Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 146/94

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 21. listopadu 1994 ve věci ústavní stížnosti D.D., zastoupené advokátem JUDr. T.Ch., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 1994, čj. -83,

t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze, potvrzujícímu rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 31. 1. 1994, čj. -60, jímž byla zamítnuta žaloba na vyslovení povinnosti k uzavření dohody o vydání věci, poukazuje stěžovatelka opětovně na protiprávnost odsouzení její matky podle dekretu č. 138/1945 Sb., kteréžto odsouzení se proto nemohlo stát podkladem ani pro konfiskační rozhodnutí podle dekretu č. 108/1945 Sb. Protože napadenými rozhodnutími došlo, podle jejího názoru, k porušení základních lidských práv, obsažených vd, domáhá se z uvedených důvodů zrušení napadeného rozsudku.

Ústavní soud již v řadě svých rozhodnutí (např.

,

, viz také usnesení bývalého Ústavního soudu ČSFR ze dne 4. 11. 1992,

sp. zn.

, uveřejněné pod č. 13/1992 Sbírky usnesení a nálezů) vyslovil, že není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, že není vrcholem soustavy obecných soudů, není ve vztahu k těmto soudům soudem nadřízeným (, y ČR) a za předpokladu, že tyto soudy při své činnosti postupují v souladu s principy stanovenými v hlavě pátéd, není oprávněn do jejich rozhodovací činnosti zasahovat. V tomto směru zjistil Ústavní soud z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 1, že oba soudy se základní otázkou, tj. otázkou splnění zákonných předpokladů přechodu věci na stát ve smyslu ustanovení a , skutkově i právně, zevrubným způsobem zabývaly, a to zejména vzhledem k tomu, že správní orgány v projednávané věci rozhodovaly až po 25. 2. 1948. V rámci provedeného dokazování dospěly obecné soudy k závěru, že o konfiskaci majetku matky stěžovatelky proběhlo řádné správní řízení, včetně řízení odvolacího, jehož podkladem byl dekret č. 108/1945 Sb., přičemž vadnost nebo nesprávnost tohoto řízení nebyla ničím doložena. Také Ústavní soud má zato, že stěžovatelka zjevně neopodstatněně považuje přípustnost trestního postihu své matky V. J. podle dekretu prezidenta republiky č. 138/1945 Sb., o trestání některých provinění proti národní cti, za podmínku konfiskace jejího majetku podle dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a FNO, neboť důvodem konfiskace byla skutečnost, že V.J. se v době okupace obrátila na německý okupační úřad se stížností na osobu židovského původu, což ostatně sama před trestní komisí doznala, tedy schvalování nacistických rasových zákonů. Vzhledem k tomu, že správní rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro konfiskaci, mělo jen deklaratorní charakter, byl majetek stěžovatelky konfiskován s účinky ex tunc, ke dni účinnosti dekretu č. 108/1945 Sb., což znamená, že se tak stalo mimo rozhodnou dobu, jejíž existence je základní podmínkou restitučních nároků podle ustanovení , o mimosoudních rehabilitacích.

Lze tedy mít zato, že obecné soudy postupovaly v souladu s ustanoveními §, 132 , upravujícími průběh dokazování i hodnocení důkazů v jeho rámci provedených, a respektovaly tím zásady vyplývající z článku 36 odst. 1d. Z důvodů, jež byly již konstatovány, nedošlo proto ze strany obecných soudů ani k porušení práva zakotveného v článku 11 odst. 1d.

Vycházeje z těchto úvah, považuje Ústavní soud ústavní stížnost za zjevně neopodstatněnou, a proto ji podle ustanovení , o Ústavním soudu, odmítl.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 21. listopadu 1994

prof. JUDr. Vladimír Čermák

soudce zpravodaj