Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 29/94

Sp. zn.

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele M. F., o ústavní stížnosti proti rozsudku Okresního soudu v Karviné, pobočka Havířov, ze dne 1. 2. 1993, čj. -36, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě, ze dne 25. 5. 1993, sp. zn. ,

t a k t o :

Návrh se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel svým podáním ze dne 8. 2. 1994 namítal nesprávnost zamítavých výroků Okresního soudu v Karviné, pobočka Havířov, ze dne 1. 2. 1993, čj. -36, a Krajského soudu v Ostravě, ze dne 25. 5. 1993, sp. zn. . Těmito rozsudky byla zamítnuta žaloba žalobce na náhradu škody za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti z titulu nemoci z povolání. Navrhovatel připojil k podání rozsudek Krajského soudu v Ostravě z 25. 5. 1993, sp. zn. , z něhož je patrno, že v apelačním řízení bylo potvrzeno zamítavé rozhodnutí soudu I. stupně ohledně odškodnění nemoci z povolání, neboť nebyla prokázána příčinná souvislost mezi nemocí z povolání a ztrátou na výdělku po skončení pracovní neschopnosti u žalobce. Svým podáním pak se domáhal navrhovatel zrušení jak prvostupňového, tak druhostupňového rozhodnutí, neboť podle jeho názoru tato rozhodnutí poškozují svými závěry jeho lidská práva, která mu garantujed. K podání připojil navrhovatel i korespondenci, kterou vedl v této záležitosti s KP, Nejvyšším soudem ČR, Ministerstvem spravedlnosti a ÚV České republiky.

Přípisem z 28. 3. 1994 byl navrhovatel vyzván ÚS ČR k odstranění vad svého podání a současně byl poučen, že pokud ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení soudní výzvy vady podání neodstraní, bude jeho návrh podle § 43 odst. 1 zák. č. 182/93 Sb., odmítnut.

Výzva k odstranění vad podání byla navrhovateli doručena dne 30. 3. 1994, lhůta k jejich odstranění marně uplynula 30. 4. 1994. Navrhovatel na soudní výzvu zareagoval podáním z 23. 4. 1994, kde sdělil Ústavnímu soudu ČR, že nemá finanční prostředky na zaplacení advokáta, a že i přesto doufá, že Ústavní soud jeho návrh posoudí. Za tím účelem k tomuto svému přípisu připojil další přílohový materiál.

Vzhledem k tomu, že navrhovatel neodstranil vady návrhu ve lhůtě soudem určené, tj. do 30. 4. 1994, přičemž vzal na vědomí poučení Ústavního soudu o následcích neodstranění vad dle § 43 odst. 1 zák. č. 182/93 Sb., rozhodl Ústavní soud v souladu s ustanovením § 43 odst. 1 písm. a) shora citovaného zákona tak, že jeho návrh odmítl.

Závěrem Ústavní soud ČR poukazuje i na ustanovení § 72 odst. 2 zák. o Ústavním soudu, tedy na skutečnost, že ústavní stížnost lze uplatnit ve lhůtě 60 dnů od data právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. V daném případě apelační rozhodnutí je z května 1993, lze tedy předpokládat právní moc v polovině roku 1993, a tedy v takovém případě by předpoklad zachování lhůty pro uplatnění ústavní stížnosti nebyl splněn. Toto konstatování je pochopitelně nad rámec předchozího obsahu odůvodnění, neboť detailně je povinen se jím Ústavní soud zabývat za předpokladu, že ústavní stížnost je řádně podána, tj. v zastoupení advokátem.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. června 1994

JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.

soudce Ústavního soudu ČR