Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Pl.ÚS 13/94

Ústavní soud

ČR rozhodl v plénu o návrhu skupiny 45 poslanců

Parlamentu ČR na zrušení ustanovení bodů č. 1, 2, 97, 98, 99

a 100 obsažených v článku I , kterým se mění

a doplňuje , pokud se jimi zrušují, mění nebo

doplňují základní zásady a ustanovení §§ 151, 152, 154 a 156 odst.

3 ,a s tím související ustanovení bodu č. 38 (

odst. 1 písm.f) a bodu č. 102 (vypuštění slov " 152 a " v § 162)

t a k t o :

N á v r h s e z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í

I.

Dne 24. 5. 1994 byl Ústavnímu soudu ČR doručen návrh skupiny

45 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR na zrušení

citovaných ustanovení Napadený zákon byl

Parlamentem ČR schválen a nabyl účinnosti dnem 1. června 1994,

s výjimkou čl. I bodu č. 90, který nabyl účinnosti dnem 1. 9.1994

a čl. VII bodu 7, který nabývá účinnosti dnem 1. 1. 1995.

Zákon byl publikován ve Sbírce zákonů v částce 23, která byla

rozeslána dne 29. 4. 1994, takže tento zákon nabyl platnosti. Tím

byla splněna podmínka přípustnosti návrhu ve smyslu ust. § 66

odst. 1, 2 , o Ústavním soudu.

Dne 3. 11. 1994 obdržel Ústavní soud ČR doplnění navrhovatelů,

které obsahovalo opravu některých chybně uvedených číselných údajů

a zároveň upřesnění textu návrhu, z něhož pro úplnost lze uvést

následující:

Federální shromáždění svým usnesením č. 110 ze dne 15. 12.

1992 sice nesouhlasilo s ratifikací Úmluvy č. 171 o noční práci

z roku 1990, vyslovilo však souhlas s ratifikací Protokolu z roku

1990 k Úmluvě (revidované) o noční práci ženy (1948). Podle

Bulletinu Official du Bit (1993) byla o ratifikaci

uvedeného Protokolu zaregistrována dne 15. 3. 1993 s tím, že

Protokol vstoupil v platnost 15. 3. 1994. Navrhovatelé dále

uvádějí s ohledem na skutečnost, že ratifikovaný Protokol nebyl

dosud vyhlášen ve Sbírce zákonů ČR, nelze na něj vztáhnout

ustanovení y ČR.

Jak z doplnění dále vyplývá, poukazují navrhovatelé na rozpor

napadených ustanovení s ratifikovaným a dosud

nevyhlášeným Protokolem z roku 1990 k Úmluvě o noční práci (ženy)

- revidované z roku 1948.

II.

Ústavní soud ČR zaslal podle ust. § 42 odst. 3 a § 69 zákona č.

návrh k vyjádření Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR

a vyžádal si rovněž těsnopiseckou zprávu o schůzi Poslanecké

sněmovny, na níž byl projednáván vládní návrh zákona, kterým se

měnil a doplňoval a některé další zákony, včetně

připojené společné zprávy výborů Poslanecké sněmovny a důvodové

zprávy k tomuto návrhu.

Za Parlament ČR se k zaslanému návrhu vyjádřil místopředseda

Poslanecké sněmovny, který zdůraznil, že přímý zákaz noční práce

žen vyplývá pouze z čl. 3 Úmluvy č. 89, který se však týká jen

práce žen v průmyslových podnicích, úzce vymezených v čl. 1 této

úmluvy. Ve srovnání s ostatními mezinárodními pakty a Úmluvou č.

171 z r. 1990 je Úmluva č. 89 zastaralá a ve své podstatě zakládá

diskriminaci žen. Tato diskriminace se projevuje v možnosti

uzavírání pracovních smluv mužů a žen, zaměstnaných mimo

průmyslové podniky uvedené v Úmluvě č. 89.

Úmluvou č. 171 z r. 1990, která se rovněž týká noční práce

žen, je zpravidla dáno ženě na výběr, kdy a za jakých okolností se

rozhodne využít ochrany, která je jí zákazem noční práce

poskytována a garantována ve formě jejího souhlasu.

