Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 292/99

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele A. T., zastoupeného JUDr. B. G., CSc., advokátem, proti České republice - Ministerstvu spravedlnosti, mimo ústní jednání dne 17. 11. 1999 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností brojí stěžovatel proti skutečnosti, že jako pravomocně odsouzený pachatel trestného činu ve smyslu § 219 odst. 1 a odst. 2 písm. f) tr. zák. nemůže být z trestu propuštěn dříve než za podmínek stanovených zákonem. Tvrdí, že ačkoli z uloženého trestu

v trvání 22 let odpykal v současné době toliko 8 let, "stupeň jeho nápravy je již takový, že další výkon tohoto trestu není k jeho nápravě zapotřebí" a dovozuje, že za této situace pokračováním ve výkonu pravomocně uloženého trestu odnětí svobody je jeho osobní svoboda protiústavně omezována; domáhá se proto toho, aby Ústavní soud svým nálezem stěžovatele "podmíněně propustil z výkonu trestu uloženého mu pravomocnými rozsudky obecných soudů (Krajského soudu v Ústí nad Labem a Vrchního soudu v Praze)".

Z takto odůvodněné ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatel ve své podstatě brojí proti zákonem stanoveným podmínkám co do podmíněného propuštění z výkonu pravomocně uloženého trestu odnětí svobody; nesměřuje tedy jeho ústavní stížnost proti rozhodnutí, ale proti způsobu, jakým institut podmíněného propuštění je v současné době zákonem upraven.

Ústavní stížnost lze podat tehdy, jestliže stěžovatel tvrdí, že pravomocným rozhodnutím orgánů veřejné moci v řízení, jehož byl účastníkem, (nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci) bylo porušeno jeho základní ústavně zaručené právo nebo svoboda

[ , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona], a to za předpokladu, že stěžovatel v řádném řízení před obecnými soudy vyčerpal všechny procesní prostředky ( a contr.).

Brojí-li tedy stěžovatel proti zákonné úpravě institutu trestního zákona, je zřejmé, že svoji ústavní stížnost zaměřuje do otázek, o nichž mimo jiné není senát Ústavního soudu oprávněn rozhodovat; byla proto ústavní stížnost posouzena jako nepřípustná [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona] a v důsledku toho bylo o ní rozhodnuto odmítavým výrokem, jak ze znělky tohoto rozhodnutí je patrno, s tím, že ve zbytku odkazuje se stěžovatel na poučení, jehož se mu v téže věci dostalo sdělením Ústavního soudu ze dne 23. 3. 1999 (

).

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 17. listopadu 1999