Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 241/99

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. V., zastoupeného JUDr. R. P., advokátkou, proti rozhodnutí Celního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 9. března 1999, zn. 907/1-293/99, mimo ústní jednání dne 1. 12. 1999 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [ , , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona], napadl stěžovatel pravomocné rozhodnutí Celního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 9. března 1999 (907/1-293/99) a tvrdil, že tímto rozhodnutím označený správní orgán porušil jeho ústavně zaručené právo plynoucí z d; aniž by toto své rozhodnutí blíže zdůvodnil, po meritorní polemice s právním názorem vyjádřeným v předcházejícím zrušujícím rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem (ze dne 2. února 1999 - ), navrhl, aby Ústavní soud ústavní stížností napadené rozhodnutí správního orgánu svým nálezem zrušil.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Jak z odůvodnění ústavní stížnosti, tak z odůvodnění jí napadeného rozhodnutí správního orgánu je zřejmé, že stěžovatel, vytýkající pochybení správnímu orgánu, zcela přehlíží, že tento orgán byl ve svém rozhodnutí vázán právním názorem obecného soudu, jak tento byl vysloven v předchozím kasačním rozhodnutí (viz vpředu), a že v tomto směru byl ve svém rozhodování omezen ( ).

Polemika stěžovatele s právním názorem obecného soudu ve vztahu k rozhodnutí, vůči němuž ústavní stížnost směřuje, je proto zcela nerozhodná.

Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona); takovým prostředkem je v dané věci žaloba v režimu správního soudnictví (§ 249 o. s. ř), přičemž na takto zákonem stanovené podmínce nic nemění skutečnost, že obecný soud v režimu správního soudnictví ve věci již jednou (zrušujícím výrokem) rozhodl, vysloviv současně právní názor (co do postavení stěžovatele jako účastníka celního řízení), vůči němuž má stěžovatel výhrady. Správnímu orgánu, vůči jehož rozhodnutí je ústavní stížnost podána, však nelze přičítat k tíži, že nově ve věci rozhodl v intencích rozhodnutí obecného soudu.

Z takto vyložených důvodů byla ústavní stížnost posouzena jako nepřípustná a o ní jako o takové bylo rozhodnout odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona], když důvody k postupu podle ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona nebyly shledány; takové důvody nebyly stěžovatelem ostatně ani tvrzeny.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 1. prosince 1999