Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 445/99

Ústavní soud rozhodl dne 11. 11. 1999 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. M., zastoupeného JUDr. B. G., CSc., advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne

30. srpna 1999, sp. zn. , a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne

2. června 1999, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou co do formálních náležitostí v podstatě ve shodě se zákonem [, , 2, , odst. 2 a 4 , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona], napadl stěžovatel pravomocná a doručená rozhodnutí obecných soudů (usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. června 1999 -

a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. srpna 1999 - -29) a tvrdil, že těmito rozhodnutími obecné soudy jako orgány veřejné moci porušily jeho ústavně zaručená práva plynoucí z a 38 odst. 2d; podle tvrzení stěžovatele stalo se tak tím, že - stručně shrnuto - obecné soudy, ačkoli nerozhodovaly podle páté části , nepřipustily proti svým rozhodnutím opravný prostředek a nadto rozhodly v době, kdy zástupce stěžovatele byl "nepřetržitě (od data 12. dubna 1998 do 31. března 1999) "nemocen..... a ústavně léčen s velmi těžkým a životu krajně nebezpečným srdečním onemocněním"; stěžovatel tak proto navrhl, aby Ústavní soud svým nálezem obě rozhodnutí obecných soudů (viz shora) zrušil.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Dle zjištění Ústavního soudu podstata věci v dosud neskončeném řízení proti Katastrálnímu úřadu v Novém Jičíně spočívá v tom, že obecný soud I. stupně vyzval stěžovatele v intencích k zaplacení poplatku za pořízení fotokopií s poučením, že nezaplacený poplatek bude vymáhán a že proti rozhodnutí o něm není opravný prostředek; z povahy věci, jakož i z postupu, který stěžovatel zvolil, je zřejmé, že jde

o přezkum správního rozhodnutí, tedy o věc správního soudnictví podléhající procesnímu režimu z hlavy páté , jak ostatně zcela dostatečně a zřetelně bylo stěžovateli vyloženo v odůvodnění (rovněž napadeného) usnesení Vrchního soudu v Olomouci; vývody stěžovatele co do přípustnosti opravného prostředku proti rozhodnutí krajského soudu jako soudu rozhodujícímu v rámci správního soudnictví (včetně rozhodnutí

o poplatku) proto nemají zákonné, tím méně pak ústavní opory.

Obdobně je tomu stran námitek odvozených ze zdravotního stavu zástupce stěžovatele, jakkoli z obsahu ústavní stížnosti není zřejmé, v čem má tato námitka své skutkové opodstatnění; stěžovatel totiž zcela přehlíží, že advokát vykonávající advokacii samostatně a jemuž brání jakákoli překážka ve výkonu advokacie, je povinen bez odkladu ustanovit jiného advokáta po dohodě s ním svým zástupcem ( ); je-li správné tvrzení stěžovatele co do délky pracovní neschopnosti jeho zástupce (delší jedenácti měsíců), je zřejmé, že v dané věci jeho zástupce jako advokát svoji povinnost nesplnil, a proto důsledky plynoucí z porušení zákonem uložené povinnosti jdou i v procesním smyslu výlučně k jeho tíži.

Z takto rozvedených důvodů byla stěžovatelova ústavní stížnost posouzena jako zjevně neopodstatněná, když zjevnost této neopodstatněnosti je dána nejen povahou stěžovatelových tvrzení, ale, a to především, ustálenou rozhodovací praxí Ústavního soudu;

o zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 11. listopadu 1999