Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 158/99

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Paula ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Tělovýchovné jednoty T. S., zastoupeného JUDr. P. F., advokátem, proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 12. 1998, čj. 1 Odon 159/97 - 251, a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 7. 1997, čj. - 222,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel napadá shora citovaná rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a Nejvyššího soudu ČR ve věci navrácení majetku podle , ve znění a , ve znění Domnívá se, že uvedenými rozsudky byl porušen a 4 d. Navrhuje zrušení obou rozsudků, resp. jejich částí.

Po posouzení obsahu ústavní stížnosti a příslušného spisového materiálu Ústavní soud dospěl k závěru, že návrh není způsobilý k meritornímu projednání a rozhodnutí, resp. je nutno jej považovat za zjevně neopodstatněný.

Ve věci je třeba nejdříve konstatovat, že Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví a nezkoumá celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí. Neposuzuje ani stanoviska a výklady obecných soudů ke konkrétním zákonným ustanovením ani jejich právní úvahy, názory a závěry, pokud nejde o otázky základních práv a svobod. Jeho úkolem taktéž není zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných obyčejným zákonodárstvím, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle y ČR.

V dané věci stěžovatel v podstatné části odůvodnění ústavní stížnosti polemizuje s názory a právními závěry obecných soudů. Především pak napadá závěry, zda právo vlastnické, resp. právo na vrácení nemovitého majetku zahrnuje i právo věcného břemene, zda byl nárok na uplatnění užívacího práva uplatněn včas a dále namítá podjatost jednotlivých členů odvolacího senátu. Vesměs však toliko opakuje argumentaci a názory, které již uplatňoval v soudním řízení, přičemž namítá porušení a 4 d.

Ústavní soud shledal, že obecné soudy se - jak lze zjistit z odůvodnění rozsudků Vrchního soudu v Praze i Nejvyššího soudu ČR - všemi zmíněnými námitkami zabývaly a řádně vypořádaly. Ústavní soud dále opětovně konstatoval, že skutečnost, že obecné soudy svá rozhodnutí opřely o právní názor, se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti (srov. nález

sp. zn.

, publikovaný pod č. 39, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 3).

Pokud pak stěžovatel namítá porušení vlastnického práva chráněného d, je třeba konstatovat, jako již v řadě předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, že d chrání toliko vlastnické právo skutečné, již existující, a nikoliv takové, které má teprve vzniknout, nebo jehož povaha je sporná, a proto např. probíhá soudní řízení (srov. nález

sp. zn.

, publikovaný pod č. 5, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 1).

Jelikož Ústavní soud v daném případě nezjistil nic, co by nasvědčovalo tomu, že byla porušena ústavně zaručená práva, nezbylo než ústavní stížnost považovat za návrh zjevně neopodstatněný. Senát Ústavního soudu proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. prosince 1999 JUDr. Vladimír Klokočka

předseda I. senátu Ústavního soudu