Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 82/94

Sp. zn.

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud ČR rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou dne 2. 11. 1994 ve věci ústavní stížnosti J.D., zastoupenou advokátem JUDr. M.H., t a k t o :

Ú s t a v n í s o u d n á v r h o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Soudce zpravodaj podle ust. § 43 odst. 1, písm. f) z.č. 182/92 Sb. návrh jako nepřípustný odmítl.

Navrhovatelka se svým podáním ze dne 8. 6. 1994 domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 6. 1993, čj. -62, a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 2. 1994, čj. -75.

Rozsudek Krajského soudu v Brně změnil totiž rozsudek soudu I. stupně tak, že návrh stěžovatelky, směřující k uložení povinnosti žalovanému uzavřít dohodu o vydání věci, se ve smyslu z.č. 87/91 Sb. zamítl. Jak podle názoru Krajského soudu v Brně, tak i Vrchního soudu, nelze požadovat uložení takovéto povinnosti vzhledem k tomu, že žalovaná fyzická osoba není osobou povinnou ve smyslu ust. § 4 odst. 2 z.č. 87/91 Sb. Jak správně zdůvodnil Vrchní soud, na věci, jejichž vlastnictví přešlo na nabyvatele formou dědictví, tedy přechodem vlastnického práva, se povinnost k vydání věci ve smyslu restitučního zákona č.87/91 Sb. nevztahuje.

Jak již z preambule citovaného zákona vyplývá, bylo úmyslem zákonodárce a účelem zákona zmírnit pouze některé majetkové a jiné křivdy, k nimž došlo v období let 1948-1989.

Ve smyslu ust. § 2 odst. 1, písm. a) z.č. 87/91 Sb. zmírnění následků některých křivd způsobených občansko-právními úkony, správními akty nebo jinými protiprávními postupy je možno pouze za předpokladu, je-li tato v zákoně výslovně stanovena.

Nelze proto v případě výkladu k ustanovení § 4 odst. 2 z.č. 87/91 Sb. ve znění pozdějších změn a doplňků dojít k širšímu výkladu, než jak je přesně uveden v zákoně.

Poučení: Proti tomuto usnesení odvolání není přípustné.

V Brně dne 2. 11. 1994

JUDr. Antonín Procházka