Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 74/93

Ústavní soud České republiky

rozhodl dne 25. 5. 1994 v senátě

ve věci ústavní stížnosti ing. F. T.a D. T. proti rozsudku Krajského

soudu v Ostravě ze dne 18. 5. 1993 sp. zn. ve spojení

s rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 4. 9. 1992 sp. zn.

t a k t o :

Ústavní stížnost se z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Stěžovatelé podali ústavní stížnost proti rozsudku Krajského

soudu v Ostravě ze dne 18. 5. 1993 sp. zn. ve spojení

s rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 4. 9. 1992 sp. zn.

, kterými byli zavázáni k povinnosti vyklidit družstevní

byt, sestávající ze tří pokojů, kuchyně a příslušenství, do 15 dní

od právní moci rozsudku s odůvodněním, že těmito rozhodnutími

soudy obou stupňů porušily čl. 37 odst. 3 Usnesení předsednictva

České národní rady o vyhlášení d

jako součásti ústavního pořádku České republiky, publikované pod

č. (dále jen ) a y České

republiky, publikované pod č. (dále jen ) a dále

y, neboť v průběhu řízení byli opakovaně

vyslýcháni jen svědci odpůrce, nebylo přihlédnuto k předloženému

listinnému důkazu (pořadníku SBD) a konečně došlo k vadnému

právnímu posouzení y označené jako "Dohoda o zániku osobního

užívání družstevního bytu a jeho předání představenstvu SBD V.".

Krajský soud v Ostravě jako účastník řízení uvedl, že pokud

jde o rozsah prováděného dokazování, jak z obsahu spisu, tak

závěrečného přednesu zástupce navrhovatelů vyplývá, že tito již

nenavrhovali ani provedení dalších důkazů, ani opětovné slyšení

účastníků. Dále uvedl, že na základě již provedených důkazů bylo

lze učinit bezpečná zjištění, týkající se obsahu vzájemných

jednání mezi účastníky. Současně ve svém vyjádření zdůraznil, že

stěžovatelé, ačkoliv namítají, že nebylo postupováno v souladu

s , sami pro účely ústavní stížnosti vycházejí ze

zcela formálního hodnocení provedených důkazů a navíc, ačkoliv

zastávají stanovisko, že nedošlo k dohodě o zániku užívacího

práva, zároveň připouští, že bylo dojednáno vyklizení.

Vedlejší účastník Stavební bytové družstvo V. pouze sdělil,

že předmětný byt nebyl dosud vrácen a stejně tak, že nebyla dosud

vyplacena ani zůstatková hodnota členského podílu.

Ústavní soud přezkoumal návrh stěžovatelů, vyjádření

Krajského soudu v Ostravě, spis Okresního soudu ve Vsetíně sp. zn.

, členský spis u SBD V., týkající se stěžovatelů

a dospěl k závěru, že návrh stěžovatelů není důvodný.

Dle y: Všichni účastníci jsou si

v řízení rovni.

Dle y: Všichni účastníci řízení mají před

soudem rovná práva.

Dle y: Každý má právo vlastnit majetek.

Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah

a ochranu. Dědění se zaručuje.

Nutno předeslat, že Ústavní soud nepatří do soustavy obecných

soudů ( y), ani není jejich přezkumnou

instancí. Jeho pravomoc je vázána na zjištění, zda zásahem orgánu

veřejné moci bylo porušeno ústavně zaručené základní právo nebo

svoboda. V daném případě má být tímto zásahem do základních

lidských práv citovaných shora rozsudek Krajského soudu v Ostravě

ze dne 18. 5. 1993 sp. zn. ve spojení s rozsudkem

Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 4. 9. 1992 sp. zn. ,

když jeho vadnost je spatřována ve skutečnosti, že v řízení, které

napadeným rozhodnutím předcházelo, byli opakovaně vyslýcháni pouze

svědci protistrany, nebylo přihlédnuto k jimi předloženému

listinnému důkazu (pořadníku SBD pro přidělení bytu) a konečně ve

skutečnosti, že došlo k vadnému právnímu posouzení y,

označené jako "Dohoda o zániku osobního užívání družstevního bytu

a jeho předání představenstvu SBD V.". Ústavní soud se proto

především zabýval otázkou, zda skutečnosti, vytýkané napadenému

rozhodnutí, byly způsobilé vyvolat újmu právě na těch základních

právech, kterých se stěžovatelé dovolávají (čl. 37 odst. 3

; y; y). V této

souvislosti dospěl k závěru, že pokud stěžovatelé tvrdí zásah do

práv upravených v y a y,

je třeba vzít v úvahu, že obě tyto zásady jsou provedeny v § 18

a dále se v podmínkách občanského soudního řízení promítají

především v právu všech účastníků jednat ve své mateřštině,

vyjádřit se k návrhům i ke všem důkazům ( ), nahlížet

do soudního spisu a činit z něho výpisky a opisy ( ),

přednést nebo doplnit své návrhy na závěr ( ), aby byli

vždy předvoláni k jednání ( ), aby jim bylo vždy

doručeno rozhodnutí ( ), vystupovat osobně nebo

prostřednictvím zástupce ( ) aj. Protože stěžovatelem

namítané skutečnosti (opakovaný výslech pouze svědků protistrany,

nepřihlédnutí k listinnému důkazu, vadné právní posouzení důkazů)

nijak nesouvisí svou povahou s obsahem základního práva,

upraveného v y, y, tak

jak bylo blíže vymezeno pro účely občanského soudního řízení

pomocí jednotlivých ustanovení , má Ústavní soud za to, že

napadeným rozhodnutím nedošlo a ani nemohlo dojít k porušení

těchto základních práv. Stejně tak má Ústavní soud za to, že ani

porušení y nepřichází pojmově v úvahu, neboť se

v dané věci jednalo o vyklizení, když předběžnou otázkou, kterou

soudy řešily, byla existence či neexistence užívacího vztahu (nyní

nájmu) a nikoliv vlastnictví. Rozhodnutí samo o sobě tedy

nezakládalo a ani nemohlo založit zásah do vlastnického práva,

neboť toto nejenže v době rozhodnutí neexistovalo, ale navíc není

ani jisto, že by v případě zamítnutí návrhu na vyklizení

v budoucnu skutečně vzniklo (srov. § 24 zák. č. 42/92 Sb., který

není transformačním ustanovením). Nelze tedy u napadeného

rozhodnutí dovodit ani přímý zásah do práva vlastnit majetek dle

y. Z těchto důvodů byl návrh stěžovatelů

v celém rozsahu zamítnut.

P o u č e n í :

Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 25. 5. 1994