Práva žen na zvláštní ochranu, stanovená v a 32 y

základních práv a svobod, je třeba porovnávat s právem každého

člověka na svobodnou volbu povolání ( y

a § 1 odst.3 zákona o zaměstnanosti) a se zaručeným právem žen na

stejné podmínky v zaměstnání jaké mají muži (čl. 2, čl. 6 odst.

1, čl. 7 písm. a) a e) Mezinárodního paktu o hospodářských,

sociálních a kulturních právech, uveřejněného pod č. 120/1976

Sb.).

nadále zaručuje ženě dostatečnou ochranu

před zařazením na noční práci proti její vůli.

Česká republika není vázána žádnou mezinárodní úmluvou,

ani d k absolutnímu zákazu

vysílat těhotné ženy a ženy pečující o malé děti na pracovní

cesty. Proto stejně jako u noční práce, i v tomto případě, by

setrvání na absolutním zákazu vysílat tyto ženy na pracovní cesty,

i v případě jejich souhlasu, znamenalo jejich diskriminaci

z hlediska pracovních příležitostí a podmínek pro výkon

zaměstnání.

byl přijat potřebnou většinou poslanců

Parlamentu, řádně podepsán a vyhlášen ve Sbírce zákonů.

Zákonodárný sbor jednal s přesvědčením, že přijatý zákon je

zcela v souladu s u, d,

právním řádem a mezinárodními smlouvami, kterými je naše

republika vázána. Potud citace Poslanecké sněmovny ČR.

Z hlediska odborného posouzení dané problematiky, si Ústavní

soud ČR vyžádal rovněž stanoviska:

1) Ministerstva zahraničních věcí ČR

2) Ministerstva zdravotnictví ČR

3) Ministerstva práce a sociálních věcí ČR

ad 1) Ministerstvo zahraničních věcí ČR k věci sdělilo, že

vypuštěním §§ 151 a 152 v dříve platné úpravě zákoníku

práce dochází k omezení zákazů vztahujících se k noční

práci žen. Novelou ( )

dochází naopak k rozšíření práv žen, ponechávaje možnost

výběru na zvážení žen. Podobně je tomu rovněž u ustanovení

§ a 154 odst. 1 . Obecně lze tedy říci,

že nová právní úprava jde nad rámec mezinárodních závazků

v oblasti lidských práv, přičemž s mezinárodními úmluvami

nekoliduje.

ad 2) Ministerstvo zdravotnictví ČR se odvolalo na závěry

hlavního hygienika ČR s tím, že podle jeho názoru zákaz

noční práce žen a současná právní úprava pracovních

podmínek žen, daná ustanovením § - 156

v platném znění, není v rozporu se ,

o péči o zdraví lidu, ve znění změn a doplňků. Problém

ochrany zdraví pracujících žen, včetně žen těhotných

a jejich nenarozených dětí, je nutno chápat zejména

v souvislosti s určením druhů prací, které ženy mohou

vykonávat a charakterem pracoviště. Ochrana zdraví

pracujících žen bude podle názoru Ministerstva

zdravotnictví ČR odpovídajícím způsobem zajištěna

příslušnou vyhláškou , která stanoví práce a pracoviště

vhodné pro všechny ženy, těhotné ženy a matky do konce 9.

měsíce po porodu.

ad 3) K dané problematice se rovněž vyjádřilo Ministerstvo práce

a sociálních věcí ČR, které uvedlo, že pokud se týká noční

práce žen, je Česká republika z hlediska ratifikovaných

mezinárodních úmluv Mezinárodní organizace práce dosud

vázána Úmluvou č. 89 o noční práci žen z r. 1948

- revidovaná a Protokolem z r. 1990 k této úmluvě.

Zmiňovaná Úmluva č. 171 z r. 1990 o noční práci nebyla

vládou ČSFR ani ČR a ani parlamenty obou republik

schválena. Vláda ČR uložila tomuto ministerstvu připravit

další legislativní práce tak, aby bylo dosaženo souladu

právního řádu ČR (dříve ČSFR) s ustanoveními Úmluvy č. 171

z r. 1990. Podle názoru ministerstva se jedná o žádoucí

proces harmonizace právních aktů Evropského společenství

s vnitrostátními právními akty ČR. Ministerstvo práce

a sociálních věcí zastává názor, že jak z hlediska

vnitřního členění Mezinárodní organizace práce, tak

i z hlediska mezinárodního práva, není Úmluva č. 89 úmluvou

o lidských právech a základních svobodách ve smyslu čl. 10

ČR.

