Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 92/94

Sp. zn.

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele K., zastoupeného advokátem JUDr. PhDr. O. Ch., o ústavní stížnosti ze dne 22. 6. 1994, došlé Ústavnímu soudu ČR dne 23. 6. 1994, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. září 1993, čj. Firm 30081/93, Rg. B 1382-72, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. března 1994,č.j. Firm 11426/94, Rg. B 1382-77, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 1994, č.j. , -97, spolu s návrhem na zrušení § 26 odst. 4 a § 41 odst. 2 zákona o bankách, t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel svým návrhem namítal nesprávnost výše citovaných rozhodnutí a domáhal se jejich zrušení. Konkrétně namítal porušení a 2 d a č1. 11 odst. 1 věta druhá a č1. 4 y. Spolu s ústavní stížností podal navrhovatel návrh na zrušení výše citovaných ustanovení , o bankách.

Dle , je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Dle pak k ústavní stížnosti musí být přiložena kopie rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje.

Z návrhu stěžovatele vyplývá, že rozhodnutí Městského soudu v Praze dosud nebylo doručeno všem účastníkům, takže dosud nenabylo právní moci. Z tohoto důvodu se stěžovatel především dovolává použití ustanovení § 75 odst. 2 písm. b) cit. zákona, podle něhož Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti,

i když nebyla splněna podmínka § 75 odst. 1, jestliže v řízení o podaném opravném prostředku podle odst. 1 dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma. Stěžovatel uvádí, že nucená správa, vykonávaná podle nepravomocného rozhodnutí způsobuje stěžovateli značnou morální a materiální újmu.

Ústavní soud neshledal použití ustanovení § 75 odst. 2 písm. b) důvodným. Ústavní soud by měl rozhodovat jen takové případy, kdy se ochrany práv a svobod již nelze domáhat jiným zákonným způsobem. Výjimky se připouštějí jen v mimořádných případech. V postupu odvolacího soudu, tak jak vyplývá z návrhu stěžovatele, ke značným průtahům nedošlo. Stěžovatel uvádí, že proti rozhodnutím o zavedení a prodloužení nucené správy podal odvolání, a to proti prvnímu dne 1. 4. 1994 a proti druhému dne 6. 4. 1994. Usnesení Městského soudu v Praze bylo vyhotoveno dne 17. 5. 1994.

Podle § 74 cit. zákona může být podán spolu s ústavní stížností návrh na zrušení zákona resp. jeho jednotlivých ustanovení. Není-li přípustná ústavní stížnost, nesplňuje dle tohoto ustanovení ve vztahu k ustanovení § 64 odst. 1 písm. d) cit. zákona stěžovatel rovněž podmínku pro oprávnění podat návrh na řízení o zrušení zákona.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost dle odmítnout, jako návrh nepřípustný. Spolu s ústavní stížností odmítá ústavní soud i návrh na zahájení řízení o zrušení jednotlivých ustanovení zákona dle , písm. d) cit. zákona jako návrh, podaný někým zjevně neoprávněným.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. června 1994

Prof. JUDr. Vojtěch Cepl

soudce Ústavního soudu ČR