Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 86/93

Sp. zn.

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci ústavní stížnosti navrhovatelky A. Č., o podání ze dne 7. 9. 1993 došlém Ústavnímu soudu ČR dne 10. 9. 1993, t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á.

Odůvodnění :

Navrhovatelka se svou ústavní stížností domáhala nálezu, že je výlučnou vlastnicí nemovitosti č. 31 ve Š., jako univerzální dědička matky F. Č. Domáhala se v této souvislosti zrušení usnesení č.j. Vrchního soudu ČR v Praze ze dne 10. 6. 1993, usnesení č.j. Městského soudu v Praze ze dne 12. 8. 1993, částečného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č.j. ze dne 30. 4. 1991, rozsudku Městského soudu v Praze č.j. ze dne 16. 1. 1992, usnesení Městského soudu v Praze č.j. ze dne 7. 2. 1992 a usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. ze dne 9. 5. 1992.

Dne 24. 2. 1994 byla navrhovatelka vyrozuměna o vadách návrhu a vyzvána ve lhůtě k odstranění vad s tím, že je současně nezbytné, aby byla zastoupena advokátem ( ). Ústavní soud určil navrhovatelce lhůtu 15 dnů ode dne doručení k odstranění vad. Navrhovatelka reagovala ve lhůtě dopisem došlým Ústavnímu soudu dne 15. 3. 1994, vady návrhu však neodstranila.

Navrhovatelka zejména výslovně odmítla postupovat v souladu s ust. z. č. , které stanoví, že fyzické osoby jako účastníci řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeny advokátem nebo komerčním právníkem nebo notářem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Současně navrhla zrušení cit. ustanovení s odůvodněním, že výše cit. ustanovení je v rozporu s y. V tomto bodu jde o návrh podaný někým zjevně neoprávněným, neboť návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení může podle a z. č. podat ten, kdo podal ústavní stížnost, jedině tehdy, pokud uplatněním takového zákona nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti.

Podle , soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené. Podmínky tohoto ustanovení jsou naplněny, neboť lhůta k odstranění vad marně uplynula. Soudci zpravodaji proto nezbylo, než návrh odmítnout.

JUDr. Vojtěch Cepl

soudce Ústavního soudu ČR

V Brně dne 24. března 1994