Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Pl.ÚS 3/93

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 2. prosince 1993 ve věci návrhu skupiny 45 poslanců někdejší. České národní rady na vyslovení nesouladu ustanovení a o mimosoudních rehabilitacích sd,u ČSFR a Mezinárodním paktem o občanských a politických právech, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Skupina 45 poslanců někdejší České národní rady navrhla podáním ze dne 1. 12. 1992 došlým Ústavnímu soudu ČSFR dne 14. 12. 1992, aby zahájil řízení podle písm. b a c ústavního a vyslovil, že ustanovení a o mimosoudních rehabilitacích nejsou v souladu sd,u ČSFR a Mezinárodním paktem o občanských a politických právech.

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky ve svém vyjádření ze dne 20. 10. 1993 poukázala na to, že návrh se opírá o dříve platný ústavní o Ústavním soudu České a Slovenské Federativní republiky a o organizaci Ústavního soudu České a Slovenské Federativní republiky a o řízení před ním, tedy o zákony, jež pozbyly platnosti dnem 1.ledna 1993, a řízení podle nich nelze vést ani u již neexistujícího Ústavního soudu ČSFR, ani u Ústavního soudu České republiky. Přechodná ustanovení totiž výslovně řeší toliko postup Ústavního soudu při projednávání ústavních stížností dříve podaných bývalému Ústavnímu soudu ČSFR, nedovolují však, aby Ústavní soud meritorně projednával jiná podání než ústavní stížnosti, zejména tedy i podání, jímž je žádáno vyslovení nesouladu zákonů s předpisy tvořícími ústavní řád ( a cont.) .

Ústavní soud vycházel ve svém rozhodování ze skutečnosti, že skupina 45 poslanců někdejší České národní rady, nyní rovněž kvalifikovaná skupina poslanců podle o ústavním soudu (viz y) vyjádřila vůli eliminovat ustanovení a z československého právního řádu. Současně vzal v úvahu i důraz, jaký byl položen v souvislosti se zánikem České a Slovenské Federativní republiky nejen na právní kontinuitu (Ústavní zákon České národní rady č. ) ale i na kontinuitu vrcholných soudních orgánů ( Ústavního zákona č . ).

Při tom všem však nelze pominout, že vyslovení nesouladu mezi právními předpisy uvedenými v ústavního bylo spojeno s odlišnými právními účinky, než jak je tomu v případě zrušení právních předpisů uvedených v písm. a, písm. by. Zatímco totiž v prvém případě vyslovením nesouladu mezi právními předpisy uvedenými v pozbyly dotčené předpisy, jejich části, popř. některá jejich ustanovení účinnosti a orgány, které tyto předpisy vydaly, byly povinny je do 6 měsíců od vyhlášení nálezu Ústavního soudu uvést do souladu s ústavními zákony, mezinárodními smlouvami, popř. zákony Federálního shromáždění s tím, že jinak tyto předpisy, jejich části nebo ustanovení pozbývají po 6 měsících od vyhlášení nálezu platnosti, v posléze uvedeném případě se právní předpisy podle ustanovení zrušují, a to dnem, který Ústavní soud v nálezu určí. V projednávané věci tedy nejde o pouhou terminologickou změnu, ale o odlišnost dvou právních institutů, totiž vyslovení nesouladu mezi právními předpisy a jejich zrušení. Protože přechodná ustanovení výslovně řeší pouze postup při projednání ústavních stížností, jež byly podány u bývalého Ústavního soudu ČSFR, bylo možno vzniklý problém řešit pouze uvedením návrhu v soulad s č1. 87 odst. 1 písm. ay. K takovému postupu byla skupina poslanců přípisem Ústavního soudu ze dne 5. 11. 1993 vyzvána, této výzvě však dopisem ze dne 10. 11. 1993 odmítla vyhovět.

Ústavnímu soudu nezbylo proto než návrh podle odmítnout, protože nejde o návrh, k jehož projednání by Ústavní soud byl příslušný.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 2. 12. 1993

doc. JUDr. Vladimír Čermák

soudce Ústavního soudu ČR