Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 19/93

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele Ing. P.K., zastoupeného advokátem JUDr. A.Š., t a k t o :

Návrh se o d m í t á. O d ů v o d n ě n í :

Návrhem, podaným Ústavnímu soudu České republiky, se navrhovatel domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. , ze dne 21.12.1992, kterým bylo odmítnuto dovolání navrhovatele ze dne 8.7.1992 proti usnesení Městského soudu v Praze, sp. zn. , ze dne 30.4.1992.

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8, ze dne 15.6.1988, sp. zn. , byla zamítnuta žaloba navrhovatele, kterou se domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru a určení délky pracovní doby. Usnesením téhož soudu, ze dne 15.8.1988, bylo zamítnuto rozšíření

žalobního návrhu o úhradu náhrady mzdy a ušlého příspěvku na stravování.

Vůči oběma rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 8 navrhovatel podal odvolání. Usnesením Městského soudu v Praze, ze dne 9.3.1989, sp.zn. , bylo usnesení soudu I. stupně zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení (usnesení bylo navrhovateli doručeno 25.1.1990; jak se však správně konstatuje ve vyjádření Městského soudu v Praze ze dne 11.1.1990, tímto chybným postupem však navrhovatel nebyl ve svých právech zkrácen ani poškozen, protože Obvodní soud pro Prahu 8 v rozsahu zrušujícího usnesení Městského soudu v Praze nemohl jednat dříve, dokud mu nebyl vrácen spis s rozhodnutím o odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8, ze dne 15.6.1988, k čemuž došlo 27.12.1989).

Městský soud v Praze rozsudkem, ze dne 8.12.1989, sp. zn. potvrdil rozsudek soudu I. stupně v zamítavém výroku o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru i ve výroku o určení pracovní doby. Městský soud v Praze dále zrušil výrok o nákladech řízení a v tomto rozsahu vrátil věc soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Navrhovatel dne 27.5.1991 podal Obvodnímu soudu pro Prahu 8 návrh na zastavení řízení ve věci, vedené pod sp.zn. . Uvedenému návrhu, interpretovanému Obvodním soudem pro Prahu 8 jako zpětvzetí žalobního návrhu, bylo usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 dne 24.7.1991 vyhověno a řízení bylo v části, týkající se úhrady náhrady mzdy a ušlého příspěvku na stravování, zastaveno.

Odvoláním proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8, ze dne 24.7.1991, se navrhovatel domáhal zrušení tohoto usnesení z důvodu, podle kterého zastavení řízení požadoval nikoli zpětvzetím svého žalobního návrhu, nýbrž vzhledem ke skutečnosti, že ve věci již bylo pravomocně rozhodnuto Městským soudem v Praze (dne 8.12.1989) a soud I. stupně měl jednat již jen o nákladech řízení a nikoliv o dalších nárocích. Usnesením Městského soudu v Praze, ze dne 30.4.1992, č.j. -163 se usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8, ze dne 24.7.1991, potvrzuje.

Proti usnesení Městského soudu ze dne 30.4.1992 podal navrhovatel dne 8.7.1992 dovolání, a to podle ustanovení , e) Usnesením ze dne 21.12.1992, sp. zn. Nejvyšší soud České republiky dovolání navrhovatele odmítl.

2

Svým návrhem Obvodnímu soudu pro Prahu 8, ze dne 27.5.1991, se navrhovatel domáhal zastavení řízení ve věci, vedené pod sp. zn. , svým odvoláním proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8, ze dne 24.7.1991 a následně dovoláním proti rozhodnutí Městského soudu v Praze, ze dne 30.4.1992, se domáhal nikoliv změny výrokové části rozhodnutí, týkajících se zastavení řízení, nýbrž změny důvodů těchto rozhodnutí. Podle ustanovení dovolání jen proti důvodům rozhodnutí však není přípustné.

Absence úředního razítka na vyhotovení usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21.12.1992 není důvodem jeho neplatnosti, nýbrž podle a důvodem žádosti o jeho opravu.

Vzhledem ke skutečnosti, že usnesení Nejvyššího soudu, ze dne 21.12.1992, sp. zn. , o odmítnutí dovolání je v souladu s ustanovením , nutno ústavní stížnost navrhovatele považovat za zjevně neopodstatněnou, čímž je podle ustanovení dán důvod jejího odmítnutí.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.

V Brně 9.12.1993 JUDr. Pavel Holländer

soudce zpravodaj

3