Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 488/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI.

Ústavního soudu

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Vladimíra Paula a JUDr. Antonína Procházky, ve věci ústavní stížnosti J.M., zastoupeného advokátem JUDr. K.M., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 1997, čj. -106, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 8. 4. 1997, čj. -72, mino ústní jednání bez přítomnosti účastníků, takto :

Ústavní stížnost se o d m í t á.

Odůvodnění:

Stěžovatel podal ústavní stížnost proti výše citovaným rozhodnutím s tím, že je považuje za rozhodnutí vydaná v rozporu s u a d, týkajících se vlastnického práva.

Po odstranění vad podání si Ústavní soud s ohledem na právní okolnosti podání vyžádal soudní spis, vyjádření účastníků a vedlejších účastníků řízení a na tomto základě posoudil přípustnost ústavní stížnosti.

Z předloženého spisu Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. soud zjistil, že žalobou ze dne 22. 7. 1993 se stěžovatel domáhal vydání rozsudku, kterým soud upraví způsob užívání nemovitostí a vyhoví návrhu na zdržení se do zásahů vlastnických práv. Předmětem sporu byly nemovitosti situované v k. ú. R., a to pozemek parc. č. 1744/2 a chata č. p. 2040 postavená na stavební parcele č. 1744/4, které jsou v podílovém spoluvlastnictví stěžovatele a jeho bratra Dr. Ing. S.M., a to každého k id. 1/2 nemovitostí.

Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 8. 4. 1997, čj. -72, částečně vyhověl návrhu stěžovatele, ve sporu vystupujícího jako žalobce tak, že upravil užívání chaty a v ostatním návrh zamítl. Pokud se týkalo protinávrhu žalovaného, Obvodní soud pro Prahu 5 zakázal stěžovateli vyměňovat u chaty a u vstupních vrátek klíče a v ostatním protinávrh zamítl. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel v zákonné lhůtě odvolání k Městskému soudu v Praze. Odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné a rozsudkem ze dne 7. 10. 1997,

t

čj. -106, rozsudek soudu I. stupně ve výrocích, jimiž bylo upraveno užívání chaty č. p. 2040 se stavební parcelou č. 1744/4 a zahrady č. parc. 1744/2 s příslušenstvím v kat. úz. R. změnil jen tak, že se z těchto výroků vypouštějí slova "s příslušenstvím", jinak v těchto výrocích rozsudek potvrdil. Ve výroku, jímž bylo žalobci zakázáno vyměňovat u chaty a u vstupních vrátek klíče, rozsudek změnil tak, že se v tomto rozsahu vzájemný návrh žalovaného zamítá. Ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba, pokud se jí žalobce domáhal určení, že žalobce i žalovaný jsou oprávněni užívat pozemek č. parc. 1744/2 v k. ú. R. bez jakéhokoliv časového omezení, rozsudek soudu I. stupně zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil. Rozsudek dále potvrdil ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba, pokud se jí žalobce domáhal, aby žalovanému bylo přikázáno, že v době, kdy je oprávněn užívat chatu žalobce, nebude mít žalovaný v chatě žádné svoje věci a naopak, aby žalobci bylo přikázáno, že v době, kdy je oprávněn chatu užívat žalovaný, nebude mít své věci v chatě žalobce, jakož i ve výroku o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud se v podstatě ztotožnil se závěry soudu prvého stupně, přičemž shledal věcné pochybení pouze v části rozsudku týkající se zákazu žalobce vyměňovat klíče u chaty a vstupních vrátek a procesní pochybení v části týkající se zamítnutí žaloby žalobce, jíž se domáhal určení, že žalobce i žalovaný jsou oprávněni užívat pozemek parc. č. 1744/2 v k. ú. R. bez jakéhokoliv časového omezení.

K ústavní stížnosti se jako účastník řízení vyjádřil Městský soud v Praze s tím, že stěžovatel jen opakuje svou argumentaci, s níž se odvolací soud vypořádal v odůvodnění svého rozsudku a s ohledem na skutečnost, že stížnost se upíná pouze k věcným důvodům rozhodnutí odvolacího soudu, odkázal na odůvodnění svého rozsudku. Městský soud v Praze je přesvědčen, že ústavní práva stěžovatele nebyla jednáním a rozhodnutím tohoto soudu nijak porušena a navrhl vzhledem k ustálené judikatuře Ústavního soudu, podle které Ústavní soud není oprávněn věcně přezkoumávat rozhodnutí obecných soudů z jiných hledisek, než z hlediska zachování ústavních práv, aby stížnost odmítl.

Vedlejší účastník řízení Dr. Ing. S.M. se k ústavní stížnosti nevyjádřil.

Po přezkoumání skutkového stavu podle obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. , a po posouzení právního stavu věci dospěl ústavní soud k závěru, že napadenými rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 5 a Městského soudu v Praze k porušení y ani d nedošlo. Rozhodnutí obecných soudů odpovídají zákonu v meritu věci a jsou též náležitě zdůvodněna.

Podle d každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje. Podle odst. 3 téhož článku vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy.

Podle ustanovení o hospodaření se společnou věcí rozhodují spoluvlastníci většinou, počítanou podle velikosti podílů. Při rovnosti hlasů, nebo nedosáhne-li se většiny anebo dohody, rozhodne na návrh kteréhokoliv spoluvlastníka soud.

2

Obecné soudy ve svých rozhodnutích respektovaly ústavně zaručená práva a svobody stěžovatele a proto nezbývá než tvrzení stěžovatele, uvedená v jeho ústavní stížnosti, hodnotit jako pouhou polemiku s právními závěry obecných soudů.

Stěžovatel svým podáním staví ústavní soud v podstatě do role další soudní instance. Toto postavení, jak již opakovaně dal najevo v mnoha svých rozhodnutích, Ústavnímu soudu nepřísluší. Do rozhodovací činnosti obecných soudů může Ústavní soud zasahovat pouze v případě, že jejich rozhodnutím je zasaženo do ústavně zaručených práv a svobod. Takové porušení práv stěžovatele však v posuzované věci Ústavní soud neshledal.

Vzhledem k tomu, že z ústavní stížnosti, jež je v podstatě jen nesouhlasem stěžovatele se závěry obecných soudů, nevyplývá nic, co by posunulo projednávanou věc do ústavně právní roviny, jeví se Ústavnímu soudu tvrzení stěžovatele o porušení ústavně zaručeného vlastnického práva jako zjevně neopodstatněné.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

P o u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 8. prosince 1999

Vojtěch Cepl předseda senátu Ústavního soudu