Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 6/93

Ústavní soud ČR

rozhodl dne 27. 4. 1994 ve veřejném jednání

v senátě ve věci ústavní stížnosti J. F., proti pravomocným

rozhodnutím

1) usnesení vyšetřovatele Policie ČR Okresního úřadu vyšetřování

Frýdek-Místek, pracoviště Třinec, sp. zn. OVV 416/92 ze dne

16. 9. 1992 ve spojení s usnesením okres.prokurátora ve

Frýdku-Místku, sp. zn. , ze dne 28. 9. 1992

2) usnesení soudce Okres. soudu ve Frýdku-Místku, sp. zn. 2 Nt

738/92, ze dne 17. 9.1992, ve spojení s usnesením Krajského

soudu v Ostravě, sp. zn. , ze dne 9. 10. 1992, za

účasti okresního prokurátora ve Frýdku-Místku a Krajského soudu

v Ostravě, t a k t o :

I. Ústavní stížnost proti usnesení vyšetřovatele Policie ČR Okresního úřadu vyšetřování Frýdek-Místek, sp. zn. ze dne 16. 9. 1992, ve spojení s usnesením okres. prokurátora ve Frýdku-Místku, sp. zn. 1 , ze dne 28. 9. 1992, s e o d m í t á .II.Ústavní stížnost proti usnesení Okresního soudu ve Frýdku- Místku, sp. zn. , ze dne 17. 9. 1992, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. , ze dne 9. 10. 1992, s e z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Ústavní stížnost byla podána ve smyslu čl. 6 úst. zák. č.

o Ústavním soudu ČSFR. Podání odůvodňuje stěžovatel

tím, že shora uvedenými pravomocnými rozhodnutími státních orgánů

veřejné moci byly porušeny , 10 a 13 y základních práv

a svobod.

Podání stěžovatele bylo doručeno dne 4. 12. 1992 na adresu

Ústavního soudu ČSFR. Stěžovatel J. F. napadá:

ad 1 návrhu: usnesení vyšetřovatele Policie ČR sp.zn.

ze dne 16. 9. 1992, kterým bylo podle § 163 odst. 1 tr. ř.

proti němu vzneseno obvinění (zák. 141/1961 Sb. ve znění

pozdějších změn a doplňků, dále jen tr. řád). Usnesení bylo

odůvodněno tím, že trestní stíhání bylo již zahájeno dne 28.

7. 1992 podle § 160 odst. 1 tr. řádu pro trestný čin porušo-

vání předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou dle § 124,

odst.1, 2 písm.b) tr.zák. Jak se dále uvádí, bylo prokázáno,

že obviněný J.F. společně s obv. P. D. poté, co obv. L.B.

nechal přepravit do ČSFR kamiony Liaz a Renault celkem 35

082 l lihu Royal a tím se pokusi- li uvést do oběhu nejméně

17 082 l alkoholu Royal, a to přesto, že nikdo z nich nemá

dovozní licenci dle vyhl. FMZO 560/91 Sb. a neměli souhlas

Min. zemědělství ČR dle vyhl. FMH 66/91 Sb. k uvedení

alkoholu do oběhu. Tímto jednáním by došlo ke zkrácení daně

z obratu v celkové výši 2 903 840, -- Kčs. K dokonání

trestného činu nedošlo, neboť oba kamiony byly zadrženy.

Jednání obv. J. F. bylo kvalifikováno jako pokus zkrácení

daně podle § 148 odst. 1, 3 tr. zák.

Citované usnesení navrhovatel napadl stížností.

Stížnost byla usnesením okres. prokurátora ve Frýdku-Místku

sp. zn. 1 , ze dne 28. 9. 1992, zamítnuta jako

nedůvodná.

ad 2 návrhu : usnesením soudce Okr. soudu ve Frýdku-Místku, sp.

