Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 329/99

Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 11. listopadu 1999 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti JUDr. S. V., zastoupené JUDr. A. D., advokátem, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. března 1999, č. j. -23, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Ústavní stížností, podanou 2. července 1999, se navrhovatelka domáhala zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. -23, kterým dne 26. března 1999 potvrdil rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 23. listopadu 1998, č. j. OSZ 44261-18/98. Uvedla, že se domáhala poskytnutí jednorázové peněžité částky na základě , ta jí nebyla Ministerstvem vnitra přiznána rozhodnutím č. j. ZS-44261-5/70-95, doručeným jí 1. března 1995. Opravný prostředek proti němu sice podala, vzala jej však zpět. Opětovně uplatnila nárok po vyhlášení nálezu Ústavního soudu, publikovaného ve Sbírce zákonů pod č. 128/1997 Sb., když dospěla k přesvědčení, že při postupu Ministerstva vnitra v intencích nálezu by pravděpodobně mělo být její žádosti vyhověno. Této žádosti však opět vyhověno nebylo, a to ani poté, co došlo ke zrušení rozhodnutí Vrchním soudem v Praze. Proti novému zamítavému rozhodnutí ze dne 23. listopadu 1998, č. j. OSZ 44261-18/98, podala opravný prostředek k Vrchnímu soudu v Praze. Poněvadž tento soud napadené rozhodnutí Ministerstva vnitra potvrdil, cítí se dotčena na právech, zaručených jí a d. Postup Ministerstva vnitra charakterizuje jako úřednickou svévoli, následné rozhodnutí Vrchního soudu v Praze jako posvěcení této svévole, a proto se domáhá nápravy cestou ústavní stížnosti.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků,

usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný [, , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu ústavní stížnosti, spisu Vrchního soudu v Praze sp. zn. , spisu a rozhodnutí Ministerstva vnitra č. j. OSZ-44-261-18/98 bylo zjištěno, že žádosti stěžovatelky, podané 17. prosince 1997 - o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle , nebylo vyhověno s tím, že tato žádost byla podána po 31. srpnu 1995, tj. po lhůtě, vyplývající ze , ve znění Vrchní soud v Praze v řízení o opravném prostředku výše citované rozhodnutí dne 26. března 1999 rozsudkem č. j. -23 potvrdil. Jeho odůvodnění pak vyčerpávajícím způsobem hodnotí podstatné skutečnosti, na základě nichž zamítnutí žádosti, jako podané po lhůtě k tomu stanovené, bylo opodstatněné. Soud se vyjádřil také k posouzení obsahu samotného podání, adresovaného Ministerstvu vnitra a hodnoceného jako žádost, nikoliv jako návrh na obnovu řízení, když také uvedl, v jakých lhůtách bylo možno návrh na obnovu řízení uplatnit a jak by bylo nutno nahlížet na označený nález Ústavního soudu při hodnocení důvodnosti takového návrhu. Pokud jde o žádost, která byla stěžovatelkou podána 2. prosince 1994, této nebylo vyhověno s tím, že navrhovatelka neprokázala oprávněnost nároku, když její otec zemřel v nemocnici dne 29. května 1945, tedy nikoliv v objektu nacistické věznice. Opravný prostředek proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, který navrhovatelka podala k Vrchnímu soudu v Praze, však vzala zpět a řízení o něm bylo tedy zastaveno.

Pro výše uvedené, byl návrh shledán zjevně neopodstatněným, a proto v souladu s , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. listopadu 1999