Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1/93

Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci ústavní stížnosti navrhovatele L. B., zastoupeného advokátkou JUDr. I. K., o ústavní stížnosti ze dne 13. 5. 1992 došlé Ústavnímu soudu ČSFR dne 14. 5. 1992, o návrhu na zrušení osvědčení Federálního ministerstva vnitra, č.j. 1D-5237/1-226/1-LU-91 ze dne 17. 3. 1992, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel se obrátil na Ústavní soud ČSFR s ústavní stížností podanou ve smyslu ústavního , o Ústavním soudu ČSFR, kde za orgán veřejné moci porušující jeho základní právo označil Federální ministerstvo vnitra ČSFR. Jak ve svém návrhu uvedl, FMV ČSFR vydáním osvědčení o tom, že je navrhovatel evidován jako osoba uvedená v zák. č. 451/91 Sb. a že tato skutečnost neosvědčuje vědomou spolupráci se SB, porušilo zákon č. 451/91 Sb., jmenovitě dnes již neúčinné ustanovení tohoto zákona. Tímto postupem dle navrhovatele FMV ČSFR porušilo navrhovatelovo základní právo zaručené d. Z uvedených důvodů se domáhal zrušení napadeného rozhodnutí (str. III návrhu).

Vzhledem k tomu, že bývalý Ústavní soud České a Slovenské Federativní Republiky k datu 28. 12. 1992 uzavřel spis bez vyřízení, byla ústavní stížnost navrhovatele postoupena Ústavnímu soudu České republiky poté, co byl tento orgán konstituován.

Federální ministerstvo vnitra ČSFR ve svém vyjádření ze dne 29. 7. 1992 vyslovilo nesouhlas se stížností navrhovatele, zejména s poukazem nato, že stěžovatel nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákony k ochraně jeho práv poskytují a vzhledem k charakteru osvědčení, které není rozhodnutím.

Pokud stěžovatel s obsahem osvědčení nesouhlasil, měl možnost ve smyslu (v době podání ústavní stížnosti účinného) požádat ověření skutečností uvedených v tohoto zákona nezávislou komisí zřízenou při FMV.

Jestliže by bylo v nálezu komise uvedeno, že L. B. není osobou uvedenou v , vyznačila by se tato skutečnost ve všech evidencích a podkladech s tím, že s těmito evidencemi a podklady nelze ve vztahu k němu nakládat a nebylo by potřebné domáhat se tohoto soudní cestou. Podle , též v době podání ústavní stížnosti účinného, tvrdil-li občan, že údaje uvedené v nálezu vydaném nezávislou komisí jsou nepravdivé, mohl požádat soud o přezkoumání obsahu tohoto nálezu nejpozději do dvou měsíců ode dne doručení nálezu. Uvedených prostředků k ochraně osobnostních práv občana stěžovatel nevyužil.

Stěžovatel uvádí, že jím podaná ústavní stížnost svým významem přesahuje jeho osobní zájmy. Toto své přesvědčení blíže nezdůvodňuje ani nedokladuje.

K návrhu na zrušení napadeného rozhodnutí se uvádí, že osvědčení vydané podle není rozhodnutím. Osvědčení je veřejnou u, již ministerstvo vnitra -jako kompetentní orgán státní správy - osvědčuje existenci nebo neexistenci určité, jemu známé skutečnosti nebo stavu, který nastal nebo trvá. Vydání osvědčení nepředchází správní řízení a proto není rozhodnutím správního orgánu.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, zejména pak k tomu, že stěžovatel nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytoval a Ústavní soud neshledal naplnění podmínek pro neodmítnutí přijetí ústavní stížnosti v takovém případě, nezbylo Ústavnímu soudu, než ústavní stížnost dle odmítnout jako nepřípustnou.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

JUDr. Vojtěch Cepl

soudce Ústavního soudu ČR

V Brně dne 30. května 1994