Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 166/99

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Evy Zarembové o ústavní stížnosti JUDr. J. Z., zastoupeného JUDr. A. J., advokátkou, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. , ze dne 4. 3. 1999, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové jako účastníka řízení,

t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností domáhá, s odvoláním na porušení , , d (dále jen "Listina), y ČR, jakož i Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, zrušení shora označeného usnesení krajského soudu. Tímto rozhodnutím byla zamítnuta stěžovatelova stížnost proti části výroku II. usnesení Okresního soudu v Jičíně, čj. -430, ze dne 12. 11. 1998, o nepřiznání odměny obhájci ve výši 2 650,- Kč, týkající se úkonů obhájce ze dne 11. 10. 1996 (sepsání stížnosti obviněného do usnesení okresního soudu o vzetí do vazby), ze dne 16. 4. 1997 (sepsání stížnosti obviněného do usnesení okresního soudu o zamítnutí žádosti obviněného o propuštění z vazby), ze dne 17. 7. 1997 (sepsání stížnosti obviněného do usnesení okresního soudu o zamítnutí žádosti obviněného o propuštění z vazby) a ze dne 22. 1. 1998 (sepsání stížnosti obviněného do usnesení okresního soudu o zamítnutí žádosti obviněného o propuštění z vazby). Stěžovatel je toho názoru, že mimosmluvní odměna obhájce ve věcech stížnosti proti rozhodnutí o vazbě a žádosti o propuštění z vazby na svobodu přísluší nikoli podle vyhl. č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen " "), ale podle advokátního tarifu, tj. ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny per analogiam advokátního tarifu (návrhy a stížnosti ve věcech, ve kterých se rozhoduje ve veřejném zasedání a vyjádření k nim, s výjimkou odvolání, návrhu na obnovu řízení a podnětu ke stížnosti pro porušení zákona). Stěžovatel ve své ústavní stížnosti poukazuje na to, že úkonům vymezeným v advokátního tarifu, je stížnost ve vazební věci a žádost o propuštění obviněného z vazby na svobodu nejbližší, a to jak svým významem, tak i povahou takového podání z hlediska náročnosti a odpovědnosti advokáta.

Stěžovatel tvrdí, že pokud obecné soudy použily pro výpočet jeho odměny za vyjmenované úkony režim § 10 odst. 2 advokátního tarifu, došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv, a proto navrhuje, aby Ústavní soud stížností napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové zrušil, přitom poukazuje na to, že stížnost svým významem podstatně přesahuje jeho vlastní zájmy, neboť panuje nejednotnost při aplikaci advokátního tarifu soudy v těchto případech.

K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal vyjádření Krajského soudu v Hradci Králové. Krajský soud ve svém písemném podání ze dne 5. 5. 1999 v prvé řadě poukazuje na to, že spor není ohledně nerespektování nároku na odměnu, nýbrž o výši této odměny. Uvádí dále, že názor senátu krajského soudu na nezbytnost použití § 10 odst. 2 advokátního tarifu, jako speciálního ustanovení před aplikací analogie podle § 11 odst. 3 advokátního tarifu, je osvětlen v napadeném usnesení. Dále odkazuje na rozhodnutí téhož soudu, sp. zn. , ze dne 4. 3. 1999, učiněné v jiné věci, které se podle názoru krajského soudu s danou problematikou vypořádává komplexněji a ve svém odůvodnění reaguje na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, sp. zn. , s nímž stěžovatel ve své ústavní stížnosti argumentuje. Krajský soud je toho názoru, že předmětné úkony patří z hlediska odměny obhájců za poskytnutou právní službu pod ustanovení § 10 odst. 2 advokátního tarifu. Navrhuje proto, aby ústavní stížnost byla jako nedůvodná zamítnuta.

Ústavní stížnost není opodstatněná.

Ústavní stížností je zpochybňován výklad, soudem v dané věci podaný, advokátního tarifu k odměně obhájce ustanoveného ex offo za právní službu poskytnutou ve vazební věci, konkrétně odměny za sepsání stížností obviněného do rozhodnutí o vazbě.

Z hlediska ústavněprávního bylo v dané věci třeba posoudit, zda stěžovatelem zpochybňovaná aplikace advokátního tarifu obecnými soudy se dotýká i základních lidských práv. V tomto směru Ústavní soud (jakkoliv by se i přikláněl k výkladu zastávanému stěžovatelem), dospěl za stavu, kdy odměna za provedené úkony právní pomoci soudy, i když nikoliv ve výši, jež dle stěžovatele odpovídá správnému výkladu advokátního tarifu, přiznána byla - což Ústavní soud z hlediska porušení stěžovatelem uváděných ústavních předpisů považuje za rozhodující - dospěl k závěru, že napadený postup obecných soudů není způsobilý zasáhnout do ústavně zaručených práv, jichž se stěžovatel v ústavní stížnosti dovolává. Není věcí ústavního soudnictví sjednocovat judikaturu soudů při výkladu uvedeného předpisu. Z uvedených důvodů proto byla ústavní stížnost podle , ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. prosince 1999

JUDr. Vladimír Čermák

předseda senátu