Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 36/94

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele C. L., zastoupeného advokátem JUDr. K. K., o návrhu ze dne 28. února 1994, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Návrhem, podaným Ústavnímu soudu České republiky, se navrhovatel domáhal přezkoumání rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, č.j. 15 Ca 351/93-14 ze dne 23. listopadu 1993, zrušení , jakož i vyslovení, že Dekrety prezidenta republiky č. 12/1945, 108/1945 a 33/1945 jsou normy od samého počátku nulitní, případně normy, které jsou v rozporu s nynějším ústavním právem. Navrhovatel uvedl, že Krajský soud v Ústí nad Labem, který přezkoumával rozhodnutí O.Ú., pozemkového úřadu v T., ze dne 17. května 1993 č.j. PÚ 864/93/JUDr. Kř., a toto potvrdil, opíral rozsudek o právní předpisy, které jsou v rozporu sd s , 24, 3 a 4, když nerespektují právo na rovnost před zákonem, vlastnické právo a diskriminují příslušníky národnostní menšiny.

Rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem, č. j. -14 ze dne 23. listopadu 1993, vychází z řádně zjištěného skutkového stavu, jakož i z právních předpisů - , , když podle nich bylo nutno posuzovat, zda navrhovatel je osobou, oprávněnou domáhat se navrácení majetku dle restitučních zákonů - , ve znění pozdějších předpisů. Konečně ani navrhovatel v návrhu k Ústavnímu soudu ČR na rozsah skutkového zjištění a na případné nesprávné použití právních předpisů v rozhodnutí ve věci nepoukazuje.

Pokud jde o návrh, týkající se právních norem a jejich souladu s d, která je součástí ústavního pořádku České republiky, je třeba uvést, že , a násl. je zákonem restitučním, sledujícím odstranění křivd, k nímž došlo v období r. 1948 až 1989, a zmírnění jejich následků. Stát tak prostřednictvím zákona rozhodl, že k naplnění účelu , ve znění pozdějších předpisů, zakotveného v preambuli, poskytne určité skupině více výhod, než jiné. Jak se vyslovil Ústavní soud ČSFR ve svém rozhodnutí č. 11/1992 Sbírky usnesení a nálezů Ústavního soudu ČSFR k chápání principu rovnosti "je věcí státu, aby v zájmu zabezpečení svých funkcí rozhodl, že určité skupině poskytne méně výhod, než jiné. Ani tu však nemůže postupovat libovolně. Pokud zákon určuje prospěch jedné skupiny a zároveň tím stanoví neúměrné povinnosti jiné, může se tak stát jenom na základě odvolání se na veřejné hodnoty". V předmětné věci je tato "veřejná hodnota" vyjádřena právě účelem , vysloveným v jeho preambuli.

Z těchto důvodů je návrh zjevně neopodstatněný.

Zjevně neopodstatněný je také návrh, týkající se Dekretů prezidenta republiky č. 12, 18 a 33 z roku 1945. Jestliže se navrhovatel svým návrhem domáhá přezkoumání a případného zrušení těchto právních norem, pak nutno poukázat na ustanovení odst. l písm. d) , podle něhož návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení je oprávněn podat ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek, uvedených v citovaného zákona. Z obsahu návrhu vyplývá, že navrhovatel sám nebyl dotčen těmito právními předpisy, nebylo jimi porušeno jeho ústavně zaručené základní právo a svoboda. Návrh stěžovatele se vztahuje na důsledky , ve znění pozdějších předpisů, a nikoliv na důsledky napadených dekretů prezidenta republiky.

Pro výše uvedené Ústavní soud České republiky, v souladu s ustanovením , návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně 15. 3. 1994

JUDr. Pavel Holländer

soudce zpravodaj