Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 59/93

Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatelky L. Š., zastoupena advokátem JUDr. J. K., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 9. 1992 sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 11. 6. 1992 čj. -68, za účasti Krajského soudu v Ostravě jako účastníka řízení a vedlejších účastníků 1. L. K., 2. ing. L. K., 3. ing. J. K., takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatelka se svým návrhem domáhala vydání nálezu, kterým by byla zrušena rozhodnutí Okresního soudu v Olomouci ze dne 11. 6. 1992 sp. zn. , Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 9. 1992 sp. zn. a Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 2. 1993 sp. zn. s odůvodněním, že napadená rozhodnutí jsou v rozporu s a odst. 3 d, u ČR a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť majetek, který jí byl nezákonně odejmut ji nebyl vrácen.

Ústavní soud přezkoumal návrh navrhovatelky jakož i napadená rozhodnutí a jim předcházející řízení a to tak, že si vyžádal spis Okresního soudu v Olomouci sp. zn. a dospěl k závěru, že jde o návrh podaný po lhůtě stanovené

Dle ust. z. č. lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Protože rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon (srov. - ) k ochraně práva přiznává, je rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 9. 1992 sp. zn. a tento se stal pravomocným dne 7. 10. 1992, přičemž 60denní lhůta uplynula 7. 12. 1992, je návrh navrhovatelky, došlý Ústavnímu soudu dne 19. 8. 1993, zjevně návrhem opožděným a proto byl dle ust. z. č. , jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem (rozuměj ) odmítnut. Jinými slovy, jestliže z úpravy obsažené v § -239 (přípustnost dovolání) skutečně jasně plyne, že dovolání v dané věci zákon (tj. ) k ochraně práva neposkytuje (srov. z. č. ), neboť rozsudek druhého stupně potvrdil rozsudek soudu prvého stupně, je toto důvod, proč Ústavní soud zkoumal včasnost návrhu navrhovatelky jen v poměru k pravomocným meritorním rozhodnutím Okresního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě a nikoliv nemeritornímu rozhodnutí Vrchního soudu v Praze.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. 1. 1993

JUDr. Iva Brožová

soudkyně Ústavního soudu ČR