Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 14/94

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci stěžovatele P. B.,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Stěžovatel podáním ze dne 14. 9. 1993, které je založeno ve spise Okresního soudu v Kutné Hoře, sp. zn. 97/92 dal najevo svůj nesouhlas s rozhodnutími Krajského soudu v Praze sp. zn. , , , , všechna ze dne 28. 5. 1993, jimiž byla odmítnuta jako opožděně podaná jeho odvolání proti usnesením Okresního soudu v Kutné Hoře, sp. zn. , , a , všechna ze dne 1. dubna 1993 a zároveň předložil fotokopii podacích lístků, z nichž plyne, že stěžovatel dne 29. 4. 1993 podal na poštu v K., čtyři doporučená podání adresovaná Okresnímu soudu v Kutné Hoře ke shora citovaným spisovým značkám. Toto podání považoval Okresní soud v Kutné Hoře za dovolání stěžovatele, stěžovatel však svým dalším podáním ze dne 17. 11. 1993, které adresoval Okresnímu soudu v Kutné Hoře, dal najevo, že svým podáním ze dne 14. 9. 1993 mínil podat ústavní stížnost Ústavnímu soudu ČR, neboť je přesvědčen, že Krajský soud v Praze tím, že odmítl jeho včas podaná odvolání, porušil jeho ústavní právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu, zakotveného v článku 36 odstavec 1 d. Původní podání ze dne 14. 9. 1993 bylo také skutečně adresováno Ústavnímu soudu ČR, které mu poprvé došlo dne 16. 9. 1993 a jak bylo zjištěno z podacího razítka Poštovního úřadu v K., bylo na poštovní úřad podáno dne 14. 9. 1993.

Podle odstavce 2 zákona č lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60ti dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.

V daném případě je třeba považovat za rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje ve smyslu shora citovaného ustanovení, rozhodnutí Krajského soudu v Praze spisových značek , , a , všechna ze dne 1. 4. 1993, která, jak bylo zjištěno z obsahu spisů Okresního soudu v Kutné Hoře, spisových značek , , 3C 99/92 a nabyla právní moci všechna téhož dne 13. 7. 1993. Tímto dnem také, jak plyne ze znění citovaného ustanovení, počala stěžovateli běžet 60ti denní lhůta k podání ústavní stížnosti, která uplynula dnem 10. 9. 1993. Jestliže tedy stěžovatel své původní podání, později označené jako ústavní stížnost, podal na poštu teprve dne 14. 9. 1993, stalo se tak po lhůtě stanovené , pro podání ústavní stížnosti a Ústavní soud proto musel uvedenou ústavní stížnost podle odstavce 1 písmeno b) citovaného zákona odmítnout, aniž by stěžovatele vyzýval k odstranění formálních vad ústavní stížnosti a aniž by se touto mohl dále věcně zabývat.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. 2. 1994

JUDr. Eva Zarembová

soudce zpravodaj