Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 114/94

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci navrhovatelek Mgr. M.K. a Mgr. L.S.,

t a k t o :

Návrh se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Ústavní soud obdržel dne 5. 8. 1994 podání navrhovatelek označené jako "stížnost ve věci účinnosti novely restitučního zákona", které nemá náležitosti požadované , o Ústavním soudu, pro návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem. Z jeho obsahu je patrno, že navrhovatelky jsou dcerami původní vlastnice nemovitostí v podání označených, která tyto pozemky podle tvrzení navrhovatelek darovala v tísni fyzické osobě v souvislosti s uzavřením kupní smlouvy na budovu, k níž pozemky patřily. V roce 1991, kdy se navrhovatelky začaly zajímat o navrácení uvedených pozemků, jim bylo sděleno, že na jejich případ se restituce nevztahují. O novele zákona o půdě č. , provedené a tedy o možnosti žádat o restituci pozemků, darovaných v tísni fyzické osobě podle a 5 zákona o půdě v platném znění, se dozvěděly náhodně z tisku teprve 9. 4. 1994, tedy v době, kdy lhůty k uplatnění jejich nároku již stanovených k uplatnění nároků podle zákona i na, podle jejich názoru, nedostatečnou publicitu uvedené novely zákona o půdě. Navíc jsou toho názoru, že pokud nebyla uzavřena řádná písemná darovací smlouva, je vlastnicí předmětných pozemků stále jejich matka - původní vlastnice těchto pozemků. Navrhovatelky se proto obrací na Ústavní soud se žádostí o spravedlivé posouzení jejich případu.

Podle písmeno a) jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle písmeno d)y, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y.

Z citovaného ustanovení plyne, že fyzická osoba se může s ústavní stížností obrátit na Ústavní soud jen za zákonem stanovených podmínek, tedy v případě, že tvrdí, že pravomocným rozhodnutím vydaným v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda. Takovou ústavní stížnost je pak možno podat pouze ve lhůtě 60ti dnů, která počíná běžet dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti ( ) a jen s takto podanou ústavní stížností může být fyzickou osobou podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejích jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení stěžovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle č1. 10y, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis ( ).

Z podání navrhovatelek ani z obsahu příloh však nevyplývá, že by podání jejich návrhu Ústavnímu soudu předcházelo řízení, jehož by byly účastnicemi, v němž by bylo orgánem veřejné moci vydáno rozhodnutí. Z toho důvodu je třeba jejich návrh považovat za zjevně neopodstatněný, a byl proto Ústavním soudem jako takový podle písmeno c) odmítnut, aniž by byly navrhovatelky vyzývány k odstranění formálních vad jejich podání.

Pokud navrhovatelky, jak je možno usuzovat z obsahu jejich podání a jeho označení, měly v úmyslu podat návrh na zrušení zákonného ustanovení, upravujícího lhůty k uplatnění nároků podle , pak je dán důvod k odmítnutí tohoto návrhu podle písmeno d) Navrhovatelky je totiž třeba považovat za osoby k podání takového návrhu zjevně neoprávněné, když návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení může podle fyzická osoba podat pouze spolu s ústavní stížností. Ta, jak již bylo shora uvedeno, může směřovat jen proti pravomocnému rozhodnutí, opatření nebo jinému zásahu orgánu veřejné moci, a tak tomu však v případě navrhovatelek nebylo.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. srpna 1994

JUDr. Eva Zarembová

soudce zpravodaj