Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 9/93

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud ČR rozhodl soudcem zpravodajem JUDr. Evou Zarembovou ve věci navrhovatele A.S., zastoupeného advokátem J.S., o ústavní stížnosti proti rozhodnutí účastníka řízení Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. , ze dne 26. 8. 1993, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Pelhřimově, sp. zn. , ze dne 6. 4. 1993, za účasti a.s. S., jako vedlejšího účastníka,

t a k t o :

Návrh se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel se svým návrhem podaným Ústavnímu soudu ČR - ústavní stížností, domáhal vydání nálezu, jímž by bylo vysloveno, že rozhodnutí Okresního soudu v Pelhřimově, čj. , ze dne 6. 4. 1991, potvrzené rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích, čj. ze dne 26. 8. 1993 je v rozporu s článkem 3 d a s článkem 2 Všeobecné deklarace lidských práv a z těchto důvodu se zrušuje. Zároveň s touto ústavní stížností podal návrh na vydání nálezu, ze ust. odstavce 1 , ve znění pozdějších předpisů není v souladu s článkem 3 d a s článkem 2 Všeobecné deklarace lidských práv, přičemž tuto část petitu dále upravil podáním ze dne 19. 1. 1994. Ústavní stížnost došla Ústavnímu soudu dne 1. 12. 1993 a jak bylo zjištěno ze zprávy P.ú., ze dne 6. 1. 1994, byla podána na poštu dne 30. 11. 1993.

Podle odstavce 2 lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60ti dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.

Ústavní soud ČR si vyžádal spis Okresního soudu v Pelhřimově sp. zn. a z jeho obsahu zjistil, že rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 8. 1993, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Pelhřimově sp. zn. , nabylo právní moci dnem 30. 9. 1993. Tímto dnem tedy, jak plyne ze znění citovaného usnesení, počala navrhovateli běžet 60ti denní lhůta k podání ústavní stížnosti, která uplynula dnem 28. 11. 1993. Vzhledem k tomu, že den 28. 11. 1993 připadl na den pracovního klidu, je třeba považovat za poslední den zákonné 60ti denní lhůty nejblíže následující pracovní den, tj. v daném případě 29. 11. 1993. Jestliže však navrhovatel podal ústavní stížnost teprve dne 30. 11. 1993, stalo se tak po lhůtě stanovené pro její podání a soudce zpravodaj proto musel návrh - ústavní stížnost podle odstavce 1 písmena b) citovaného zákona odmítnout.

S ohledem na to, že ústavní stížnost byla takto jako opožděná odmítnuta, nebylo možno se dále zabývat ani spojeným návrhem na vyslovení nesouladu ust. odstavce 1 , ve znění pozdějších předpisů s článkem 3 d a s článkem 2 Všeobecné deklarace lidských práv.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. 2. 1994

JUDr. Eva Zarembová

soudce zpravodaj