Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 143/94

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 17. listopadu 1994 ve věci ústavní stížnosti A.F., zastoupené advokátem JUDr. PhDr. O.Ch., proti rozsudkům Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 11. 2. 1994, čj. -23 a Krajského soudu v Praze ze dne 7. 6. 1994, čj. -38, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a vedlejších účastníků 1) I.N., 2) J.N., 3) B.M., všech zastoupených advokátem JUDr. Z.M., 4) Z.,

t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Ve včas podané ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. 6. 1994, potvrzujícímu rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 11. 2. 1994, kterým bylo rozhodnuto, že dohoda o vydání nemovitostí, uzavřená dne 26. 3. 1992 mezi stěžovatelkou a vedlejším účastníkem Z., státní podnik, registrovaná SN v M.B., dne 9. 11. 1992 pod čj. Reh. 62/92, je neplatná, vytýká stěžovatelka oběma soudům, že se nevypořádaly s podmínkou naléhavého právního zájmu na podání žaloby podle , a to za situace, kdy stěžovatelka se stala již vlastnicí předmětných nemovitostí. Oba soudy tím, podle jejího názoru, porušily článek 11 odst. 1 a odst. 4 d, jakož i článek 36 odst. 1 této y. Z uvedených důvodů navrhla proto zrušení obou napadených rozsudků.

Ústavní soud již v řadě svých rozhodnutí (např.

,

, viz také usnesení bývalého Ústavní soudu ČSFR ze dne 4. 11. 1992,

sp. zn.

, uveřejněné pod č. 13/1992 Sbírky usnesení a nálezů) vyslovil, že není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, že není vrcholem soustavy obecných soudů, není ve vztahu k těmto soudům soudem nadřízeným (článek 81, článek 90 y ČR) a za předpokladu, že tyto soudy při své činnosti postupují v souladu s principy stanovenými v hlavě páté d, není oprávněn do jejich rozhodovací činnosti zasahovat. V tomto směru zjistil Ústavní soud z obsahu spisu Okresního soudu v Mladé Boleslavi, že oba soudy se otázkou naléhavého právního zájmu, jako podmínky určovací žaloby, zda tu právní vztah nebo právo je, či není ( ), skutkově i právně, zevrubným způsobem zabývaly a v rámci provedeného dokazování dospěly k, ani stěžovatelkou nezpochybněnému závěru, že majetek, o jehož restituci jde, je zemědělským majetkem podle ustanovení , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, o jehož vydání vedlejší účastníci I.N., J.N. a B.M., jak Krajský soud v Praze zjistil z dopisů ze dne 6. 4. 1992 a 30. 12. 1992, požádali jak vedlejšího účastníka Z. v P., tak i pozemkový úřad, bylo jim však sděleno, že tyto nemovitosti byly již vydány podle , o mimosoudních rehabilitacích, stěžovatelce. Protože právo vedlejších účastníků I.N., J.N. a B.M. na vydání předmětných nemovitostí podle , ve znění pozdějších předpisů, je, jak dovodil krajský soud, ohroženo právě dohodou o vydání věcí, jejíž neplatnosti se tito vedlejší účastníci dovolávají, lze mít zato, že naléhavý právní zájem na podání žaloby je z jejich strany nepochybně dán. Obecné soudy také na podkladě již uvedených skutečností a úvah dovodily, že dohoda o vydání nemovitostí ze dne 26. 3. 1992, uzavřená mezi stěžovatelkou a vedlejším účastníkem Z., nemohla být uzavřena podle , o mimosoudních rehabilitacích, a to vzhledem k ustanovení .

Lze tedy mít zato, že obecné soudy postupovaly v souladu s ustanoveními § , 132 , upravujícími průběh dokazování i hodnocení důkazů v jeho rámci provedených, a respektovaly tím zásady vyplývající z článku 36 odst. 1 d. Z důvodů, jež byly již konstatovány, nedošlo proto ze strany obecných soudů ani k porušení práva zakotveného v článku 11 odst. 1 a odst. 4 d.

Vycházeje z těchto úvah, považuje Ústavní soud ústavní stížnost za zjevně neopodstatněnou, a proto ji podle ustanovení , o Ústavním soudu, odmítl.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 17. listopadu 1994

prof. JUDr. Vladimír Čermák

soudce zpravodaj