Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 143/99

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Vladimíra Paula a JUDr. Antonína Procházky ve věci ústavní stížnosti Z. P., zastoupeného JUDr. E. S., advokátkou, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 1. 1999, čj. -1004, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. 9. 1998, č. j. -939, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení a Městského státního zastupitelství v Praze jako vedlejšího účastníka řízení, mimo ústní jednání, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 17. 3. 1999 se stěžovatel obrátil na Ústavní soud s včas podanou ústavní stížností proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 1. 1999, čj. -1004, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 9. 1998, č. j. -939. Tímto rozsudkem byl uznán tr. činem podvodu podle , 4 tr.z. a tr. činem padělání a pozměňování veřejné y podle tr.z. odsouzen podle s použitím tr.z. k trestu odnětí svobody v trvání 5,5 roku ve věznici s dozorem a konečně byl zavázán nahradit škodu ve výši od 50.000,- Kč do 180.000,Kč poškozeným osobám.

Z vyžádaného obsáhlého spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl shledán vinným z toho, že v období od dubna do září 1997 vybíral peněžní zálohy na kupní cenu s příslibem, že po splacení zálohy bude mít její složitel ke konci září, resp. několika měsíců k dispozici nově vystavěnou bytovou jednotku s perspektivou pozdějšího odkoupení do vlastnictví. Z vyinkasované částky nejméně 3.106.200,- Kč bylo na účtech zajištěno méně než jeden milion Kč, když chybějící peníze stěžovatel postupně vybral. Přitom podle soudů výstavba slibovaných bytových jednotek nebyla a nemohla být zahájena, když žalovaný nedisponoval ani stavebním pozemkem, ani potřebnými finančními zdroji, ani dalšími nutnými podmínkami realizace investiční výstavby. Dále, ač byl opakovaně soudně trestán, v příloze k ohlášení živnosti jako pravý předložil výpis z rejstříku trestů, kde nebyl žádný záznam, když nevyplněný formulář zakoupil od nezjištěné osoby a doplnil svými osobními údaji. Obdobným způsobem získaný a upravený výpis z rejstříku trestů předložil jako

1

2

11. Ú S 143/99

předseda představenstva stavebního bytového družstva jako přílohu k návrhu na zápis do obchodního rejstříku.

Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání, které bylo odvolacím soudem zamítnuto. Proti oběma rozhodnutím obecných soudů podal následně ústavní stížnost, ve které:

a) soudu 1. stupně vytkl porušení d (dále jen " ") nebot' nikdo nesmí být zbaven svobody jinak než z důvodu a způsobem, který stanoví zákon. Nikdo nesmí být zbaven svobody pouze pro neschopnost dostát smluvnímu závazku. Stěžovatel tvrdí, že nemohl dostát svým smluvním závazkům, když byl zadržen dne 16. 9. 1997, tedy v den, kdy měl schůzku se zástupcem firmy, se kterou měl dojednat podmínky dodávky obytných kontejnerů. Z téhož důvodu nemohl dostát ani smluvnímu závazku ze zprostředkovatelské smlouvy ze dne 10. 9. 1997, podle níž měla být dne 19. 9. 1997 podepsána smlouva na pozemek, na němž měly stát levné byty z obytných kontejnerů. Z téhož důvodu nemohl být přítomen na první schůzi stavebního bytového družstva a projednat volbu představenstva;

b) soudu odvolacímu vytkl porušení y, potažmo tr.ř. Vrchní soud v Praze zamítl jeho žádost o propuštění z vazby s odůvodněním, že je stíhán pro podvodné vylákání finančních prostředků a ze spisu není patrný zdroj obživy stěžovatele. Ačkoli tak nebyla pravomocně jeho vina vyslovena, soud, který měl projednávat jeho odvolání, již měl jasno v otázce jeho viny;

c) namítá porušení y. Byl obžalován z tr. činu zpronevěry podle ,4 tr.z. a nebyl podle tr.ř. upozorněn na možnost odchylného právního hodnocení skutku, který je předmětem obžaloby. O tom, že je souzen za tr. čin podvodu podle tr.z., se dověděl až při vynesení rozsudku;

d) namítá porušení y. Podle se totiž tr. činu podvodu dopustí ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Takto však jednání stěžovatele kvalifikovat nelze, nebot' neobohatil sebe ani nikoho jiného, nevyužil ničí omyl, nebot' o svém jednání, které mělo vést k výstavbě bytů, všechny informoval, zájemci rovněž věděli, že o koupi pozemku vede jednání. Městský soud v Praze nevzal v úvahu stěžovatelem vynaložené prostředky na výstavbu bytů, zvláště složení zálohy na kupní cenu pozemku.

