Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 48/94

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci návrhu společnosti U., zastoupené JUDr. P.S., komerčním právníkem, na zrušení rozhodnutí CP., a Ministerstva financí ČR, jimiž bylo stěžovateli vyměřeno clo, soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem mimo ústní jednání dne 11. července 1994, t a k t o :

Návrh se o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Písemným podáním, došlým Ústavnímu soudu ČR dne 23. 3. 1994 a označeným jako ústavní stížnost, napadá stěžovatel jako nezákonná rozhodnutí CP., kterými bylo stěžovateli u zboží, propuštěného do záznamního oběhu při jeho zpětném vývozu, vyměřeno clo, dále napadá postup Ministerstva financí ČR, a dovozuje, že jím - jako postupem orgánů veřejné moci - bylo porušeno jeho ústavní právo na to, aby státní moc byla uplatňována jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to jen způsobem, který stanoví zákon. V dalším odůvodnění ústavní stížnosti namítá stěžovatel též nečinnost odvolacího orgánu a jeho nesprávný postup stran svého podání označeného jako "návrh na přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení". Ze všech těchto důvodu požaduje proto zrušení napadených rozhodnutí.

Ústavní soud se předně zabýval otázkou včasnosti a přípustnosti ústavní stížnosti.

Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60-ti dnů; tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje ( zák. č. 182/93 Sb.) a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti ( ).

Napadená rozhodnutí CP:

(VS 7852002558/20.11.1992, VS 7852001233/23.09.1992, VS 7852002557/20.11.1992, VS 7852002522/19.11.1992, VS 7852000915/04.09.1992, VS 7552001231/23.09.1992, VS 7852001232/23.09.1992, VS 7852002521/19.11.1992, VS 7852002559/20.11.1992, VS 7832000201/24.08.1992, VS 7832001958/22.12.1992, VS 7832000032/18.08.1992, VS 7852003275/23.12.1992, VS 7852001835/16.10.1992, VS 7852003277/23.12.1992, VS 7852003280/23.12.1992, VS 7852003278/23.12.1992, VS 7852003274/23.12.1992, VS 7852003276/23.12.1992, VS 7852003273/23.12.1992, VS 7852003265/23.12.1992, VS 6132003669/08.01.1993, VS 7832000574/10.09.1992, VS 7852002556/20.11.1992, VS 7852003191/22.12.1992, VS 7832001080/05.11.1992, VS 7852003145/21.12.1992, VS 7852003142/28.01.1992, VS 7852003143/21.12.1992, VS 7852003144/21.12.1992, VS 7852003140/21.12.1992, VS 7852003141/21.12.1992, VS 7852003138/21.12.1992, VS 7852003139/21.12.1992)

a PS :

(VS 7612002347/20.11.1992, VS 7612002157/11.11.1992, VS 7612001702/15.10.1992, VS 7832000090/19.08.1992,

• 7612002900/15.12.1992, VS 7612001694/14.10.1992, VS 7612002434/24.11.1992, VS 7612001450/25.09.1992, VS 7612002008/04.11.1992, VS 7612002736/09.12.1992, VS 7612002322/19.11.1992, VS 6512002497/16.07.1992, VS 7612002221/16.11.1992, VS 6142002646/17.09.1992, VS 7612002042/05.11.1992, VS 7612002323/19.11.1992, VS 7612001827/23.10.1992, VS 7612001454/25.09.1992, VS 7612002043/05.11.1992, VS 7612002045/05.11.1992, VS 7612002734/09.12.1992, VS 7612001455/25.09.1992,

• 7612002348/20.11.1992, VS 7612001452/25.09.1992, VS 7852000893/03.09.1992, VS 7612002159/11.11.1992, VS 7612002009/04.11.1992, VS 7612002041/05.11.1992,

* 6142002645/17.09.1992, VS 7612002735/09.12.1992,

• 7612002321/19.11.1992, VS 7612002349/20.11.1992, VS 7612002899/15.12.1992, VS 7612002160/11.11.1992)

byla vydána příslušnými c.ú. převážně v roce 1992, a jen jedno z nich (v časové řadě poslední) bylo vydáno dne 8. 1. 1993 (VS 6132003669).

Celní zákon č. 44/74 Sb. ve znění zákona č. 287/91 Sb., v ustanovení stanoví, že na rozhodnutí, která se vyhlašují ústně, nebo jejichž výrok se poznamenává v přepravních a průvodních listinách, nevztahují se ustanovení obecných předpisů o správním řízení (zákon č. 71/67 Sb. - ).

Rozhodnutí c.ú. (jak shora jsou označena) jsou očividně rozhodnutí učiněná ústně, mimo jiné již proto, že samotný výměr cla se pouze poznamenává na tiskopisu jednotné celní deklarace (tj. na návrhu na celní řízení); z tohoto důvodu nelze stran těchto rozhodnutí použít ustanovení o odvolání ( zákona č. 67/71 Sb.), podobně nelze vytýkat ani MF-GŘ cel jeho nesprávný postup (ve smyslu ), neboť proti pravomocnému rozhodnutí správního orgánu se lze domáhat přezkumu u příslušného soudu ( a násl. ); ani případná nečinnost označeného orgánu nebránila tedy stěžovateli v podání žaloby ( ) .

Rozhodnutí, proti kterému se nelze odvolat, je v právní moci (§ 52 zákona č. 67/71 Sb.).

Ústavní stížnost je v zásadě nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zák. č. 182/93 Sb.).

Řízení před Ústavním soudem je zahájeno návrhem, a to dnem doručení takového návrhu Ústavnímu soudu ČR (§ 27 zák. č. 182/93 Sb.).

Ve světle těchto zákonných předpisů ústavní stížnost v posuzované věci neobstojí.

Ústavní stížnost stěžovatele byla doručena Ústavnímu soudu ČR dne 23. 3. 1994, tedy po lhůtě stanovené k podání ústavní stížnosti (§ 72 odst. 2 zák. č. 182/93 Sb.); o takovémto návrhu-ústavní stížnosti nelze rozhodnout jinak než odmítavým výrokem (§ 47 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/93 Sb.).

Stěžovatel v posuzované věci navíc nevyužil všechny procesní prostředky, které mu k ochraně jeho práva poskytoval zákon ( a násl. ) , což představuje další důvod zakládající nepřípustnost ústavní stížnosti ( a , 2 zák. č. 182/93 Sb.) ; zde Ústavní soud neshledal důvody, které by vedly k jinému rozhodnutí ( zák. č. 182/93 Sb.), neboť ani z odůvodnění samotné stížnosti ani z přiloženého spisového materiálu nejsou patrny takové skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že ústavní stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele, neboť jiné než jeho vlastní ekonomické zájmy dány nejsou; navíc ústavní stížnost sama byla podána po lhůtě jednoho roku ode dne, kdy došlo ke skutečnosti, která je jejím předmětem ( zák. č. 182/93 Sb.).

Nezbylo proto než o návrhu rozhodnout tak, jak z výroku tohoto usnesení je patrno (§ 43 odst. 1 písm. b), f) zák. č. 182/93 Sb.).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 2 zák. č . 182/93 Sb.).

V Brně dne 11. 7. 1994

JUDr. Vlastimil Ševčík

předseda senátu ÚS ČR