Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Pl.ÚS 32/93

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v plénu ve věci stěžovatelky (navrhovatelky) - Pozůstalosti po zemřelém E. IV. H., zastoupené JUDr. Pavlem Hrdinou, advokátem, Bolzanova 1, 115 03 Praha 1, za účasti Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, o návrhu na zrušení části ust. ,2 , a části ust. ,2 , takto:

Návrh na zrušení o mimosoudních rehabilitacích v části "....pokud je státním občanem ČSFR a má trvalý pobyt na jejím území", o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku v části "... státní občan ČSFR, který má trvalý pobyt na jejím území", v části "...pokud jsou státními občany ČSFR a mají trvalý pobyt na jejím území...", v části "...pokud jsou státními občany ČSFR a mají trvalý pobyt na jejím území....",se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Usnesením senátu Ústavního soudu ze dne 13. 10. 1993 č. j. - 13 bylo přerušeno řízení o ústavní stížnosti proti rozsudkům Okresního soudu v Liberci ze dne 2. 7. 1992 č.j. -57 a Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 25.2.1993 č.j. 29762/92-84, jimiž byla zamítnuta žaloba stěžovatelky - Pozůstalosti po E. IV. H. na určení, že tato pozůstalost je výhradním vlastníkem n. p. Poživatina v Liberci (nyní provozovaného a. s. Čokoládovny Praha 4) a na určení, že žalovaná strana není vlastníkem tohoto podniku. Důvodem přerušení řízení byla skutečnost, že stěžovatelka spolu s ústavní stížností navrhla i zrušení v textu "...pokud je státním občanem ČSFR a má trvalý pobyt na jejím území" a zrušení v textu "...státní občan ČSFR, který má trvalý pobyt na jejím území." Senát došel k závěru, že jsou splněny podmínky o Ústavním soudu. Proto řízení o ústavní stížnosti podle cit. zákona přerušil a návrh na zrušení uvedených částí těchto právních předpisů postoupil plénu Ústavního soudu k rozhodnutí podle písm. a) y

V rámci přípravy k projednání věci samé v plénu bylo třeba se nejdříve zabývat otázkou, zda nejsou dány důvody k odmítnutí návrhu ve smyslu

Stěžovatelka se nejdříve domáhala spolu s ústavní stížností zrušení a v částech výše uvedených. Ustanovení stanoví, že oprávněnou osobou je fyzická osoba, jejíž věc přešla do vlastnictví státu v případech uvedených v zákona, pokud je státním občanem ČSFR a má trvalý pobyt na jejím území. Ustanovení stanoví, že oprávněnou osobou je státní občan ČSFR, který má trvalý pobyt na jejím území a jehož půda, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990 způsobem uvedeným v .

Podáním ze dne 11. 11. 1993 stěžovatelka svůj návrh na zrušení napadených ustanovení doplnila tak, že navrhla i zrušení částí a Uvedla, že zrušení těchto ustanovení žádá u ost. 2 cit. jen v textu "...pokud jsou státními občany ČSFR a mají trvalý pobyt na jejím území" a u jen v textu" ... pokud jsou státními občany ČSFR a mají trvalý pobyt na jejím území". Poukázala na to, že stěžovatelka (pozůstalost) je sice právnickou osobou, ovšem má jen přechodný charakter, existuje pouze do doby, než bude dědictví dědicům přiznáno, takže právním nástupcem zemřelého vlastníka jsou prý osoby fyzické. Pokud jde o , je pravda, že se o něj napadená soudní rozhodnutí neopírají, ale podle názoru stěžovatelky by se z hlediska právní jistoty mělo rozhodnutí ústavního soudu týkat i tohoto zákona, který se úzce souvisí.

Podle spolu s ústavní stížností může být podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení stěžovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis.