zn. , ze dne 17. 9. 1992, bylo podle ustanovení

§ 68 tr. řádu rozhodnuto o vazbě obv. J.F., a to z důvodů

uvedených v § 67 písm. a, b tr. řádu. I toto usnesení napadl

obviněný stížností. Krajský soud v Ostravě svým usnesením,

sp. zn. ze dne 9. 10. 1992, stížnost zamítl. Toto

rozhodnutí nabylo právní moci dne 20. 11. 1992. Usnesení

odůvodnil soud výpověďmi spoluobviněných a zejména

skutečnostmi zjištěnými ze záznamů o pořízených odposleších

telef. hovorů. Stěžovatel namítal, že rozhodnutí o trestním

stíhání, jakož i rozhodnutí o vzetí do vazby, bylo

odůvodněno pouze tím, že podezření z předmětné tr. činnosti

je založeno jenom na záznamech o pořízených odposleších

telef. hovorů, které však byly nařízeny ve skutkově zcela

jiné tr. věci, navíc v níž proti němu nebylo vzneseno

obvinění. Dále namítal, že odposlechy byly povoleny

a provedeny v době, kdy v trestní věci, pro níž je sám

stíhán, nebylo ještě zahájeno tr. stíhání. Konečně uvedl, že

záznamy pořízené odposlechem telef. hovorů, provedené v jeho

trestní věci dle ust. § 140 odst.1 tr. zák., nesplňují

podmínky ustan. § 88 tr.ř., neboť tr. čin, pro který je

stíhán, není ani zvlášť závažný trestný čin ani jiný úmyslný

trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní

smlouva. Závěrem stěžovatel navrhl zrušení usnesení, neboť

nejsou v souladu s , 10 a 13 y základních práv

a svobod, protože jsou založeny na odposleších telef. hovorů,

při jejichž provedení byl porušen zákon.

Ke stížnosti se vyjádřil Krajský soud v Ostravě, jako

účastník řízení, kde mimo jiné uvedl:

Již před zahájením trestního stíhání obviněného J. F., bylo

vedeno trestní stíhání proti obviněným:

L.B., P. D. a A.B.

kteří byli ve věci opakovaně vyslechnuti společně s řadou svědků.

Především z výpovědi spoluobviněného P.D. ze dne 6. 8. 1992 před

Okresním soudem ve Frýdku-Místku vyplynulo důvodné podezření, že

se i J.F., který byl jeho spolupracovníkem, aktivně podílel na

pokusu uvést do oběhu dne 24. 7. 1992 do republiky přepravený

kamion lihu.

Neodpovídá tedy skutečnosti, jak uvádí Krajský soud v Ostra-

vě, že by záznamy odposlechů telef. rozhovorů, které byly pořízeny

v souvislosti s trestním stíháním obviněného L.B., byly podkladem

pro rozhodnutí krajského soudu o vazbě. Podle rozhodnutí krajského

soudu, jímž byla zamítnuta stížnost obv. J. F. do rozhodnutí

okresního soudu o vzetí do vazby, bylo těchto záznamů použito pro

argumentaci v tom smyslu, že je podezření, že vedle dosud

obviněných pachatelů se na shora uvedeném trestném činu podílely

i další osoby.

Krajský soud v Ostravě dále uvedl, že již v době před

zahájením trestního stíhání vznesením obvinění proti J. F. a před

rozhodováním o vzetí do vazby soudů obou stup- ňů byla provedena

celá řada vyšetřovacích úkonů, ze kterých vyplývalo důvodné

podezření, že se obviněný J.F. podílel na vytýkané trestné

činnosti. Z uvedených důvodů odmítlo Krajské zastupitelství

v Ostravě stížnost navrhovatele na nezákonnost v rozhodování jak

Okresní soud ve Frýdku-Místku, tak i Krajský soud v Ostravě,

v označené věci.

2) Ke stížnosti se vyjádřila rovněž Okresní prokuratura ve

Frýdku-Místku, písemné vyjádření však na adresu Nejvyššího

soudu nedošlo. Proto požádal Ústavní soud o zaslání fotokopie

Krajské státní zastupitelství v Ostravě. Fotokopii obdržel

Ústavní soud dne 17. 1. 1994 pod sp. zn. . Ve

vyjádření, býv. okr.prokuratury, bylo dále uvedeno, že

obviněný J.F. je stíhán pro pokus trestného činu zkrácení daně

podle § 8 odst. 1 s § 148 odst. 1, 3 tr.z.

Z výpovědi společníka obviněného - P. D., kterou učinil dne

6. 8. 1992, tedy před vznesením obvinění dle § 163 odst.2 tr.ř. na

obviněného J.F., jednoznačně vyplývá jeho spoluúčast na

zprostředkování prodeje lihu. Okr. prokuratura popírá, že by se

důkazní materiál uvedený v návrhu na zahájení řízení opíral jen

o záznamy o pořízených odposleších telef. hovorů. Jak uvádí,

z obsahu trestního spisu je možno doložit, že důkazy proti

obviněnému J. F. se skládaly zejména z výpovědí svědků

a spoluobviněných. Jako listinné důkazy jsou také používány

protokoly s obsahem tel. hovorů z bytové stanice spoluobviněného

L. B., jejíž odposlech byl povolen opatřením krajského prokurátora

v Ostravě, sp. zn.1 Kv 100/92 ze 5. 6. 1992 a prodloužen dne 9.