III.

Podle písm. a) y ČR Ústavní soud rozhoduje

o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li

v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl.

10 y ČR. Ve smyslu y ČR se rozumí takovými

smlouvami pouze ratifikované a vyhlášené mezinárodní smlouvy

o lidských právech a základních svobodách. Těmi je Česká republika

vázána, jsou bezprostředně závazné a mají přednost před zákonem.

Při rozporu mezi smlouvou a zákonem platí smlouva.

K základním mezinárodním dokumentům, které se zabývají

základními právy v oblasti pracovního práva a sociálního

zabezpečení patří jen:

Všeobecná deklarace lidských práv

Mezinárodní pakt o občanských a politických právech

Úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace

Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen

K Evropským dokumentům v téže oblasti patří:

Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod Evropská

sociální charta

Podle interní klasifikace úmluv samotné Mezinárodní organizace

práce lze řadit mezi úmluvy o základních lidských právech

a svobodách pouze:

1) úmluvy o diskriminaci

2) úmluvy o zákazu nucené práce

3) úmluvy o odborových svobodách

Úmluva č. 89, z roku 1948 - revidovaná, o noční práci, není

tedy, jak je seshora uvedeného zřejmé, mezinárodní smlouvou

o lidských právech a základních svobodách podle č. 10 y ČR,

ale je, a to i samotnou Mezinárodní organizaci práce, řazena mezi

úmluvy o pracovních podmínkách zaměstnávání žen.

Pokud se týká dalších, v návrhu uvedených mezinárodních úmluv,

lze mezi dokumenty, které splňují podmínky již citovaného

ustanovení y ČR řadit pouze Úmluvu o odstranění všech

forem diskriminace žen (vyhlášenou pod číslem 62/1987 Sb.).

V návrhu uvedený článek 23 této úmluvy praví: " Nic z této úmluvy

nebude na újmu ustanovení, jež mohou ještě lépe vést k dosažení

rovnoprávnosti mezi muži a ženami, jež mohou být obsažena:

a) v zákonodárství státu, smluvní strany; nebo

b) v jakékoli jiné mezinárodní úmluvě, smlouvě nebo dohodě,

jež je pro tento stát platná ".

Odkaz na uvedený článek však odporuje smyslu a účelu

zdůvodnění návrhu, neboť je nepochybné, že právě zrušení dříve

platného zákazu noční práce žen je naplněním shora citovaného

ustanovení úmluvy. V případech ostatních úmluv splňujících

podmínku danou článkem 10 y ČR, dospěl Ústavní soud k názoru,

že s projednávanou problematikou nesouvisí.

IV.

Návrh skupiny poslanců Parlamentu ČR byl podán ve smyslu čl.

87 y ČR a , neboť jak navrhovatelé

uvádějí, napadená ustanovení jsou v přímém

rozporu s mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika

vázána na základě ustanovení čl. 5 odst. 2 zákona České národní

rady č. a mají přednost před zákonem.

Svůj návrh dále odůvodňují tvrzením, že Česká republika jako

právoplatný člen Mezinárodní organizace práce je povinna dodržovat

její u a jí přijaté a naší republikou ratifikované úmluvy.

Je nutno uvést, že v návrhu citovaná Úmluva č. 89 o noční

práci žen (z r. 1948) - revidovaná, vstoupila pro Československou

republiku v platnost dne 12. 6. 1951 (vyhlášena ve Sbírce zákonů

pod č. 17/1991 Sb.).

Je pravdou, že podle usnesení vlády ČSFR č. 453 ze dne 6. 11.

1991, tehdejší vláda České republiky vznesla požadavek ratifikace

Úmluvy č. 171 Mezinárodní organizace práce o noční práci , která

nově upravuje některé pojmy týkající se zejména noční práce žen.

Vzhledem k tomu, že tehdy nebyly vytvořeny legislativní

předpoklady ratifikace úmluvy (t.j. novela příslušných ustanovení

), vláda ČSFR od ratifikace upustila. Návrh na

ratifikaci Úmluvy č. 171 byl připravován současně s textem

vládního návrhu na novelizaci .