Ústavní soud si vyžádal potřebná stanoviska a spisový materiál. K návrhu se vyjádřil předseda senátu Městského soudu v Praze Mgr. J. K. Ten poukázal na konkrétní části odůvodnění rozsudku, ze kterých vyplývá, že k porušení y a nemohlo dojít. Stejně tak v této souvislosti poukázal na odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Praze. Dále k návrhu vyjádřil předseda senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. J. K., který konstatoval, že stěžovatel pokračuje v námitkách uplatněných již v odvolacím řízení. Pokud jde o porušení presumpce neviny Vrchním soudem v Praze, ocitoval příslušnou pasáž z odůvodnění předmětného usnesení, ze které plyne, že k tomuto porušení nedošlo. Závěrem navrhl odmítnutí ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné.

Vrchní státní zastupitelství v Praze se svého postavení vedlejšího účastníka vzdalo. Městské státní zastupitelství v Praze v obsáhlém vyjádření rozebralo všechny body, pro které jím byla vznesena obžaloba pro tr. čin zpronevěry a pro které došlo k jiné právní kvalifikaci tr. činu. Na základě jednotlivých bodů obžaloby též argumentovalo proti tvrzení stěžovatele, že nemohl dostát svým závazkům pouze proto, že byl zadržen, stejně jako proti jeho tvrzení o porušení a y. Navrhlo, aby ústavní stížnost byla zamítnuta.

2

3

Ústavní stížnost byla podána včas a stěžovatel byl řádně zastoupen ve smyslu ustanovení a , o Ústavním soudu. Proto mohl Ústavní soud přezkoumat opodstatněnost návrhu.

Na základě ústavní stížnosti, vyjádření účastníků a vedlejšího účastníka řízení a předloženého spisového materiálu dospěl ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Věc, která je předmětem ústavní stížnosti, byla projednána v řádně vedeném soudním řízení, ve kterém nebylo shledáno porušení ústavních zásad trestního řízení, které by dosahovalo intenzity zásahu do ústavně zaručených práv a svobod. K jednotlivým bodům stížnosti ústavní soud uvádí:

ad a) Stěžovatel namítá porušení y. Podle tohoto ustanovení nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon. Nikdo nesmí být zbaven svobody pouze pro neschopnost dostát smluvnímu závazku. Porušení tohoto ustanovení ústavní soud neshledal. Argumentace stěžovatele byla v soudním řízení vyvrácena důkazy, které prokazovaly nereálnost jeho tvrzeného podnikatelského

záměru (nikdy nevzniknuvší občanské sdružení, v době podpisu smluv neexistující bytové družstvo, svědecky vyvrácené tvrzení o tom, že smlouva o koupi bytových kontejnerů měla být v září 1997 podepsána, okolnosti zaplacení zálohy na stavební pozemek atd.). Kromě toho je třeba uvést, že stěžovatel nebyl odsouzen k odnětí svobody pro neschopnost plnit své závazky z oblasti soukromého práva (podnikatelská činnost směřující k výstavbě bytů), nýbrž za porušení norem stanovených trestním právem. Na tuto oblast kautela druhé věty odst. 2 y nedopadá a v tomto bodě je stížnost zjevně neopodstatněná;

ad b) Stejně tak je zjevně neopodstatněná námitka porušení y, když v předmětném usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 12. 1998, č. j. -990, je výslovně uvedeno, že o vině či nevině stěžovatele bude rozhodnuto až v odvolacím řízení a že stěžovatel je "stíhán" pro podvodné vylákání finančních prostředků, nikoli tedy, že je podvodně vylákal nebo že se dopustil závažné trestné činnosti;

