Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 227/99

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Paula ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů J. F., M. F., a V. F., všech zastoupených JUDr. B. G., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 12. 1998, sp. zn. ,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelé napadají rozsudek Krajského soudu v Plzni, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu Domažlice, Okresního pozemkového úřadu, v restituční věci podle , ve znění pozdějších předpisů. Namítají, že uvedeným rozhodnutím byla porušena jejich práva podle , a d, neboť údajně soud bránil protiprávním způsobem, aby se znovu ujali svých vlastnických práv...a nepostupoval při tom stanoveným způsobem. Navrhují, aby napadený rozsudek byl zrušen.

Po posouzení obsahu ústavní stížnosti a příslušného spisového materiálu Ústavní soud dospěl k závěru, že návrh je nutno považovat za zjevně neopodstatněný.

Ve věci je třeba nejdříve konstatovat, že Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví a nezkoumá celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí. Neposuzuje ani stanoviska a výklady obecných soudů ke konkrétním zákonným ustanovením ani jejich právní úvahy, názory a závěry, pokud nejde o otázky základních práv a svobod. Jeho úkolem taktéž není zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných obyčejným zákonodárstvím, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle y ČR.

V dané věci stěžovatelé toliko polemizují s názory a právními závěry soudu i správního úřadu a opakují argumentaci již uplatněnou v průběhu řízení, zvláště pak u krajského soudu, se kterou se však, jak vyplývá z odůvodnění rozsudku, soud řádně vypořádal. Především pak namítají, že soud rozhodl, aniž provedl všechny jimi navrhované důkazy, zvláště pak zdůrazňují, že je subjektivním názorem soudu závěr, že výslech J. F., M. F. a V. F. je nadbytečný, neboť "by byli s to vypovídat pouze zprostředkovaně".

Co se týče této námitky, kdy v odmítnutí provedení navrhovaného důkazu stěžovatelé zřejmě spatřují porušení tzv. práva na spravedlivý proces ( a násl. d), Ústavní soud konstatoval svůj ustálený názor, že obecný soud sám rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede, jeho povinností však přitom je řádně odůvodnit, proč navrhované důkazy provedeny nebyly. V daném případě se obecný soud k této otázce vyjádřil zcela jednoznačně, když konstatoval, že považuje za dostatečné důkazy podrobné vyslechnutí původního vlastníka F. F., který o eventuální politické perzekuci či bránění ve výkonu zaměstnání nic neuváděl a zprávu České správy sociálního zabezpečení, ve které se uvádí, že od 1. 1. 1949 do 31. 12. 1951 byl národním správcem mlýna v Otově a od roku 1951 až do roku 1960 byl zaměstnancem STS Horšovský Týn. Ústavní soud považuje toto odůvodnění za adekvátní, neboť je zcela zřejmé, že sám F. F., na rozdíl od svých tehdy nezletilých dětí, by především měl vědět a vypovídat o své eventuální politické perzekuci. Pro úplnost je třeba uvést, že v daném případě bylo původní rozhodnutí pozemkového úřadu soudem zrušeno pro nedostatečné dokazování, kdy soud požadoval právě především výslech F. F., což správní orgán učinil.

Je třeba si obecně uvědomit, že rozsah práva na spravedlivý proces, jak vyplývá z a z dalších ustanovení d, není možné vykládat tak, jako by se garantoval úspěch v řízení. Právo na spravedlivý proces neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí, podle jeho názoru odpovídající skutečným hmotněprávním poměrům, ale je mu zajišťováno právo na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

Pokud jde o námitku porušení d, který garantuje ústavní ochranu osobnosti, Ústavní soud ji neshledal v dané věci případnou. Ostatně stěžovatelé ani nekonkretizovali, v čem porušení citovaného článku spatřují.

Ústavní soud v daném případě tedy nezjistil nic, co by nasvědčovalo tomu, že byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatelů. Senát Ústavního soudu proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. prosince 1999 JUDr. Vladimír Klokočka

předseda I. senátu Ústavního soudu