7. 1992. Uvedené listinné důkazy se nacházely ve vyšetřovacím

spise Krajského úřadu vyšetřování Policie ČR v Ostravě, čj. KVV

66/20-92, ve věci trestného činu padělání a pozměňování peněz dle

§ 140 odst.1 tr.z. Vzhledem k tomu, že obsah zaznamenaných telef.

hovorů zakládal důvodné podezření, že v trestní věci vedené pod

č.j. KVV 66-20-92 existují souvislosti s případem šetření

v trestní věci vedené u Okr.úřadu vyšetřování Policie ČR ve

Frýdku-Místku pod č.j. OVV 416/92, byl dne 4. 9. 1992 požádán

Kraj. úřad vyšetřování Policie ČR v Ostravě o zaslání

vyšetřovacího spisu č. j. OVV 416/92. Žádosti bylo vyhověno.

K námitce stěžovatele J. F., že odposlech telef.hovorů provedený

ve zcela jiné trestní věci odporuje ust.§ 88 tr.ř. uvádí okresní

prokuratura, že jakýkoli výklad ust. § 88 tr. ř. prováděný

v souladu s požadavky teorie trestního práva neumožňuje výklad

v rozsahu, jak uvádí obviněný J.F.. Podle názoru okresní

prokuratury orgány činné v trestním řízení splnily všechny zákonné

požadavky, aby mohlo dojít k odposlechu bytové telef. stanice

spoluobviněného L. B.. Záznamy odposlechů obsahovaly skutečnosti

i o jiné trestné činnosti a byly pořízeny v souladu se zákonem,

splňovaly všechny zákonné podmínky pro jejich použití jako

důkazního prostředku v jiné trestní věci, vedené pod č.j. OVV

416/92 u Okres. úřadu vyšetřování Policie ČR ve Frýdku-Místku.

Okresní prokuratura dále shodně s Krajským soudem v Ostravě

odkazuje na svědecké výpovědi spoluobviněných i samotného J. F.,

které opravňovaly napadené usnesení Okres. úřadu vyšetřování

Policie ČR ve Frýdku-Místku dle § 163 odst. 1 tr.ř.

Ústavní soud se zabýval stížností J. F., a dále si vyžádal

spis Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. , a spis Policie

ČR - Krajský úřad vyšetřování Ostrava, č. j. KVV-322/01-94.

Při prošetření vydaného usnesení soudce Okresního soudu ve

Frýdku-Místku, sp.zn. ze dne 17. 9. 1992 ve spojení

Kraj. soudu v Ostravě, sp.zn. ze dne 5. 10. 1992

Ústavní soud prozkoumal důkazy shromážděné v trestním spise sp.

zn. a v rámci dokazování, ve smyslu § 48 a § 49 zák.č.

182/93 Sb., byli k otázce zákonnosti, při použití záznamů telef.

hovorů obv. L. B., získané ve skutkově odlišné věci, znovu

požádáni o vyjádření zástupci Krajského státního zastupitelství

v Ostravě. Ti uvedli, že podle jejich názoru záznamy telef. hovorů

byly získány v přísném souladu s ustan. § 88 tr. řádu účinného do

31. 12. 1993. Pokud jde o jejich použití jako důkazu ve skutkově

odlišné tr. věci, šlo o využití důkazu ve smyslu § 89 odst. 2

tr.řádu, jak to po novelizaci upřesňuje a konkretizuje § 88 odst.

4 tr. řádu.

Podle bodu 2) obžaloby obv. P.D. a J. F. společně je kladeno

za vinu, že organizovali v červenci 1992 prodej 17 160 l lihu zn.

Royal, ač věděli, že tento líh byl dovezen na území republiky bez

celního odbavení a v dokladech byl označen jako chemikálie. Oba

jmenovaní tímto jednáním způsobili škodu velkého rozsahu. Jejich

jednání bylo kvalifikováno jako pokus trestného činu zkrácení daně

podle § 10 odst. 1 písm. c) k § 148 odst. 1, 3 tr. zák. (později

změna kvalifikace na § 8 odst.1 k § 148 odst.1, 3 tr.

zák.). Jednání obviněných, jak uvádí prokuratura, je rovněž

prokazováno i záznamy odposlechnutých telef. hovorů. Povolení

odposlechů bylo součástí vyšetřovacího spisu Krajského úřadu

vyšetřování v Ostravě, ČVS: KVV-82/20-192.

Pokud jde o ústavní stížnost proti rozhodnutí, sp. zn. OVV

416/92 ze dne 16. 9. 1992 ve spojení s usnesením, sp. zn. 1Pv

1746/92 ze dne 28. 9. 1992, byla ústavní stížnost

o d m í t n u t a jako opožděná, neboť dle ustanovení § 72 odst.

