Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
20 C 63/2025-26
Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudcem Mgr. Jiřím Petráškem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
pro 47 903,22 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 975,47 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba s tím, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 24 485,53 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 23 500,78 Kč od 12. 9. 2024 do zaplacení a částku 442,22 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 975,47 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba s tím, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 24 485,53 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 23 500,78 Kč od 12. 9. 2024 do zaplacení a částku 442,22 Kč, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu dne 6. 2. 2025 domáhala zaplacení 47 903,22 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne 30. 4. 2024 smlouvu o úvěru č. 25029242, na jejímž základě poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 32 000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky spolu s příslušenstvím a dalšími poplatky vrátit. Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku skrze internetové stránky www.Anonymizováno.cz vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a údajů, na základě kterých žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, zjistila jeho počet členů domácnosti žijící, případně jejich příjem, příjem žalovaného a jeho měsíční výdaje. Žalobkyně dále ověřila, zda se žalovaný nenachází v registrech jako centrální evidence exekucí, ISIR, evidence neplatných dokladů a nahlédla do registrů jako NRKI, BRKI, registru politicky aktivních osob, výpis katastrálního rejstříku a interní údaje. Rovněž vycházela z AISP, poskytovatele služby informování o platebním účtu. Po vyplnění žádosti a před poskytnutím úvěru žalobkyně informace vyhodnotila a uzavřela, že žalovaný je schopen své závazky splácet. Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 26 463 Kč. Žalovaný následně potvrdil správnost svých identifikačních údajů a identifikoval se prostřednictvím služby BANK ID. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaný přihlásil pomocí dvou faktorového ověření. Tam odsouhlasil nejprve předsmluvní informace o úvěru, následně návrh smlouvy, který odsouhlasil kliknutím na opt-in volbu „podepisuji“. Smlouva byla následně zaslána žalovanému na e-mailovou adresu. Následně žalobkyně smluvenou částku ve výši 23 000 Kč odeslala na účet žalovaného č. č. účtu. Uplatněný nárok je tvořen pohledávkou sestávající z nesplaceného úvěru ve výši 22 975,46 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 446,78 Kč, poplatku za službu „klidné spaní“ ve výši 62,22 Kč, poplatku za službu „informační SMS“ za 16,32 Kč a kapitalizované smluvní pokuty ve výši 442,22 Kč. Žalobkyně dále po žalovaném požaduje smluvní úrok ve výši 23 960,22 Kč a zákonné úroky z prodlení z částky 23 500,78 Kč od 12. 9. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % p. a. Úvěr byl zesplatněn ke dni 11. 9. 2024. Žalovaný ničeho neuhradil ani poté, co k tomu byl vyzván prostřednictvím zástupce žalobkyně dne 20. 1. 2025.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil.
3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ve věci k následujícímu závěru o skutkovém stavu.
4. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti včetně podmínek posuzování a dokumentu identifikované příjmy bylo zjištěno, že celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti je jeden, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky je 6 000 Kč, na bydlení 8 000 Kč, další nezbytné a ostatní zbytné výdaje 500 Kč a 6 000 Kč, výše ověřeného měsíčního příjmu je 26 463 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného žalovaným je 24 000 Kč, regionální koeficient je 1,5, rezerva pro výdaje 750 Kč, vypočítané minimální výdaje 12 485 Kč, disponibilní příjem 8 700 Kč a počet doporučených prodloužení 0. Posouzení úvěruschopnosti bylo shledáno jako úspěšné.
5. Z BankID výpisu byly zjištěny údaje žalovaného.
6. Z listin y Identifikované příjmy bylo zjištěno, že příjmy žalovaného byly ve výši 26 463 Kč. Obdobný závěr soud učinil i z listin y výpis z běžného účtu Kontomatik.
7. Z autorizace ověření totožnosti AISP bylo zjištěno, že dne 30. 4. 2024 došlo k náhledu na bankovní účet žalovaného.
8. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 25029242 ze dne 30. 4. 2024 soud zjistil, že obsahuje údaje o žalovaném, podpis chybí. Výše úvěru (kreditní rámec) je uvedena ve výši 32 200 Kč, úvěr měl být spolu s poplatky uhrazen dne 22. 10. 2025.
9. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že dne 30. 4. 2024 bylo pod VS 25029242 zasláno na účet č. č. účtu celkem 23 000 Kč.
