Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 88/94

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti pana F.M., zastoupeného advokátem JUDr. F.V., proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR, mimo ústní jednání dne 19. 7. 1994 předsedou senátu JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Písemným podáním, označeným jako ústavní stížnost, doručeným Ústavnímu soudu ČR dne 20. 6. 1994, brojí stěžovatel proti rozhodnutí Nejvyššího soudu (jeho rozsudku sp. zn. ze dne 24. 9. 1992) a dovozuje, že toto rozhodnutí Nejvyššího soudu je vadné, neboť právní názor v tomto rozhodnutí vyslovený, totiž, že odvolací soud v této věci nedodržel postup předepsaný ust. , není v souladu ani se zákonem ani se skutkovým stavem věci.

Z předloženého rozhodnutí, proti němuž výtky stěžovatele směřují (shora označeného rozsudku Nejvyššího soudu ČR), Ústavní soud zjistil, že tímto rozsudkem byly zrušeny rozsudky nižších soudů, totiž rozsudek Okresního soudu v Hodoníně (sp. zn. z 18. 2. 1991), jakož i rozsudek Krajského soudu v Brně (sp. zn. z 28. 6. 1991), a to proto, že těmito rozsudky, podle přesvědčení Nejvyššího soudu, byl porušen zákon, a to jak ustanovení obč. zák. (ve znění před novelou) provedenou zákonem č. 509/91 Sb., tak i ustanovení , pokud jde o způsob doručení rozsudku soudu I. stupně.

Z tohoto rozhodnutí je zcela jednoznačně patrno, že tímto rozsudkem Nejvyššího soudu věc p r a v o m o c n ě neskončila, vzhledem k tomu, že soudům nižších stupňů, po zrušení jejich rozhodnutí, již ze zákona připadá povinnost ve věci znovu jednat a rozhodnout.

K podmínkám ústavní stížnosti mimo jiné patří, aby směřovala proti pravomocnému rozhodnutí, a aby byla podána ve lhůtě, kterou zákon stanoví (§ 72 odst. 1 lit. a), odst. 2 zák. č. 182/93 Sb.); jestliže tedy stěžovatel napadá rozhodnutí, jímž řízení pravomocně n e s k o n č i l o, je zjevné, že podmínky stanovené zákonem, pro podání ústavní stížnosti nebyly splněny, takže jde o ústavní stížnost, která je nepřípustná (§ 75 odst. 1 zák. č. 182/93 Sb.).

I když to ústavní stížnost sama nenamítala, posuzoval Ústavní soud, zda nejsou splněny další podmínky, které by odmítnutí ústavní stížnosti bránily, totiž, že by tato stížnost svým významem podstatně přesahovala vlastní zájmy stěžovatele a byla by podána do 1 roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo (§ 75 odst. 2 lit. a) zák. č. 182/93 Sb.); protože však ani stran této výjimky nebyly shledány zákonné důvody, nezbylo než rozhodnout, jak ve výroku tohoto usnesení se stalo.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 2 zák. č. 182/93 Sb.).

V Brně dne 19. 7. 1994

JUDr. Vlastimil Ševčík

předseda senátu ÚS ČR