Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 409/99

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti Ing. M. P., zastoupeného JUDr. V. K., advokátem, proti opatření vyšetřovatele Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování Karlovy Vary, jímž formou záznamu o sdělení obvinění ze dne 21. 6. 1999, ČVS: OVV - 161/99 sdělil podle ust. § 160 odst. 1 tr. ř. obvinění proti Ing. M. P. pro trestný čin poškozování věřitele podle ust. § 256 odst. 1 písm. c) a odst. 4 tr. zákona,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 20. 8. 1999 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud jako protiústavní zrušil opatření vyšetřovatele Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování Karlovy Vary, jímž formou záznamu o sdělení obvinění ze dne 21. 6. 1999, ČVS: OVV - 161/99 sdělil podle ust. § 160 odst. 1 tr. ř. obvinění proti stěžovateli pro trestný čin poškozování věřitele podle ust. § 256 odst. 1 písm. c) a odst. 4 tr. zákona,

Stěžovatel je přesvědčen, že napadeným opatřením orgánu veřejné moci bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo zakotvené v d ("Listina"), neboť jeho trestní stíhání jako celek neprobíhá důsledně v souladu s trestním řádem, zejména s jeho ustanoveními § 90 odst. 1 a § 160 odst. 1.

Soudce zpravodaj, poté, co se seznámil se shromážděnými podklady, dospěl k názoru, že ústavní stížnost a návrh s ní spojený je třeba jako nepřípustný odmítnout, a to z následujících důvodů.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon"), jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y ČR. Pokud jde o sdělení obvinění ve smyslu tr. řádu, Ústavní soud má zato, že samotné sdělení obvinění není pravomocným rozhodnutím orgánu veřejné moci, proti kterému by bylo možno podat ústavní stížnost, nýbrž pouhým opatřením, čemuž odpovídá i forma zachycení tohoto úkonu, kterou je záznam. Sdělením obvinění je realizována zásada řádného zákonného procesu zakotvená v y a tr. řádu, podle níž nikdo nemůže být stíhán jinak než ze zákonných důvodů a způsobem, který stanoví zákon.

Sdělení obvinění podle § 160 tr. řádu nelze považovat ani za opatření nebo jiný zásah orgánu veřejné moci ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona, které je nutno chápat tak, že zpravidla půjde o převážně jednorázový, protiprávní a zároveň protiústavní útok těchto orgánů vůči základním ústavně zaručeným právům a svobodám, který v době útoku představuje trvalé ohrožení po právu existujícího stavu, přičemž takový útok sám není výrazem (výsledkem) řádné rozhodovací pravomoci těchto orgánů a jako takový se vymyká obvyklému přezkumnému či jinému řízení; z této fakticity musí posléze vyplynout, že důsledkům takového "zásahu orgánu veřejné moci", neplynoucímu z příslušného rozhodnutí, nelze čelit jinak než ústavní stížností, příp. nálezem Ústavního soudu, obsahujícím zákaz takového zásahu. Tato podmínka není přirozeně splněna tam, kde poškozenému je k dispozici obrana daná celým právním řádem republiky, jak je tomu v případě stěžovatele. Ústavní stížnost by tedy po vyčerpání dostupných opravných prostředků ze strany stěžovatele mohla přicházet v úvahu pouze za situace, kdy by vznesení obvinění bylo spojeno se skutečným zásahem do základních práv a svobod, které by nebylo možno odčinit jinak (vzetí do vazby, zadržení atd.).

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona jako nepřípustný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. prosince 1999

JUDr. Pavel Varvařovský

soudce zpravodaj