Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 530/99

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského o ústavní stížnosti B. J., zastoupeného JUDr. K. S., advokátem, proti rozsudkům Okresního soudu v Bruntále ze dne 9. 2. 1998, čj. -84, Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 11. 1998, -122, Nejvyššího soudu ČR v Brně ze dne 8. 7. 1999, čj. -147,

t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se svou ústavní stížností, Ústavnímu soudu došlou dne 29. 10. 1999, k přepravě poštovnímu úřadu předanou dne 27. 10. 1999, domáhá zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů, jimiž podle jeho názoru byla porušena jeho ústavně zaručená práva ( odst. , odst. l a d) z důvodů, které blíže v ústavní stížnosti rozvádí.

Jak Ústavní soud zjistil z obsahu příloh - napadených rozhodnutí obecných soudů - byl shora označeným rozsudkem odvolacího soudu, Krajského soudu v Ostravě, potvrzen rozsudek Okresního soudu v Bruntále, jímž tento soud stanovil stěžovateli (v řízení před obecnými soudy žalovanému) povinnost zaplatit žalobci částku 7.275,- Kč s 3 % úrokem z prodlení od 16. 11. 1992 do 14. 7. 1994, a s 15 % úrokem z prodlení od 15. 7. 1994 do zaplacení a na nákladech řízení částku 5.548,- Kč. Usnesením Nejvyššího soudu ČR shora označeným pak bylo dovolání stěžovatele směřující proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu odmítnuto podle a odst. l písm. c) jako nepřípustné, aniž se dovolací soud zabýval věcnou správností napadeného rozhodnutí.

Otázka věcné správnosti rozhodnutí soudu I. a II. stupně, ale i ústavnosti, by v posuzovaném případě, za stavu, kdy usnesením Nejvyššího soudu ČR bylo dovolání odmítnuto jako nepřípustné (přitom ústavní stížnost v poměru k rozhodnutím soudu I. a II. stupně podána nebyla ve lhůtě stanovené v ustanovení , ve znění pozdějších předpisů), mohla být otevřena pouze v případě, že by napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR bylo shledáno Ústavním soudem jako protiústavní. Tak tomu však není, neboť závěr uvedeného soudu o tom, že dovolání, opírající se v podstatě o důvody, spočívající v nesprávném posouzení věci [ ], směřující proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu [v němž by ani nebylo možno využít možnosti dané ustanovením ,2 , s ohledem na to, že přisuzující výrok o peněžitém plnění dovoláním dotčený nepřevyšoval částku stanovenou v ustanovení ], v poměru k němuž ani stěžovatel vady řízení, na něž pamatuje ustanovení , nenamítal a dovolací soud je z úřední povinnosti nezjistil, zcela odpovídá procesním předpisům upravujícím přípustnost dovolání. Z uvedených důvodů proto nezbylo než ústavní stížnost, směřující proti rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR odmítnout jako zjevně neopodstatněnou podle , ve znění pozdějších předpisů, a v poměru k rozhodnutím soudu I. a II. stupně jako podanou po zákonem stanovené lhůtě podle citovaného zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. listopadu 1999

JUDr. Eva Zarembová

předsedkyně senátu