Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 225/2025-16

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudcem Mgr. Jiřím Petráškem ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

pro 17 966 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 12 000 Kč od 25. 2. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 966 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 12 000 Kč od 16. 1. 2025 do 24. 1. 2025, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 878,12 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně Jméno advokáta, advokáta.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 12 000 Kč od 25. 2. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 966 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 12 000 Kč od 16. 1. 2025 do 24. 1. 2025, zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 878,12 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, , advokáta.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 3. 6. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s tím, že původní věřitelka, společnost právnická osoba, se adresa, IČ IČO uzavřela se žalovaným dne 15. 9. 2024 smlouvu o úvěru č. 9966525001, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 15. 1. 2025. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, a proto byl původní věřitelkou opakovaně vyzýván k úhradě dluhu. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 12. 12. 2024. Předmětem žaloby je pohledávka v celkové výši 17 966 Kč, skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 12 000 Kč a smluvního úroku ve výši 5 966 Kč a dále zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po datu splatnosti úvěru z nesplacené jistiny. Původní věřitelka úvěr žalovanému vyplatila dne 15. 9. 2024 převodem z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. č. účtu. S ohledem na to, že žalobkyně nemůže doložity, na základě kterých byla prověřována úvěruschopnost žalovaného, požádala pro tento případ o přiznání částek z titulu bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaný se v řízení nijak nevyjádřil.

3. Z provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

4. Ze smlouvy o úvěru č. 9966525001 ze dne 15. 9. 2024 vyplynulo, že mezi původní věřitelkou a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému krátkodobý úvěr ve výši 12 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku původní věřitelce splatit spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 966 Kč do 15. 1. 2025. Úvěr byl žalovanému poskytnut formou výplaty na jeho bankovní účet č. č. účtu.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 včetně přílohy vyplynulo, že pohledávka za žalovaným z předmětné smlouvy byla postoupena na žalobkyni s účinností k témuž dni. V této souvislosti pak bylo z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 2. 2025 včetně podacího lístku zjevné, že žalovaný byl o tomto postoupení původní věřitelkou písemně informován a byl vyzvána k úhradě částky 18 168 Kč.

6. Z výpisu z běžného účtu u banky Anonymizováno a plateb z 13. 9. 2024 a 15. 9. 2024 soud nezjistil nic rozhodného pro danou věc.

7. Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne 15. 2. 2025 včetně soud zjistil, že žalovaný byla před podáním žaloby vyzvána k zaplacení částky 23 394 Kč.

8. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dne 15. 9. 2024 došlo mezi společností právnická osoba, se adresa, IČ IČO a žalovaným k uzavření smlouvy o (spotřebitelském) úvěru. Výše úvěru činila 12 000 Kč a sjednané příslušenství celkem 5 966 Kč. Celkem měl žalovaný původní věřitelce zaplatit 17 966 Kč do 15. 1. 2024 (po zesplatňujícím dopisu). Žalobkyně již nemůže prokázat tvrzení o tom, jak byla prověřována úvěruschopnost žalované. Žalovaný z titulu této smlouvy neuhradil ničeho. Pohledávka za žalovaným z uvedené úvěrové smlouvy byla následně postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Následně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných částek prostřednictvím právního zástupce žalobkyně.

9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „“), Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

12. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Na základě uvedeného závěru o skutkovém stavu věci, v souvislosti se shora citovanými zákonnými ustanoveními, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Předmětný právní vztah soud posoudil jako úvěrovou smlouvu dle § 2395 o. z. uzavřenou v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, když původní věřitelka poskytla žalovanému peněžní prostředky ve formě spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 2 uvedeného zákona. Původní věřitelka proto měla povinnost před uzavřením úvěrové smlouvy řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a je-li nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů.

15. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 č. j. -77 vyložil, že „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.“

16. V daném případě bylo nepochybné, že se žalobkyně nemůže prokázat, že její právní předchůdkyně splnila své povinnosti předvídané v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a tedy že před uzavřením smlouvy vycházela z dostatečných informací týkajících se majetkové situace žalovaného. Proto je na místě přijmout závěr, že původní věřitelka před uzavřením smlouvy v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neprověřila úvěruschopnost žalovaného.

17. S ohledem na uvedené soud dospěl k přesvědčení, že vzhledem k tomu, že původní věřitelka nedostála shora uvedeným požadavkům, stala se předmětná spotřebitelská smlouva podle § 580 odst. 1 o. z., neplatnou, přičemž k této neplatnosti přihlédl soud podle § 588 o. z. i bez návrhu (k tomu srov. např. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, OPR-Finance s.r.o. proti GK, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. dostupný na www.nalus.usoud.cz).

18. V řízení však bylo prokázáno, že žalovanému byla částka ve výši 12 000 Kč ze strany původní věřitelky prokazatelně poskytnuta, a proto je žalovaný povinen s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy tuto žalobkyni, na níž byla pohledávka z uvedené smlouvy postoupena v souladu s § 1879 a násl. o. z., vrátit coby bezdůvodné obohacení dle § 2991 a násl. o. z. a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, avšak ve výši snížené o již uhrazenou částku (v předmětné věci 0 Kč). Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 č. j. -262 pak plyne, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje zvláštní úpravu bezdůvodného obohacení, neboť se zabývá otázkou splatnosti plnění z neplatné úvěrové smlouvy. Konkrétně stanoví, že dlužník je povinen vrátit celou nesplacenou jistinu (tj. s ohledem na neplatnost smlouvy bez veškerého sjednaného příslušenství) v době přiměřené jeho možnostem. Dlužník se tak ani nemůže dostat do prodlení s úhradou svého dluhu, proto věřiteli, který úvěr poskytl (potažmo žalobkyni, na níž byla pohledávka postoupena), nemůže svědčit ani právo na zaplacení úroků z prodlení.

19. Vzhledem ke všem výše uvedenému závěru tak soud zavázal žalovaného k zaplacení (vrácení) poskytnuté jistiny úvěru v celkové výši 12 000 Kč. Tuto povinnost pak žalovanému uložil zaplatit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku ( ), neboť s ohledem na pasivitu žalované v řízení nebyly soudu známy žádné okolnosti, které by odůvodňovaly určit jí lhůtu k plnění delšího trvání.

20. Vzhledem k prodlení žalovaného ve smyslu § 1970 o. z. požadovala žalobkyně též přiznání úroků z prodlení od 16. 1. 2025 do zaplacení v zákonné výši. S tímto požadavkem žalobkyně se soud však neztotožňuje, neboť již Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. ze dne 7. 4. 2010 konstatoval, že: „Bezdůvodné obohacení představuje závazkový právní vztah, z nějž pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu, kdo obohacení získal, přičemž bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.“ Dluh žalovaného se v intencích výše uvedených závěrů tak stal splatným až učiněnou výzvou ze dne 15. 2. 2025. Dle § 573 o. z se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, v tomto případě tedy 19. 2. 2025. Žalovaný měl plnit nejpozději 24. 2. 2025, do prodlení se dostal 25. 2. 2025. Soud proto přiznal žalobkyni úroky z prodlení od 25. 2. 2025 do zaplacení, a to ve výši, která je stanovena Ve zbylém rozsahu soud žalobu ohledně příslušenství a nákladů na vymáhání pohledávky zamítl.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 878,12 Kč, přičemž tato částka představuje 33,58 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66,79 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 33,21 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 966 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.