Z napadeného rozsudku krajského soudu plyne, že podle odůvodnění tohoto rozsudku nejsou splněny podmínky , podle něhož může být oprávněnou pouze fyzická osoba, jejíž věc přešla do vlastnictví státu v případech uvedených v zákona, pokud je státním občanem České republiky a má trvalý pobyt na jejím území. Žalobce je však právnickou osobou, takže podle názoru uvedeného soudu nepřichází v úvahu posuzování státního občanství a pobytu. Z toho je zřejmé, že obecný soud zamítl žalobu nikoliv proto, že není dána podmínka státního občanství stěžovatelky a jejího trvalého pobytu na území republiky, nýbrž pro nedostatek jiné zákonné podmínky spočívající v tom, že žaloba byla podána osobou právnickou a nikoliv osobou fyzickou. Vzdor tomu stěžovatelka navrhla zrušení , popř. (a , popř. ) nikoliv v části, která za oprávněnou osobu prohlašuje osobu fyzickou, nýbrž - a to i v doplňujícím podání - výslovně jen v dikci, která v a v stanoví "...pokud jsou státními občany ČSFR a mají trvalý pobyt na jejím území". Stěžovatelka se tedy domáhá zrušení té části zákonného ustanovení, která nebyla důvodem zamítnutí žaloby obecným soudem. Skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti ve smyslu tedy nenastala uplatněním části ust. , popř. , jejichž zrušení stěžovatelka navrhuje, nýbrž nastala uplatněním jiné části těchto ustanovení. Stěžovatelka měla možnost (zejména ve vysvětlujícím podání ze dne 11. 11. 1993) spojit ústavní stížnost i s návrhem na zrušení napadených ustanovení zákona v části, v níž se za oprávněnou osobu prohlašuje osoba fyzická. To však stěžovatelka neučinila.

Stěžovatelka se dovolávala i toho, že pozůstalost (právnická osoba) má jen přechodný charakter a že dědicem se po projednání dědictví stanou osoby fyzické. Tato argumentace však není relevantní. Stěžovatelka může navrhnout zrušení zákona nebo jeho jednotlivého ustanovení jen za podmínek Tyto podmínky však nejsou splněny, neboť obecný soud napadený rozsudek opřel o jinou část zákonného ustanovení než o tu část, jejíž zrušení stěžovatelka navrhla.

Z týchž důvodů nejsou splněny podmínky cit. zákona ani ohledně návrhu na zrušení části ust. , popř. O tyto předpisy obecný soud napadený rozsudek vůbec neopřel, což ostatně stěžovatelka výslovně uznala. Souvislost a je z hlediska ust. zcela irelevantní.

Uvedené závěry se odchylují od stanoviska citovaného usnesení senátu Ústavního soudu, podle jehož názoru podmínky ust. byly splněny. To je dáno i skutečností, že návrh stěžovatelky na zrušení příslušné části zákona byl plně vyjasněn až jejím dopisem ze dne 11. 11. 1993, tedy po té, kdy senát návrh na zrušení části zákona postoupil plénu. Ostatně, usnesení senátu o přerušeni řízení o ústavní stížnosti podle ust. cit. zákona má výlučně procesní povahu, takže v řízení o spojeném návrhu na zrušení právního předpisu - v němž je dána příslušnost pléna - je třeba vždy posoudit, zda jsou formální podmínky návrhu na zrušení zákona splněny. Poněvadž usnesení o přerušení řízení o ústavní stížnosti vydal senát, který zaujal jiné stanovisko, dospěl Ústavní soud k závěru, že v takovém případě je pro rozhodnutí posuzující splnění formálních podmínek návrhu příslušný nikoliv soudce zpravodaj, nýbrž plénum.

Návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivého ustanovení jsou oprávněny podat pouze osoby uvedené v ,4,5 ten, kdo podal ústavní stížnost, může takový návrh podat za podmínek uvedených v cit. zákona.

Tyto podmínky však splněny nejsou. Z toho vyplývá, že návrh byl podán osobou zjevně neoprávněnou.

Proto plénum Ústavního soudu návrh na zrušení výše uvedených částí ,2 a ,2 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesení odmítlo ( odst..1 písm. d) per analogiam) .

Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. 12. 1993

JUDr. Zdeněk Kessler

předseda Ústavního soudu