Důvodem ke zrušení zákazu noční práce žen byla, podle důvodové

zprávy k návrhu zákona, potřeba harmonizace práva České republiky

s příslušnými právními akty Evropských společenství, zejména pak

s uzavřenou Evropskou dohodou o přidružení České republiky

k Evropskému společenství (čl. 69 a 70 Evropské dohody).

Podle programového prohlášení vlády ČR, patřilo mezi její

hlavní úkoly též předložení návrhu novely . Novela

zpracovaná k reaguje na zásadní změny právních

vztahů v oblasti ekonomického systému České republiky a bylo proto

nutné, aby existujícím trendům hospodářského vývoje nebránily

současné pracovně-právní vztahy, ale aby je podpořily a usnadnily

jejich realizaci.

Proto vláda navrhla zejména úpravu výkonů noční práce. Ve

stávající úpravě se tak dosáhlo zrušení rozdílu mezi mužem a ženou

při noční práci a odstranila se tak centralizovaná agenda

povolování výjimek ze zákazu noční práce žen. Tento zákaz, ačkoliv

dosud prezentovaný jako projev péče o ženy, byl v praxi pociťován

jako diskriminace žen.

Rovněž čl. 10 Paktu o hospodářských, kulturních a sociálních

právech (uveřejněný pod č. 120/1976 Sb.) stanoví pouze právo na

zvláštní, zejména sociální ochranu v těhotenství a mateřství.

Z Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen (čl. 11, odst.

1) vyplývají obecně deklarovaná práva, jako je ochrana zdraví,

předporodní a poporodní péče o ženy, které jsou ženám zaručeny jak

, tak i dalšími zákonnými a podzákonnými pracovně-právními

a zdravotními předpisy. V podstatě stejnou zásadu vyslovuje

i Úmluva o právech dítěte (čl. 24 odst. 2, písm. d) a čl. 41 ).

Neodpovídá skutečnosti, že obecně formulovaná práva a ochrana

ženy a rodiny v y jsou provedena pouze ustanovením

.

V návrhu citovaná ustanovení až 32 y základních

práv a svobod se k dané problematice přímo vztahují pouze v čl.

29 odst. 1, kde se hovoří o právu žen, mladistvých a osob

zdravotně postižených na zvýšenou ochranu zdraví při práci

a zvláštní pracovní podmínky. Tento článek však zavazuje Českou

republiku pouze ke zvýšené ochraně uvedených subjektů v pracovních

podmínkách. Další ustanovení, která přímo navazují na

projednávanou problematiku, je y, který

hovoří o zvláštní péči a ochraně v pracovních vztazích žen

v těhotenství a zaručené odpovídající pracovní podmínky. Ostatní

uvedené články se k projednávané problematice nevztahují.

Mezinárodně uznávaná zásada, že ratifikací mezinárodní úmluvy

nejsou dotčena výhodnější práva, ochrana a podmínky poskytované

a zaručené vnitrostátními předpisy, obsahuje i čl. 19 odst. 8

Mezinárodní organizace práce. Ústavní soud nesdílí

názor, že ustanovení bodu 99 novely je v rozporu se

základními právy nabytými na základě y a s lidskými právy

nabytými na základě mezinárodního práva.

Pokud se týká základních zásad, vypuštěných v novelizovaném

znění , představovaly tyto zásady pouze obecná

výkladová pravidla, která byla podpůrně používána při aplikaci

konkrétních ustanovení , ale neměla normativní

charakter.

Zrušením čl. III až X základních zásad zákonem

č. nedochází ke zrušení příslušných právních

institutů, neboť jsou nadále upraveny v souladu s čl. 41 odst. 1

těmito ustanoveními:

Čl. III. - Právo na svobodnou volbu povolání a právo získávat

prostředky pro své životní potřeby prací jsou

upraveny v zákonech o zaměstnanosti, zákaz nucené

práce a zákaz zneužívání práv .

Čl. IV. - Právo na mzdu nebo plat upravuje

o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném

výdělku, ve znění pozdějších předpisů, a zákon

o platu a odměně za pracovní pohotovost

v rozpočtových a některých dalších organizacích

a orgánech, ve znění pozdějších předpisů, popř.

u části zaměstnanců dosud § -123 .

