve výši částka na předchozí nesplacený závazek žalované u žalobkyně. Z listin y potvrzení o vyplacení úvěru (bezhotovostní platba) na účet č. účtu ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně vyplatila dle bod 4.3. smlouvy částku ve výši částka ve prospěch běžného účtu žalovaného; tj. celkem žalobkyně fakticky žalovanému dal k dispozici částku ve výši částka.
8. Z listin y upomínky ze dne datum (email + písemně) a datum (email + písemně) bylo zjištěno, že žalovaná osoba neuhradila část splátky (jistina částka) se splatností datum, žalobkyně ji vyzvala k dodatečné úhradě a současně ji vyúčtovala poplatek za 1. upomínku částka, resp. za 2. upomínku částka.
9. Z listin y výzvy k zaplacení se zesplatněním (email + písemně) ze dne datum, vč. podacího lístku ze dne datum, bylo zjištěno, že žalobkyně „zesplatnila“ úvěr a vyzvala žalovaného, aby ji celou dlužnou částku částka uhradil do datum.
10. Ze shora vylíčených dílčích skutkových zjištění soud učinil závěr o následujícím skutkovém stavu: Žalobkyně ověřovala příjmy a výdaje žalované osoby z tzv. registrů, výpisů z účtu, a výplatních pásek. Příjmem žalovaného je mzda od zaměstnavatele právnická osoba, ve výši cca částka v průměru. Výdaje žalobkyně neověřovala, jediným dalším závazkem byla splátka předchozí smlouvy s žalobkyní. Účastníci sepsali prostředky na dálku dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru prostřednictvím elektronické komunikace s verifikační platbou, jako úvěru neúčelovém hotovostním. Ze smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované osobě úvěr s úvěrovým rámcem ve výši částka s tím, že bude vyplaceno částka na úvěrový účet žalobkyně na předchozí dosud nesplacený závazek žalované u žalobkyně ze dne datum (bod 4.3.b. a c.) a částka ve výši částka bude vyplacena na účet žalovaného č. č. účtu (bod 4.3.a.). Žalovaný se proti tomu zavázal splácet 12 měsíčními splátkami ve výši částka úrok z úvěru ve výši 10 % měsíčně (tzn. 120 % ročně), a to ke každému 15. dni v měsíci s tím, že „s poslední splátkou úroku je splatná i poskytnutá jistina“ (částka) (bod 5.1). Úvěr je tak sjednán na dobu 12 měsíců se splatností do dne datum (bod 4.4). úrok tak odpovídá částce částka, a celková splatná částka je částka (bod 4.9). Z tabulky umoření nicméně nevyplývá tato konstrukce splácení, když je zde vždy uveden sloupec splátky, který je po celých 12 měsíců ve výši částka, a 12. splátka splatná ke dni datum je sice rozepsána na splátku úroku částka a splátku jistiny částka, ale výše splátky úvěru není uvedena ve správné výši částka, ale ve výši částka. Nedílnou součástí smlouvy byla příloha č. hodnota (bod 12.11. smlouvy). žalobkyně vyplatila dle bod 4.3. smlouvy částku ve výši částka na předchozí nesplacený závazek žalované u žalobkyně. Z listin y potvrzení o vyplacení úvěru (bezhotovostní platba) na účet č. účtu ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně vyplatila dle bod 4.3. smlouvy částku ve výši částka ve prospěch běžného účtu žalovaného; tj. celkem žalobkyně fakticky žalovanému dal k dispozici částku ve výši částka. Žalovaná osoba (uhradila 12 splátek, ale) neuhradila splátku se splatností datum, resp. její část částka, což měla být výše celé jistiny splacené spolu se smluvenou splátkou úroku ve výši částka (celkem tak 12. splátka ve výši částka). Žalobkyně následně vyzvala žalovaného, aby zaplatil jistinu dodatečně. Následně žalobkyně zesplatnila úvěr a vyzvala žalovanou, aby ji celou dlužnou částku uhradila do datum.
11. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah ze smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (jinak jen o.z.), na níž se vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „ZSÚ “). Dle názoru soudu v daném případě žalobkyně neprokázala, že postupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr (§ 86 odst. 1 ZSÚ , příp. srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka), když sice ověřila příjmy žalovaného v průměrné výši necelých Anonymizováno, nicméně smluvní závazek žalovaného spočíval v tom, že měl splácet splátku 11 měsíců ve výši částka, ovšem 12. splátka měla být zaplacena ve výši částka, na což příjmy žalovaného zcela zjevně nepostačovaly. Soud odhlédne od samotné skutečnosti, že shora zjištěná forma sjednání splácení úvěru je zcela nestandardní nejen v porovnání s ostatními ať již bankovními nebo nebankovními poskytovateli spotřebitelských úvěrů, ale dokonce i v poměrech praxe samotné žalobkyně, která je soudu z vlastní činnosti známa, a dokonce, že ani listinné podklady (tabulka umoření) nejsou správně vyplněné, a může dojít k zmatení spotřebitele (žalovaného), jaké jsou jeho povinnosti splácet, když po celou dobu je sloupec „splátky úvěru“ ve výši částka, vč. poslední 12. splátky (a ostatně i dle tvrzení žalobkyně, splátka úroku ve výši částka byla k datum žalovaným zaplacena). Soud vyjde jednoduchou matematickou úvahou ze závěru, že za situace, kdy žalobkyně ověřila příjem žalovaného cca částka měsíčně, poskytla mu spotřebitelský úvěr se splátkou ve výši částka měsíčně, a je přitom zcela bez významu, že předchozích 11 splátek bylo ve výši částka. Není nijak odůvodněno, že by snad žalobkyně mohla předpokládat, že do konce splatnosti úvěru se žalovanému podaří příjem či majetek navýšit na téměř částka, aby byl schopen spotřebitelský úvěr řádně splatit. Smlouvu o spotřebitelském úvěru proto soud ve smyslu § 87 ZSÚ a § 588 o.z. posoudil jako neplatnou, neboť narušuje veřejný pořádek tím, že nebyla splněna veřejnoprávní povinnost žalobkyně ze ZSÚ . adresa rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle, které se dovolává žalobkyně. Soud odkazuje na již ustálenou rozhodovací praxi vyšších soudů. V rozsudku č. j. spisová značka ze dne datum Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že „součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.“. Dále uvedl, že „je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. V rozsudku sp. zn. spisová značka ze dne datum Nejvyšší soud České republiky mj. uvedl, že „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“. V nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne datum Ústavní soud mj. uvedl, že „nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d.“ V tomtéž nálezu Ústavní soud dovozuje, že výše uvedenou judikaturu lze aplikovat i na § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila bez ohledu na aplikaci ZSÚ z roku 2010 nebo z roku 2016. Soud se proto dále nezabýval platností sjednaného úroku, nicméně ani v tomto směru nelze než uvést, že úrok 120 % ročně považuje za neplatný pro rozpor s dobrými mravy.
13. Vyplacená částka žalované osobě, tak byla vyplacena bez právního důvodu, a mezi účastníky vznikl vztah z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z. Vzniká zde proto povinnost vydat bezdůvodné obohacení odpovídající vyplacené částce žalobkyní, kterou dosud žalovaná osoba nezaplatila (§ 2991 odst. 1 o.z.); k tomu srov shora. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (jako ochuzený) poskytla žalované (jako obohacené) toliko částku částka a žalovaná uhradila žalobkyni částku částka (12 x částka), k vrácení nezbývá žádná částka, který by představovala bezdůvodné obohacení žalovaného. Soud proto s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru jako celku a neexistenci bezdůvodného obohacení žalobu celou zamítl.
14. O nákladech řízení tak bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. , když žalovaný byl v řízení poměrně úspěšnější než žalobkyně. Z obsahu spisu se nicméně nepodává, že by žalovanému jakékoli náklady vznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem.
Nesplní-li povinný dobrovolně rozsudkem uložené povinnosti, může se oprávněný domáhat nařízení soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.