Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
33143.html
HTML · 0 B
No categories available
I.ÚS 458/99
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele J. Z., zastoupeného Mgr. Z. F., advokátkou, v níž navrhuje zrušení rozhodnutí ministra spravedlnosti České republiky ze dne 3. 8. 1999, čj. Mil. 1404/99-Ja-Z, a navrhuje dále, aby Ústavní soud zakázal ministru spravedlnosti a prezidentu republiky, aby pokračovali v porušování práva a svobod a navrhuje zrušení § 366 odst. 2 a § 367 trestního řádu a rozhodnutí prezidenta republiky ze dne 1. února 1994, o přenesení pravomoci v řízení o udělení milosti,
takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel ve svém návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem ze dne 7. 9. 1999 uvádí, že mu bylo odepřeno právo na soudní a jinou právní ochranu, zaručenou čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Vyslovuje i pochybnosti o průběhu řízení, které provádělo ministerstvo spravedlnosti při přezkoumání jeho žádosti. Pochybuje současně o tom, že lze přenášet pravomoci v řízení o udělení milosti, provedené prezidentem republiky dne 1. února 1994 (č. 33/1994 Sb.), resp. i v § 366 odst. 2 a § 367 trestního řádu.
Z toho odvozuje nesprávnost postupu při řízení o jeho žádosti o milost. Věcné důvody však v této souvislosti ve svém návrhu neuvádí, ale požaduje zrušit všechna tři výše uvedená právní ustanovení, která pokládá za protiústavní.
Soudce zpravodaj musel vyjít z toho, že pokud jde o udělování milosti v trestním řízení, jedná se o originální pravomoc prezidenta republiky, náležející mu podle čl. 62 odst. g) Ústav y ČR, kterou vykonává osobně ve vlastní pravomoci, přičemž jeho rozhodnutí nevyžadují ke své platnosti spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády. Jeho pravomoc i odpovědnost je dána postavením hlavy státu, jejímž právem je milost udělit nebo neudělit, resp. i neudělovat.
Právě v tomto posledním bodě stěžovatel činí nesprávný závěr, že bylo zasaženo do jeho práv, protože v tomto směru se o žádné jeho právo nejedná. Práva na soudní a jinou ochranu v soudním řízení se mu nepochybně podle platných předpisů dostalo a tím byl požadavek čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d naplněn. Pokud jde o milost, jíž se dožadoval a i touto ústavní stížností dožaduje, nejde o právní nárok občana či jiné fyzické či právnické osoby, nýbrž o akt skutečného omilostnění jako výjimečného kroku v oblasti trestního řízení, jak to vyplývá z výše citovaného článku Ústav y ČR: "Prezident republiky odpouští a zmírňuje tresty uložené soudem, nařizuje, aby se trestní řízení nezahajovalo a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo, a zahlazuje odsouzení". Tato situace také na druhé straně nevyžaduje, aby právním předpisem byla upravována procedurální stránka věci, protože prováděcí řízení o žádostech o milost záleží na prezidentu republiky a je na jeho rozhodnutí, zda a v jakém rozsahu si svou působnost v tomto směru zachová nebo do jaké míry ji přenese na některého člena vlády apod., zejména s přihlédnutím k rozsahu činnosti a administrativní náročnosti, když za poslední léta se počet žádostí o milost zdvojnásobil a nyní se pohybuje okolo 3 500 žádostí ročně.
Pro rozhodnutí prezidenta republiky, a obdobně pro zamítavé rozhodnutí ministra spravedlnosti o udělení milosti, není tedy stanovena žádná forma a nelze proti němu ani podat jakýkoliv opravný prostředek. Prezidenta republiky a ministra spravedlnosti nelze považovat za orgány činné v trestním řízení, na které by se vztahovala jiná ustanovení trestního řádu o rozhodnutí.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem a právnímu stavu věci musel soudce zpravodaj dospět k závěru, že návrh ústavní stížnosti byl podán někým zjevně neoprávněným a ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení návrh odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. prosince 1999 JUDr. Vladimír Paul
soudce Ústavního soudu