Bezpečnost a ochrana zdraví při práci je upravena

v a následujících , odpočinek na

zotavení po práci zaručují ustanovení § 100

a následující. Péče o zaměstnance, vč. otázek

kvalifikace, je upraven v § 139 a násl. zákoníku

práce.

Čl.V.a X.- Postavení odborových orgánů jako zástupců

zaměstnanců je zakotveno v ,

právo na kolektivní vyjednávání upravuje zákon č.

Čl.VI. - Základní povinnosti zaměstnanců a vedoucích

zaměstnanců jsou stanoveny v §§ 73 až 75 zákoníku

práce.

Čl. VII. - Pokud jde o pracovní podmínky žen a matek, zákoník

práce obecně nerozlišuje při úpravě

pracovněprávních vztahů mez mužem a ženou, přihlíží

však k fyziologickým předpokladům a mateřské úloze

žen, zejména úpravou mateřské dovolené, možnosti

úpravy pracovní doby, ochranou před výpovědí

a úpravou zákazu prací pro ženy, těhotné ženy

a matky do konce devátého měsíce po porodu (§ 149

a násl.).

Čl. VIII.- Úpravu zvláštních podmínek mladistvých obsahují

zejména ustanovení § až 168 .

Čl. IX. - Ochrana zdraví zaměstnanců je upravena v § 135,

odpovědnost za škodu v § 170 a násl. zákoníku

práce. Zabezpečení zaměstnanců při pracovní

neschopnosti a ve stáří je upraveno jednak v § 146

a násl. , jednak zvláštními zákony,

upravujícími nemocenské a důchodové pojištění

(zabezpečení). Ochrana pracovně-právních vztahů při

nemoci, úrazu, v těhotenství nebo mateřství je

zajištěna ochranou před výpovědí (§ 48 zákoníku

práce). Problematika preventivní a léčebné péče je

upravena zvláštními zákony (např. zákon č.20 /1966

Sb.) - tak např. § a 168 .

Jako nenormativní a nadbytečné byly zrušeny základní zásady

i v .

V.

K uvedené problematice se vztahuje i rozsudek soudního dvora

Evropského společenství v Lucemburku z 25. 7. 1991, který se týká

řešení problematiky rovnoprávnosti v přístupu k mužům a ženám

v případě zákazu noční práce.

Ve věci C 345/89, řešil tento soudní dvůr prejudiciální otázku

interpretace článku 5. Směrnice Rady z 9. 2.1976 č.76/207/ CEF,

vztahující se mimo jiné k rovnoprávnosti přístupu k mužům a ženám

i pokud se týká jejich pracovních podmínek. Podle čl. 5. citované

Směrnice mají být mužům i ženám zajištěny stejné podmínky bez

diskriminace založené na pohlaví. Za tímto účelem činí členské

státy potřebná opatření k tomu, aby byla odstraněna (zrušena)

ustanovení odporující této zásadě v případě, že péče o ochranu,

která je inspirovala, již není odůvodněna (§ 2 odst. c) Směrnice).

Podle čl. 9, § 1 citované Směrnice se členské státy zavázaly,

že přizpůsobí své právní předpisy ustanovením Směrnice ve lhůtě

30 měsíců od její úřední notifikace a pokud jde o čl. 5, § 2 odst.

c) ve lhůtě 4 let. Tato lhůta vypršela 14. 2. 1980. Podle rozsudku

uvedeného soudního dvora, čl. 5 Směrnice ukládá členským státům

povinnost uplatnit v pracovních podmínkách mužů i žen stejné

podmínky bez diskriminace z důvodů pohlaví a revidovat ty zákony

a předpisy, které odporují této zásadě. Ustanovení uvedeného

článku je natolik přesné a bezpodmínečné, že se na ně mohou

odvolávat soukromé osoby u národních soudních dvorů.

VI.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Plénum Ústavního soudu

ČR zamítlo návrh skupiny poslanců Parlamentu ČR v celém rozsahu,

neboť napadená ustanovení nejsou v rozporu s mezinárodními

smlouvami podle článku 10 y ČR a u základních práv

a svobod.

Poučení:

Proti rozhodnutí Ústavního soudu ČR se nelze odvolat.

V Brně dne 23. 11. 1994