Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Pl.ÚS 1/93

Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele senátu Krajského soudu v Praze ve složení JUDr. Jiří Pácal, JUDr. Naděžda Bittnerová, Jaroslav Kloc, Pavel Kreim, Zdeňka Hráská proti vládě ČSFR, o nesoulad nařízení vlády ČSFR č. s článkem 1 d, takto:

Návrh se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Navrhovatel se svým návrhem domáhal vydání nálezu, kterým by Ústavní soud vyslovil nesoulad nařízení vlády ČSFR č. a článku 1 d. Na odůvodnění svého návrhu uvedl, že dle nařízení vlády ČSFR č. se pro účely trestního zákona považuje za nejnižší měsíční mzdu částka 2000 Kčs, zatímco dle nařízení vlády ČSFR č. činí výše minimální mzdy pro účely pracovněprávní 2200 Kčs což znamená, že si nejsou lidé rovni v oblasti trestněprávní s lidmi v oblasti pracovněprávní. Tato nerovnost má za následek přísnější posuzování škody, přísnější právní kvalifikaci, přísnější trestní sazbu a nakonec i trest. Současně svůj návrh doplnil údaji o tom , že v dané věci obviněné J. H. bylo vydáno usnesení dne 10.3.1992 sp. zn. , kterým byla věc postoupena Okresnímu soudu Praha - východ, když krajský soud vycházel z částky 2200 Kčs dle nař. vlády ČSFR č. při určení škody velkého rozsahu, neboť je pro pachatele příznivější ( tr. zák.) a z judikátu Nejvyššího soudu ČR a to konkrétně rozhodnutí ze dne 29.4.1991 sp. zn. . Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23.9.1992 sp. zn. však zrušilo napadené rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. ze dne 10.3.1992 ke stížnosti krajského prokurátora s tím, že je třeba aplikovat nařízení vlády ČSFR č. 464/ 1991 Sb., které v stanoví pro účely trestního zákona za nejnižší měsíční mzdu částku 2000 Kčs a které bylo vydáno v době, kdy platilo nař. vlády ČSFR č. určující pro účely pracovně právní minimální mzdu taktéž ve výši 2000 Kčs to vše s tím důsledkem, že pokud měl dle zákonodárce platit stejný režim pro obě oblasti, bylo by vydání nařízení vlády ČSFR č. nadbytečné. Že šlo skutečně o záměr zákonodárce odlišit oblast pracovněprávní a trestněprávní, dovodil Nejvyšší soud České republiky ve svém zrušovacím usnesení i z ustanovení nařízení vlády ČSFR č. jakožto derogační klausule upravující zrušení předchozího nařízení vlády ČSFR č. a dále i z ust. nařízení vlády ČSFR č. , kterým bylo zrušeno pouze vládní . Nejvyšší soud České republiky dále ve svém zrušujícím rozhodnutí ze dne 10.3.1992, sp. zn. konstatoval, že právní předpis nařízení vlády ČSFR č. , je speciálním předpisem pro oblast trestního práva.

Ústavní soud pak především zkoumal z hlediska stávající právní úpravy t.j. a y a , zda je soud oprávněn dovolávat se nesouladu mezi vládním nařízením a u, jakožto zákonem, který tvoří součást ústavního pořádku České republiky, a dospěl k závěru, že soud není oprávněnou osobou k podání takového návrhu, neboť jak plyne jednak z y a jednak z z.č. , soudy jsou oprávněny podávat v souvislosti se svou rozhodovací činností pouze návrhy na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení pro jejich rozpor s ústavními zákony. Za této situace byl návrh dle ustanovení z.č. odmítnut, jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně 22. 9. 1993

JUDr. Iva Brožová

soudce ÚS ČR