ad c) Pokud jde o překvalifikaci trestného jednání stěžovatele a tím ztížení jeho obhajoby, je třeba z hlediska ústavně zaručených práv a svobod v rámci trestního řízení uvést, že bližší pravidla a podrobnosti tohoto řízení stanoví zákon. Stěžovatel nenamítá, že by byl zbaven možnosti obhajoby a přípravy na ni. V předmětném řízení se jednalo o stále týž skutek. Je pravdou, že při zachování totožnosti skutku došlo k nové právní kvalifikaci, avšak tr.ř. v § 225 odst. 2 takovýto postup soudu v hlavním líčení nevylučuje. Kromě toho měl

stěžovatel možnost tuto překvalifikaci napadnout v odvolání, což také učinil (odvolání - č. 967 soudního spisu). S touto námitkou se vypořádal již odvolací soud. Ústavní soud není příslušný jeho závěry přezkoumávat, nebot' z ústavního hlediska je rozhodující, že tr.ř. tuto překvalifikaci za určitých podmínek připouští, že tyto podmínky byly dodrženy, že stěžovatel měl možnost fakt překvalifikace napadnout a odvolací soud se jeho námitkami požadovaným způsobem zabýval;

ad d) K námitce porušení y, podle kterého jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jaké jiné újmy na právech nebo majetku,, lze za jeho spáchání uložit, ústavní soud uvádí, že ji rovněž shledal zjevně neopodstatněnou. Trestný čin podvodu je definován v tr.z., stejně jako trest za něj stanovený. V soudním řízení bylo stěžovateli prokázáno podvodné jednání a uložen za ně trest na samé spodní hranici zákonem stanovené vazby v tr.z. Stejně tak bylo při stanovení trestu postupováno zákonem stanoveným způsobem, který je zakotven v a tr.z. Samotné tvrzení stěžovatele, že trestný čin nespáchal, není s ohledem na výše uvedené okolnosti dostačují. Zde se poukazuje na okolnosti, kterými se oba soudy podrobně zabývaly, jako jsou např. nikdy nevzniknuvší občanské sdružení, v době podpisu smluv neexistující

3

4

bytové družstvo, vyvrácené tvrzení o tom, že smlouva o koupi bytových kontejnerů měla být v září 1997 podepsána, okolnosti zaplacení zálohy na stavební pozemek, kde smlouva o zprostředkování a výdajový pokladní doklad byly dodány dodatečně (s. 7-8 usnesení odvolacího soudu - čl. 1007 soudního spisu).

Pokud jde o otázku hodnocení důkazů, je ústavní soud v tomto případě nucen potvrdit své vícekrát opakované stanovisko ve své ustálené judikatuře, podle kterého funkcionálně jako "soudní orgán ochrany ústavnosti" ( y ČR) není další soudní instancí. Podle y ČR jen soud, který je součástí soustavy obecných soudů podle y ČR rozhoduje o vině a trestu za trestné činy. Postup v soudním řízení, zjišt'ování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace při řešení konkrétního případu, jsou proto záležitostí obecných soudů, které jsou součástí soudní soustavy ve smyslu y ČR. Je to v plném souladu s ústavním principem nezávislosti soudů ( y ČR, y).

Jak bylo uvedeno, oba soudy věnovaly předmětné věci náležitou pozornost. Umožnily stěžovateli uplatnit jeho ústavně zaručená základní procesní práva při jednání i v podobě odvolání. Pokud se proto nyní stěžovatel domáhá jiného právního hodnocení důkazů, které byly provedeny v řízení před obecnými soudy, aniž bylo prokázáno porušení základních práv stěžovatele, není z výše uvedených důvodů dána Ústavnímu soudu možnost ve věci dále pokračovat. Námitky uvedené v ústavní stížnosti stěžovatel předložil v odvolacím řízení a odvolací soud se s nimi vypořádal v souladu s § 254 tr.ř. Stěžovatel tak pouze pokračuje v argumentaci a dokazování, které bylo předmětem řízení před obecnými soudy.

Ústavní soud proto neshledal žádné takové vybočení z ústavně zaručených práv stěžovatele, které by odůvodňovalo výjimečný zásah Ústavního soudu do právního stavu, který již byl zjednán pravomocným rozhodnutím obecného soudu.

Proto Ústavní soud ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění , odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. prosince 1999

Vojtěch Cepl

předseda senátu Ústavního soudu