Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 60/94

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky K. J.,

t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatelka podala dne 22. 4. 1994 Ústavnímu soudu ČR ústavní stížnost, která nesplňuje všechny formální náležitosti návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem ČR, požadované č. Z obsahu ústavní stížnosti je patrno, že stěžovatelka nesouhlasí s postupem soudů - Okresního soudu ve Svitavách a Krajského soudu v Hradci Králové, při rozhodování v občanskoprávních řízeních, jejichž byla účastnicí a jejichž předmětem byly tyto její návrhy:

1. návrh na zrušení kárného opatření ze dne 25. 2. 1975 (rozsudek Okresního soudu ve Svitavách, sp. zn. , ze dne 31. 3. 1978, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. , ze dne 18. 8. 1978),

2. návrh na určení, že výpověď daná stěžovatelce, ze dne 30. 7. 1975, je neplatná (rozsudek Okresního soudu ve Svitavách, sp. zn. , ze dne 29. 5. 1978, a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. , ze dne 17. 10. 1979), a zejména pak

3. návrh na určení, že důvodem skončení pracovního poměru stěžovatelky v podniku n.p. V. byly okolnosti, uvedené v ustanovení (rozsudek Okresního soudu ve Svitavách, sp. zn. , ze dne 12. 1. 1993, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. , ze dne 19. 5. 1993).

Podle lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60ti dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.

Ze spisu Okresního soudu ve Svitavách, sp. zn. , který si Ústavní soud vyžádal, bylo zjištěno, že v uvedené věci - v pořadí projednávané jako poslední z věcí, které navrhovatelka ve své stížnosti napadla - byl předmětem řízení její návrh na určení 1.) že důtka z 25. 2. 1975 je neplatná, neboť právní úkon odpůrce (V.) byl učiněn z důvodu politické persekuce a postupem porušujícím obecně uznávaná lidská práva a svobody, 2.) že výpověď z pracovního poměru z 30. 7. 1975 je neplatná podle ustanovení ,

4. aby rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, ze dne 17. 10. 1979, sp. zn. , kterým byla zamítnuta žaloba na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 30. 7. 1975, byl podle zrušen. Tento návrh stěžovatelky byl rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách, čj. -58, ze dne 12. 1. 1993, zcela zamítnut, uvedený rozsudek nabyl právní moci dnem 21. 6. 1993, když byl rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. , ze dne 19. 5. 1993., v plném rozsahu potvrzen. Proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové podala stěžovatelka dovolání, které však bylo usnesením Vrchního soudu v Praze, sp. zn. , ze dne 22. 9. 1993 (doručeného zástupci stěžovatelky JUDr. P.S. dne 4. 10. 1993), odmítnuto jako nepřípustné. Vzhledem k tomu, že právní moc v pořadí posledního z rozhodnutí, proti nimž ústavní stížnost směřuje, nastala přede dnem účinnosti č. , je třeba s ohledem na přechodné ustanovení , považovat za počátek běhu zákonné 60ti denní lhůty k podání ustavní stížnosti, uvedené ve shora citovaném ustanovení. Jestliže stěžovatelka podala ústavní stížnost teprve dne 22.4.1994 stalo se tak po uplynutí zákonné lhůty a proto Ústavní soud České republiky ustavní stížnost z tohoto důvodu odmítl, jako opožděně podanou podle písmeno b) , aniž by navrhovatelku dále vyzýval k odstranění formálních vad jejího podání a věcí se dále zabýval.

Poučení : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. 6. 1994

JUDr. Eva Zarembová

soudce zpravodaj