10. Z informace o prodlení v délce 91 dní ze dne 11. 9. 2024 soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovaného o vypovězení smlouvy a o zesplatnění úvěru ke stejnému datu. Zároveň jej vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 48 848,22 Kč.
11. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 20. 1. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl prostřednictvím zástupce žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky do tří dnů. Tato výzva byla žalovanému zaslána téhož dne, jak vyplývá z podacího lístku.
12. Na základě provedeného dokazování tak soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Ze smlouvy o úvěru č. 2502242 bylo zjištěno, že tato obsahuje údaje o žalovaného, neobsahuje jeho podpis. Celková jistina úvěru (maximální úvěrový rámec) činila dle smlouvy o úvěru ze dne 30. 4. 2024 částku 32 200 Kč, skutečně čerpanou výši úvěru činila částka 23 000 Kč. Tato částka byla na účet žalovaná poukázaná dne 30. 4. 2024. Žalovaný uhradil pouze 24,53 Kč. Částku ve výši 48 848,22 Kč měl splatit žalovaný do 11. 9. 2024, poté, co došlo ze strany žalobkyně k vypovězení úvěrové smlouvy. Důvodem pro tento krok žalobkyně bylo, že žalovaný nehradil řádně a včas dohodnuté splátky. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobkyně, který mu byl odeslán dne 20. 1. 2025. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho.
13. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům ve věci.
14. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
17. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
18. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
20. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
21. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tato judikatura je použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zákona č. 257/2016 Sb.
22. V rozsudku ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 pak Nejvyšší soud ČR uvedl, že: „Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad) ...“ Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“
23. Poté, co soud věc právně zhodnotil dle citovaných zákonných ustanovení, učinil závěr o tom, že žaloba důvodná pouze částečně. Předmětný právní vztah pak posoudil dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve formě spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 2 cit. zákona.
24. Žalobkyně měla pak dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných také od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.
25. Žalobkyně tvrdila, že právní žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného řádně, když vyšla z údajů poskytnutých žalovaným s tím, že žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a jeho informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Žalobkyně však soudu žádné důkazy, ze kterých by bylo zkoumání úvěruschopnosti žalovaného patrno nepředložila. Žalovaný je při sjednávání smlouvy v pozici slabší strany, zájmem žalovaného je uzavřít smlouvu, a proto nemusí vždy tvrdit pravdivé údaje. Žalobkyně jako profesionálka v daném oboru si od žalovaného měla vyžádat podklady, které výši jeho příjmů a výdajů dokládají, což neučinila. Žalobkyně soudu předložila výpis z bankovních výpisů žalované získaný prostřednictvím služby Kontomatik, nicméně pro komplexní obraz o finanční situaci žalovaného je nutné posoudit také jeho výdajovou stránku. Žalobkyně v tomto směru nepředložila ničeho. Za situace, kdy žalovaný uvedl, že jeho měsíční výdaje na bydlení jsou ve výši 8 000 Kč, lze uvažovat o vyžádaní například nájemní smlouvy. Soud nemohl přehlédnout, že žalovaný ve své žádosti uvedl, že má pravidelné výdaje na další splácení dalších půjček ve výši 6 000 Kč. K tomuto si žalobkyně rovněž nevyžádala žádné další listin y.
26. S ohledem na uvedené má soud za to, že žalobkyně nezkoumala náležitě pečlivě úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, a to zejména stránku výdajovou, proto je třeba považovat stranami uzavřenou spotřebitelskou smlouvu za neplatnou podle 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. V takovém případě, bylo možno vztah mezi stranami vypořádat dle § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy).
27. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč. Žalovaný dosud zaplatil 24,53 Kč, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 22 957,47 Kč (výrok I). Ohledně ostatních požadovaných částek, ať již se jednalo o poplatek, smluvní pokutu nebo zákonný úrok z prodlení, soud žalobu zamítl (výrok II).
28. Dále žalobkyni nevzniklo právo ani na zákonný úrok z prodlení z jistiny, když žalovaný se do prodlení doposud nedostal a splatnost pohledávky žalobkyně nastane až na základě rozhodnutí soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 č. j. 33 Cdo 3675/2021 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2024 č. j. 12 Co 106/2024 -71).
29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”) tak, že nepřiznal nárok na jejich náhradu žádnému z účastníků řízení, neboť rozdíl v jejich úspěšnosti je pouze nepatrný a představuje 4,08 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalovaného v řízení v rozsahu 52,04 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 47,96 %). Kromě toho žalovanému ani žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.