Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 106/94

Sp. zn.

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl v právní věci ústavní stížnosti navrhovatele obce D., zastoupena advokátem JUDr. V.T., o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Ministerstva hospodářství ČR ze dne 3. 6. 1994 čj. MH 482/94 za účasti Ministerstva hospodářství ČR, a vedlejších účastníků Č., obce R., hnutí D., L.J., ing. S.N., O.N., A.N., E.H.,

t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel se svým návrhem domáhal zrušení rozhodnutí Ministerstva hospodářství ČR ze dne 3. 6. 1994 čj. MH 482/94, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí O.Ú. T., ze dne 1. 4. 1993 čj. 108-2770/93-330/Ka o vydání stavebního povolení na stavbu "M" v D., jako nepřípustné s odůvodněním, že navrhovatel není účastníkem řízení. V další části svého návrhu pak navrhovatel rozváděl důvody, pro které se za účastníka řízení považuje, zejména namítal, že je-li jednou z podmínek pro účastníka řízení vlastnický nebo jiný právní vztah k sousedícímu pozemku, nutno sousedící pozemek pro účely správního řízení chápat tak, jak je tomu v občanskoprávních vztazích, kde nejbližší pojem sousední pozemek je chápán jako jakýkoliv pozemek, který může být činností stavebníka dotčen. Aktuálnost tohoto výkladu podtrhl navrhovatel charakterem stavby, tj. s přihlédnutím k možnému dopadu na zdravé životní prostředí. Současně uvedl, že předmětné rozhodnutí hodlá napadnout i u Vrchního soudu, kde však dochází k značným průtahům, přičemž má za to, že jeho stížnost podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele, takže jsou dány podmínky pro použití ustanovení Dále navrhovatel dovodil, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno ústavní právo navrhovatele na samosprávu a právo na příznivé životní prostředí dle d. Spolu s ústavní stížností uplatnil nárok na zrušení a odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

Ústavní soud přezkoumal stížnost navrhovatele a dospěl k závěru, že za situace, kdy stavební řízení je druhem správního řízení, má navrhovatel možnost domáhat se ochrany dle a násl. a to návrhem na přezkoumání rozhodnutí orgánu veřejné správy. Za této situace nezbylo Ústavnímu soudu, než návrh dle ust. odmítnout jako nepřípustný, neboť navrhovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje. Pokud se navrhovatel domáhá aplikace , není jeho návrh odůvodněn, neboť obsah stížnosti se koncentroval na problematiku právní úpravy účastníka stavebního řízení a problematiku výkladu zákonodárcem použité terminologie, takže Ústavní soud nemohl dostatečně identifikovat vlastní zájmy stěžovatele a následně vyhodnotit, zda tu jsou či nikoliv podmínky v tom smyslu, zda stížnost přesahuje či nikoliv vlastní zájmy stěžovatele. Pokud jde o tvrzené průtahy v řízení ( ), nutno dodat, že tyto dokud navrhovatel návrh na přezkum nepodal, nelze dovodit. Z těchto důvodů byl návrh navrhovatele dle bez dalšího odmítnut.

Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že v té části, v níž navrhovatel namítá porušení práva na samosprávu, jde navíc o návrh podaný zjevně neoprávněnou osobou, neboť k podání takového návrhu je oprávněno toliko zastupitelstvo (srov. ).

Konečně nutno poukázat na náležitosti právního zastoupení s tím, že dle ustanovení není zástupce oprávněn dát se v řízení před Ústavním soudem zastoupit dalším účastníkem, což prakticky znamená, že plná moc nemůže obsahovat tzv. substituční doložku.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.

JUDr. Iva Brožová

soudkyně Ústavního soudu ČR

V Brně dne 22. 8. 1994