Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 52/94

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti M.D., ze dne 28. 3. 1994, zastoupené advokátem JUDr. R.H., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2, ze dne 25. 3. 1992, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, ze dne 10. 9. 1992, č.j. -70 a proti usnesení Vrchního soudu v Praze, ze dne 30. 10. 1993, sp. zn. , takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 28. 3. 1994 zaslala stěžovatelka Ústavnímu soudu ústavní stížnost, ve které se domáhá zrušení soudních rozhodnutí uvedených ve výroku. Tím, že soudy zamítly její žalobu proti A., o slevu z ceny zájezdu ve výši 4 638,- Kčs s přísl., došlo podle jejího názoru k porušení jejich ústavních práv. Současně se domáhala, aby Ústavní soud věc vrátil jinému soudu z důvodu vhodnosti.

Ústavní soud, kromě výzvy k odstranění vad, vyžádal od Městského soudu v Praze zprávu o tom, kdy rozsudek tohoto soudu, sp. zn. , nabyl právní moci. Z připísu tohoto soudu pak zjistil, že rozsudek soudu, jako soudu odvolacího nabyl právní moci dne 6. 11. 1992.

Podle ustanovení lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Za počátek běhu této lhůty považuje Ústavní soud okamžik právní moci rozsudku odvolacího soudu a nikoli datum doručení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 10. 1993, kterým bylo dovolání jako nepřípustné, podle odmítnuto. K tomuto závěru vede stanovisko, které Ústavní soud vyslovil již ve svých dřívějších rozhodnutích, tj. že Ústavní soud není soudem nadřízeným obecným soudům, tím méně pak může být považován za náhradní instanci v případech, kdy procesní předpisy nepřipouštějí dovolání. V dané věci bylo podáno dovolání nesporně nepřípustné a jako takové nebylo Ústavním soudem kvalifikováno jako poslední prostředek, který zákon k ochraně práva poskytuje.

Pokud jde o navrhované delegování věci jinému soudu, pak taková pravomoc Ústavnímu soudu vůbec nepřísluší.

Na základě výše uvedených skutečností nezbylo soudci zpravodaji, než aby návrh podle odmítl, a to bez jednání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvoláni přípustné.

JUDr. Pavel Varvařovský

soudce zpravodaj

V Brně 23. června 1994