Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 109/93

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatelek A. S., H. K. a M. R., zastoupených advokátem JUDr. Z. M., t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatelky se svým návrhem ze dne 15. 10. 1993 domáhají zrušení rozsudku Okresního soudu v Karviné, ze dne 6. 8. 1992, sp. zn. , a rozsudku Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. , ze dne 11. 6. 1993, jímž byl zamítnut jejich návrh na vydání nemovitostí odpůrkyní Českou republikou, zastoupenou O.Ú. K., finančním referátem či obcí D., zastoupenou O.Ú. D. Návrh na vydání nemovitostí opírají o

Soudy obou stupňů zamítly návrh navrhovatelek s poukazem na to, že navrhovatelky neuplatnily svůj nárok dle a ve lhůtě 6 měsíců ode dne účinnosti zákona u povinné osoby, která věc držela. Konečně pak soudy uvedly, že uplatnění nároků před účinností , tj. před 1. 4. 1991, nelze považovat za uplatnění ve smyslu a citovaného zákona. Pokud navrhovatelky požadovaly vydání - vrácení nemovitostí před 1. 4. 1991, soudy obou stupňů dospěly k závěru, že navrhovatelky v zákonem stanovené době od 1. 4. 1991 do 30. 9. 1991 nárok neuplatnily u osob povinných, a proto, v souladu s ustanovením zákona č. 87/91 Sb., nárok zanikl.

Navrhovatelky v ústavní stížnosti, podané dle a 2 poukázaly na to, že rozhodnutími soudů obou stupňů byla porušena u zaručená práva, zakotvená v a v y ČR. Postup soudů a soudní rozhodnutí jsou také v rozporu s , čl. ll odst. 1 a 4d.

Ústavní soud odmítl návrh navrhovatelek, když jej shledal zjevně neopodstatněným ( ).

Pokud jde o běh lhůty, stanovené k uplatnění nároku v , v tomto směru Ústavní soud ČR se ztotožňuje s právním názorem soudů obou stupňů, které podání, učiněná navrhovatelkami před 1. 4. 1991, tj. před účinností , nepovažovaly za řádné uplatnění nároku v zákonem stanovené době. Jak vyplývá z obsahu spisu i rozsudků soudů obou stupňů, podání navrhovatelek, jimiž soudy provedly důkazy, byla učiněna před 1. 4. 1991 a po počátku plynutí lhůty k uplatnění nároku svou vůli vůči adresátům těchto podání neprojevily. Ve lhůtě od 1. 4. 1991 do 30. 9. 1991 by za uplatnění nároku bylo možno považovat pouze podání vůči Ministerstvu financí ČR ze dne 12. 7. 1991, doručené 23. 7. 1991.

Podle , zmírnění následků majetkových a jiných křivd, způsobených občanskoprávními úkony, správními akty nebo jinými protiprávními postupy, k nímž došlo v rozhodném období, spočívá m. j. ve vydání věci nebo v poskytnutí finanční náhrady. Povinná osoba vydá věc na písemnou výzvu oprávněné osobě, jež prokáže svůj nárok na vydání věci, a uvede způsob jejího převzetí státem, přičemž povinnými osobami jsou stát nebo právnické osoby, které ke dni účinnosti citovaného zákona věc drží (s výjimkou, uvedenou v , b) zákona). K vydání věci vyzve oprávněná osoba povinnou osobu do šesti měsíců ode dne účinnosti zákona, jinak její nárok zanikne (, a 2 zákona).

Z uvedených ustanovení vyplývá, že povinnou osobou může být pouze ten subjekt, který věc oprávněného ke dni účinnosti zákona drží. Tímto subjektem může být stát - jeho orgány či organizace, jež věc drží. Drží-li věc právnická osoba, pak tato skutečnost vylučuje možnost domáhat se nároku vůči státu a povinnou osobou je tato právnická osoba.

S ohledem na uvedené, na zjištění soudů, že ke dni účinnosti Ministerstvo financí ČR předmětné nemovitosti v držbě nemělo, nelze navrhovatelkami uplatněný nárok vůči tomuto orgánu státu považovat za nárok, uplatněný ve lhůtě proti povinné osobě.

S poukazem na tato zjištění, na právní názor soudů obou stupňů, jímž se řídily ve svých rozhodnutích, Ústavní soud podle stížnost navrhovatelek, jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat.

V Brně 15. 2. 1994

JUDr. Pavel Holländer

soudce zpravodaj