Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 133/93

Sp. zn.

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele J. P., zastoupen advokátem JUDr. M. Z., o ústavní stížnosti proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 9. 1993, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 9. 1992, sp. zn. a rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 4. 6. 1992, sp. zn. , za účasti Vrchního soudu v Praze jako účastníka řízení a O., zastoupena advokátkou JUDr. A. K., jako vedlejšího účastníka, t a k t o:

Návrh se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel svým návrhem namítal nesprávnost rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 9. 1993, sp. zn. ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 9. 1992 sp. zn. a rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 4. 6. 1992, sp. zn. s odůvodněním, že napadenými rozsudky bylo porušeno jeho právo, aby věc byla spravedlivě rozhodnuta nezávislým a nestranným soudem dle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů č. 3, 5 a 8, publikované pod č. 209/1992 Sb. (dále jen Úmluva) a dále rovnost občanů v právech. V prvém směru blíže upřesnil, že v jeho záležitosti nebylo učiněno zadost požadavku spravedlivého rozhodnutí, když popíral důvody uvedené ve výměrech, kterými byly nemovitosti odňaty a tyto označil za vykonstruované. Navíc namítal, že ani nebyly předmětem dokazování. Dále uvedl, že dle měl být vzat za rozhodující okamžik, v němž došlo k správnímu aktu a nikoliv okamžik přechodu majetku. V této souvislosti poukázal na návaznost na a skutečnost, že , doplňující , výslovně uvádí jako restituční titul dekret prezidenta republiky č. 108/1945 Sb., na základě kterého byl i v případě navrhovatele vydán vykonstruovaný výměr, z čehož dále dovozoval nejen povinnost soudu zabývat se otázkou, zda předmětný výměr je správním aktem odporujícím zásadám demokratické společnosti, ale také, že dekret prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. je restitučním důvodem i v případě Pokud jde o druhé tvrzení, týkající se porušení rovnosti občanů v právech, odkazoval na rozhodnutí o vydání majetku dle , konkrétně L. a restauračního zařízení "B", ústavnímu činiteli, občanu V. H., který byl taktéž odňat na základě dekretu prezidenta republikyč. 108/1945 Sb.

Vrchní soud jako účastník řízení ve svém vyjádření k návrhu zejména zdůraznil, že navrhovatel namítá porušení pouze jediného práva, a to práva na spravedlivé rozhodnutí, přičemž v této souvislosti došlo k dodržení procesních předpisů soudy všech stupňů s tím, že soudci, kteří ve věci rozhodovali, dbali své vázanosti zákonem a povinnosti vykládat právní předpisy podle svého nejlepšího vědomí a svědomí na základě skutečností, zjištěných v souladu se zákonem. To vše pak s tím důsledkem, že Ústavní soud není oprávněn přezkoumávat správnost rozhodnutí třetí instance, neboť by se tím vytvářelo čtyřstupňové soudní rozhodování. V závěru k otázce vázanosti soudu správním aktem v řízení o nárocích dle poukázal na ustanovení citovaného zákona.

O., jako vedlejší účastník ve svém vyjádření uvedl, že rozsudky soudů všech stupňů pokládají za věcně správné a navrhl zamítnutí ústavní stížnosti navrhovatele.

Ústavní soud přípisem ze dne 27. 12. 1993, doručeným oproti podpisu dne 4. 1. 1994, vyzval navrhovatele k odstranění vad návrhu mimo jiné také požadavkem na jeho další upřesnění v tom smyslu, nechť uvede konkrétně, které ustanovení ústavního zákona nebo mezinárodní smlouvy dle y bylo porušeno.

Po uplynutí lhůty k odstranění vad návrhu Ústavní soud znovu přezkoumal návrh navrhovatele spolu s vyžádaným spisem Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. a dospěl k závěru, že dovolává-li se navrhovatel porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy, a to konkrétně porušení práva na spravedlivé rozhodnutí, pak za situace, kdy obsah tohoto práva je vykládán jako zásada "rovnosti zbraní", což je blíže upřesněno pravidly, že každá strana v řízení musí mít stejnou příležitost předložit svůj případ soudu, nebo že musí být slyšeni svědci a znalci obou stran, dále že každé straně musí být dána možnost vznášet námitky proti argumentům druhé strany, že každý je oprávněn být přítomen v průběhu celého řízení atp., je jeho návrh v této části zjevně neopodstatněný, neboť žádnou takovou skutečnost nenamítá. Naopak napadeným rozhodnutím navrhovatel vytýká neúplná skutková zjištění (když tvrdí, že může prokázat vykonstruování důvodů uvedených ve výměrech) a nesprávné právní posouzení (když tvrdí, že soudy za účinnosti , který v návaznosti na restituční dekret č. 108/1945 Sb. zná jako restituční titul, měly tentýž dekret v poměru k restitučnímu taktéž uznat), tedy skutečnosti, které pojmově s právem na spravedlivé rozhodnutí, tak jak je úmluvou chápáno, nesouvisí. V druhém směru pak totiž, pokud jde o porušení rovnosti občanů v právech, zůstal návrh bez bližšího upřesnění, tj. bez uvedení, konkrétně které ustanovení ústavního zákona či mezinárodní úmluvy dle y bylo porušeno, a to přesto, že byl v tomto smyslu navrhovatel výslovně poučen, včetně možnosti návrh odmítnout. Ostatně pokud mělo založit porušení rovnosti občanů v právech rozdílné rozhodování o téže věci v poměru k navrhovateli na jedné straně a v poměru k občanu V. H. na druhé straně dlužno dodat, že dle náleží sjednocování judikatury do působnosti Nejvyššího soudu ČR a nikoliv Ústavního soudu (srov. písm. a) - 1) y).

Z důvodů shora uvedených byl návrh v části týkající se porušení č1. 6 odst. 1 Úmluvy odmítnut dle ust. , a v další části, týkající se porušení rovnosti občanů v právech s odkazem na rozdílné rozhodování o téže věci byl taktéž odmítnut, ale dle ust. a e)

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

JUDr. Iva Brožová

soudkyně Ústavního soudu ČR

V Brně dne 31. 5. 1994