Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 97/94

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti družstva D., zastoupeného JUDr. D.F., komerční právničkou, proti Nejvyššímu soudu ČR, mimo ústní jednání dne 9. 8. 1994 předsedou senátu JUDr. Vlastimilem Ševčíkem,

t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Podáním, došlým Ústavnímu soudu ČR dne 1. 7. 1994 a označeným jako ústavní stížnost na rozhodnutí státních orgánů, a jako žádost o vydání předběžného opatření, brojí stěžovatel proti právním závěrům usnesení Nejvyššího soudu ČR (aniž by však toto rozhodnutí předložil) a dovozuje, že pokud by Krajský obchodní soud v Brně pokračoval v dosud neskončeném řízení v intencích naznačených, jak v rozhodnutí SA ČR, tak i rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, byl by stěžovatel ohrožen na svém ústavně zaručeném právu ve smyslu d.

Svou žádost o vydání předběžného opatření pak zdůvodňuje odkazem na to, že je "nutno zabránit nebezpečí zcizení majetku nabytého vedlejším účastníkem, na základě částečné právní moci rozhodnutí KA".

Návrhy nebyly shledány důvodné.

V zásadě ústavní stížnost účastníka musí směřovat proti pravomocnému rozhodnutí, když byl takovýto účastník současně vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva dává k dispozici (§ 72 odst. 1 lit. a), odst. 2 zák. č. 182/93 Sb.); jestliže však stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které měl k dispozici, nebo jeho ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí, které není dosud pravomocné, je ústavní stížnost nepřípustná (§§ 72 odst. 2, 75 odst. 1 zák. č. 182/93 Sb.).

Ústavní soud ČR však neodmítne ústavní stížnost, jestliže nebyly splněny některé z předchozích podmínek, také tehdy, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do 1 roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo (§ 75 odst. 2 lit. a) zák. č. 182/93 Sb.).

Odhlédnuto od toho, že z ústavní stížnosti stěžovatele není patrno, v jakém smyslu a v jakém rozsahu by mělo být předběžné opatření vydáno, je zřejmé, že obecně nejsou splněny podmínky pro aplikaci tohoto zákonného ustanovení, mimo jiné též proto, že stěžovatel nerozvedl, v čem vidí hrozbu vážné škody, když jinak je nepochybné, že vlastní majetkový zájem stěžovatele, na výsledku dosud neukončeného majetkoprávního sporu, takový zákonný znak nemůže naplnit, pokud se týká nahradit.

Obdobně nebylo lze dovodit, že by podaná stížnost, směřující prakticky do rozhodnutí státních orgánů z r. 1991, resp. 1992, svým významem přesahovala vlastní zájmy stěžovatele, případně, že by byla podána v zákonem stanovené lhůtě (§ 75 odst. 2 lit. a) zák. č. 182/93 Sb.), když i podle tvrzení stížnosti samotné jsou dotčeny toliko vlastní majetkové zájmy stěžovatele, nehledě již k tomu, že není úkolem ústavního soudnictví, aby pro řízení před obecnými soudy vytvářelo "charakter předběžných otázek".

Za situace, jak shora je naznačeno, je zřejmé, že v posuzované věci jde o návrhy zjevně neopodstatněné (§ 43 odst. 1 lit. c) zák. č. 182/93 Sb.) , a proto nezbylo, než o nich rozhodnout odmítavým výrokem, jak ve znělce tohoto usnesení se stalo.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 43 odst. 2 zák. č. 182/93 Sb.).

V Brně dne 9. 8. 1994

JUDr. Vlastimil Ševčík

předseda senátu ÚS ČR