2 z.č.182/93 Sb. lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60-ti dnů

s tím, že tato lhůta počíná dnem kdy rozhodnutí nabylo právní

moci. Protože tímto dnem je den vydání napadeného usnesení, tj.

28. 9. 1992 - 60-ti denní lhůta uplynula 26. 11. 1992. Jestliže

ústavní stížnost byla podána 3. 12. 1992 na poště, nezbylo

Ústavnímu soudu než návrh v této části dle cit. § 72 odst. 2 z.č.

182/93 Sb. ve spojení s § 147 a 148 téhož zákona

o d m í t n o u t , jako opožďěný.

Pokud jde o druhé z napadených usnesení, Ústavní soud se ve

svém šetření zabýval souladem vydaných usnesení, sp.zn.

ze dne 17. 9. 1992, ve spojení s usnesením Krajského soudu

v Ostravě sp.zn. ze dne 9. 10. 1992, s právními

předpisy a možným porušením základních práv a svobod.

Ústavní soud zjistil, že odposlech telef. hovorů, jimiž je

v tr. věci argumentováno jako důkazním prostředkem, byl povolen

opatřením Kraj. prokuratury v Ostravě čj. 1 Kv 100/92 ze dne 5.

6.1992 a následně dne 9. 7. 1992, a to z telef. stanice obv. L. B.

a nikoli tedy z telef. stanice obv. J. F. Shora uvedené záznamy

byly pořízeny jako důkazní materiály v tr. věci č.j. KVV v Ostravě

66/20/92 o padělání a pozměňování peněz dle § 140 odst. 1 tr.

zákona vedené proti nezjištěnému pachateli.

Ústavní soud ČR při hodnocení závěrů orgánů činných

v trestním řízení si byl vědom toho, že není součástí soustavy

obecných soudů ČR ( y) . Nemůže proto zasahovat do

jejich jurisdikce, zvláště pak, jde-li, jako v tomto případě,

o věc dosud nerozsouzenou. Nemůže proto vykonávat nad jejich

činností přezkumný dohled bez dalšího. Ústavní soud proto omezil

svá zkoumání na otázky: zda tvrzené skutečnosti nastaly (tj. zda

bylo napadené usnesení vydáno pouze na základě záznamů

o odposlechu a zda tyto záznamy byly použity nezákonně) a zda

v kladném případě současně takto došlo i k zásahu do základních

lidských práv a svobod. V prvém směru Ústavní soud zjistil, a to

ze spisu Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. , že napadené

usnesení nebylo vydáno pouze na základě záznamů o odposlechu

telef. hovorů, jak tvrdí stěžovatel (byť by tato okolnost nedošla

dostatečného výrazu v odůvodnění napadeného rozhodnutí). Dále

zjistil ze spisu Krajského úřadu vyšetřování Policie ČR Ostrava

sp. zn. -92, že tyto záznamy byly pořízeny pro účely

trestního stíhání pro zvlášť závažný úmyslný trestný čin, a to

trestný čin dle § 140/1 tr. zák. (srov. § 41/2 tr. zák.), tedy

v souladu s podmínkami upravenými v § 88 tr. ř. (z.č. 141/1961 Sb.

ve znění z.č. ). Tuto skutečnost, totiž, že původní

odposlech byl proveden zákonně, což nakonec ani sám stěžovatel

nezpochybňuje, má Ústavní soud za primární. Ústavní soud u vědomí,

že trestní řízení je ovládáno zásadou vyhledávací a oficiality

(srov. § 2 odst. 4 tr. ř.), a že v trestním řízení za důkaz může

sloužit vše, co může přispět k objasnění věci (§ 89/2 tr. ř.),

nedovodil ani nezákonnost, ani zásah do základních lidských práv

upravených v čl. 8, čl. 10 a čl. 13 Úmluvy. Byl-li takto legálně

získaný záznam použit jako listinný důkaz, aniž byly dodrženy

podmínky § 88 tr. ř. (z. č. 141/1961 Sb. ve znění z. č. 558/1991

Sb.) ve věci napadeného usnesení (Okresního soudu ve

Frýdku-Místku ze dne 17. 9. 1992 sp. zn. ve spojení

s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 10. 1992 sp. zn.

), neznamená to porušení zákona, neboť na listinné

důkazy se ustanovení § 88 tr.ř. prostě nevztahuje.

Veden shora uvedenými úvahami Ústavní soud dospěl k závěru,

že nezbývá než navrhovatelovu ústavní stížnost v této části

zamítnout ve smyslu ustanovení § 82 odst. 1 z. č. 182/93 Sb.

P o u č e n í :

Proti rozhodnutí Ústavního soudu ČR se nelze

odvolat (§ 54 z. č. 182/93 Sb.).

V Brně dne 27. 4. 1994