Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 444/99

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném s předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Vladimíra Paula a JUDr. Antonína Procházky, ve věci ústavní stížnosti JUDr. B. G., CSc., zastoupeného JUDr. V. J., advokátem, proti nepřiměřeným průtahům v řízení ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4, pod sp. zn. , mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu byla dne 10. 9. 1999 doručena ústavní stížnost stěžovatele proti nepřiměřeným průtahům ve věci Obvodního soudu pro Prahu 4, vedené pod sp. zn. . Stěžovatel namítá, že nečinností soudu bylo porušeno jeho právo podle d a navrhuje, aby Ústavní soud vydal nález, kterým zakáže Obvodnímu soudu pro Prahu 4, aby pokračoval ve zbytečných průtazích ve věci a aby věc urychleně vyřídil, nejdéle do 30 dnů ode dne doručení tohoto nálezu Ústavního soudu.

Stěžovatel podal ústavní stížnost na základě ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dle něhož je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická osoba podle písm. d) y ČR, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y.

Jedná se tedy o stížnost podanou proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, jímž bylo porušeno ústavně zaručené základní právo.

i

Ústavní soud si vyžádal vyjádření účastníka řízení Obvodního soudu pro Prahu 4.

Obvodní soud pro Prahu 4 ve svém vyjádření ze dne 30. 9. 1999 uvedl, že stěžovatel podal dne 31. 12. 1991 žalobu proti JUDr. L. B. jako generálnímu prokurátorovi ČR a proti Generální prokuratuře ČR. Žalobou se domáhal jednak vydání osvědčení podle (návrh posléze vyloučený podle k samostatnému řízení), jednak náhrady škody, již však blíže nespecifikoval, jež mu měla vzniknout tím, že generální prokurátor nepřezkoumal jeho podněty k přezkoumání celé řady soudních rozhodnutí. Stěžovatel v průběhu řízení několikrát změnil označení žalovaných a zejména žalobní návrh. Tato jeho podání, zpravidla řádně nezdůvodněná, vyvolávala další výzvy soudu k doplnění žaloby odpovídajícími skutkovými tvrzeními a důkazními návrhy. Stěžovatel namísto, aby předložil soudu výstižná skutková tvrzení, důkazní návrhy a konkrétní a určitý žalobní návrh, podával odvolání proti usnesením, jímž mu soud ukládal povinnosti směřující k opravě vad návrhu (ač byl poučován, že proti tomuto usnesení není odvolání přípustné) a posléze dovolání proti usnesením odvolacího soudu, jimiž byla tato jeho odvolání zamítána (ač byl poučen, že proti rozhodnutí odvolacího soudu opravný prostředek v tomto případě není). Spis tak byl opakovaně předkládán soudům vyššího stupně k rozhodnutím o těchto vadách žalobce, která možnost projednání věci nepřispěla a naopak je časově oddalovala, nicméně z procesního hlediska nebylo možné je opomíjet.

Ž výše uvedených skutečností je zřejmé, že i když ve věci samé nebylo dosud rozhodnuto, nelze tuto skutečnost přičíst k tíži Obvodního soudu pro Prahu 4 v tom smyslu, že by byla způsobena jeho nečinností. Nebylo prokázáno, že soud nejedná o právech stěžovatele v přiměřených časových dimenzích a namítaná nečinnost soudu nedosáhla intenzity porušující právo chráněné v d, jehož porušení se stěžovatel dovolává. Ústavnímu soudu proto nezbylo než konstatovat, že návrh je zjevně neopodstatněný.

Věc byla Ústavním soudem posouzena z hlediska její přípustnosti, tzn. zda stěžovatel před podáním ústavní stížnosti vyčerpal všechny dostupné opravné prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní soud proto vyzval stěžovatele, aby doložil, že dříve, než se obrátil na ústavní soud, byla tato podmínka splněna tím, že stěžovatel podle ustanovení , ve spojení s ustanovením , o soudech a soudcích, podal stížnost na postup soudu vztahující se k průtahům řízení. Na tuto výzvu stěžovatel po prodloužení lhůty k vyřízení předložil Ústavnímu soudu stížnost na nepřiměřené průtahy ve věci sp. zn. podanou Obvodnímu soudu pro Prahu 4 dne 8. 10. 1999, t. j. po podání ústavní stížnosti.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu

2

3

zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) citovaného zákona senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.

Za této situace Ústavnímu soudu nezbylo, než podle ustanovení a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh jako nepřípustný a zjevně neopodstatněný odmítnout.

P o u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 16. listopadu 1999

Vojtěch Cepl

předseda senátu Ústavního soudu

3